Skip to main content

Ústav
romanistiky

Otázky SZZ

bakalářské studium

URO/QZB1 - Francouzská a románská lingvistika

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Okruh A–C

2) Okruh D

 

A - Fonetika a fonologie francouzštiny

1. Fonetika a fonologie, jejich předmět zkoumání, jednotky. Fonetická a fonologická transkripce

2. Mluvní orgány a jejich funkce, akustické charakteristiky lidské řeči

3. Hláskový systém francouzštiny

4. Francouzské samohlásky

5. Francouzské souhlásky a polosouhlásky

6. Zvuková výstavba souvislé promluvy

 

B - Francouzská lexikologie a sémantika

7. Předmět lexikologie a sémantiky. Lexikální jednotka a slovo.

8. Současné francouzské lexikum a jeho původ. Prostředky obohacování slovní zásoby. Výpůjčky.

9. Derivace (derivační pravidlo, prefixace, sufixace, parasyntéza, regresivní derivace). Konverze, aferéza, apokopa. Zkratky a zkratková slova.

10. Kompozice ("composition populaire" a "composition savante").

11. Slovo jako jazykový znak. Pojem, význam, reference.

12. Systém v lexiku. Onomaziologické a sémaziologické studium. Strukturalistické přístupy k popisu lexikálního významu

13. Lexikální vztahy. Synonymie a antonymie. Homonymie a polysémie. Paronymie.

14. Změny významů a jejich příčiny.

15. Lexikografie.

 

C – Francouzština v kontextu románských jazyků

16. Lidová latina a románské jazyky (latina klasická a lidová, proces

romanizace)

17. Diferenciace lidové latiny, vznik francouzštiny (hlavní fonetické,

morfologické a syntaktické změny)

 

D - Morfologie a syntax

1. Třídění slov, slovní druhy a jejich klasifikace

2. Substantiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce

3. Adjektiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce

4. Slovnědruhová kategorie určovatelů, jejich funkce

5. Zájmena, jejich klasifikace a funkce

6. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání

7. Morfologické kategorie francouzských sloves (přehled).

8. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.

9. Systém slovesných časů v konjunktivu (subjonctif), tvoření a funkce.

10.Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.

11.Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá, nepřímá a polopřímá řeč.

12.Použití konjunktivu v hlavních a vedlejších větách

13.Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby – jejich funkce a použití.

14.Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD ve francouzštině.

15.Příslovce. Předložky. Spojky

16.Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie syntagmat.

17.Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.

18.Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje). Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní konstrukce, faktitiva).

19.Mimovalenční doplnění slovesa.

20.Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění dislokace.

21.Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální slovesa.

 

Studijní literatura:

DOHALSKÁ, M. – SCHULZOVÁ, O. (2003), Fonetika francouzštiny, Praha, Karolinum.

MUNOT P. – NÈVE F.-X. (2002), Une introduction à la phonétique, Céfal, Liège.

LÉON, P.-R. (2005): Phonétisme et prononciations de français, Paris, Armand Colin.

NIKLAS-SALMINEN, A. (1997), La lexicologie, Paris, A. Colin.

LEHMANN, A. - MARTIN-BERTHET, F. (2008), Introduction à la lexicologie: sémantique et morphologie. 3. éd., revue et actualisée. Paris: Colin,.

ŠABRŠULA, J. (1983), Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN.

DUCHÁČEK, O. (1971), Francouzské významosloví, Praha, SPN.

TOURATIER, C. (2000), La sémantique, Armand Colin/HER, Paris,

OSTRÁ, R. – SPITZOVÁ, E. (1993), Úvod do studia románských jazyků, Praha, SPN.

ŠABRŠULA, J. a kol. (1980), Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Praha, SPN.

RIEGEL, M. – PELLAT, J.-C. – RIOUL, R. (2004), Grammaire méthodique du français, Paris, Quadrige.

GREVISSE, M. (1991), Le bon usage, Paris, Duculot.

GREVISSE, M. – GOOSSE, A. (1995), Nouvelle grammaire française, Louvain-la-Neuve, DeBoeck – Duculot.

ŠABRŠULA, J. (1986), Vědecká mluvnice francouzštiny, Praha, Academia.

HENDRICH, J. – TLÁSKAL, J. – RADINA, O. (2001), Francouzská mluvnice, Plzeň, Fraus.

WILMET, M. (1998), Grammaire critique du français, Paris, Hachette.

URO/QZB2 - Italská a románská lingvistika

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Okruh A–C

2) Okruh D

 

A – Fonetika a fonologie italštiny

1. Fonetika – definice, předmět studia, druhy. Fonetika a fonologie, hláska a

foném. Fonetická a fonologická transkripce.

2. Mluvní orgány a jejich funkce. Akustická stránka lidské řeči.

3. Klasifikace italských hlásek (v konfrontaci s češtinou).

4. Systém italských samohlásek a polosamohlásek, jejich popis, příklady

realizace. Délka samohlásek (kvantita).

5. Vokalické skupiny: hiáty a diftongy.

6. Systém italských souhlásek, jejich popis, příklady realizace. Konsonantické

skupiny, zdvojené souhlásky a jejich realizace, fonosyntaktické zdvojení.

7. Zvuková výstavba souvislé promluvy (Intonace, melodie, přízvuk, elize,

apokopa).

8. Vztah mluvené a psané podoby jazyka (grafémy a fonémy, přízvuk, intonace,

interpunkce).

 

B – Italská lexikologie

9. Lexikologie a její předmět: lexikální jednotky (slova, lexémy), slova

jednoduchá a konstruovaná. Lexikografie: typy a struktura slovníků, hlavní

slovníky italského jazyka.

10. Současné italské lexikum a jeho původ. Způsoby obohacování slovní zásoby.

11. Derivace (prefixace, sufixace, parasyntéza, alterace).

12. Kompozice (kompozice moderní, klasická, neoklasická, víceslovná

pojmenování).

13. Lexikální sémantika (lexikální vs. gramatický význam; významové vztahy

synonymie, antonymie, polysémie, hyponymie, hyperonymie; homonyma;

sémantické pole).

14. Lexikální kombinatorika: volné vs. omezené kombinace, kolokace.

15. Výpůjčky, internacionalizace lexika. Jazykové plánování v Itálii a v ČR.

 

C – Italština v kontextu románských jazyků

16. Lidová latina a románské jazyky (latina klasická a lidová, proces

romanizace)

17. Diferenciace lidové latiny, vznik italštiny (hlavní fonetické, morfologické a

syntaktické změny)

 

D – Italská morfosyntax

1. Třídění slov, slovní druhy; kritéria pro zařazení ke slovnímu druhu; rozdíly

mezi italským a českým pojetím.

2. Substantiva – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a

syntaktické funkce, flexe substantiv.

3. Adjektiva kvalifikační – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a

syntaktické funkce, flexe adjektiv.

4. Člen - tvoření a použití, jeho české ekvivalenty.

5. Determinační adjektiva – funkce a formy jednotlivých typů

6. Zájmena – funkce a formy jednotlivých typů

7. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání

8. Neohebné slovní druhy

9. Morfologické kategorie italských sloves (přehled).

10. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.

11. Systém slovesných časů v konjunktivu, tvoření a funkce.

12. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.

13. Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá a nepřímá řeč.

14. Konjunktiv ve vedlejších a hlavních větách.

15. Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné

vazby – jejich funkce a použití.

16. Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD a vidu v italštině.

17. Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie

syntagmat.

18. Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek

slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.

19. Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje).

Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní

konstrukce, faktitiva).

20. Mimovalenční doplnění slovesa.

21. Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění

dislokace.

22. Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální

slovesa.

 

Studijní literatura

D'Achille Paolo, L'Italiano contemporaneo. Bologna, Mulino, 2003.

Dardano M., Lessico e semantica, in: Sobrero A. (a cura di), Introduzione

all'italiano contemporaneo, Le strutture, Laterza, Roma-Bari, 1993.

Dardano M., Trifone P., La nuova grammatica della lingua italiana. Bologna,

Zanichelli, 2006.

Grossmann, M. – Rainer, F. (a cura di), La formazione delle parole in italiano,

Tübingen, Max Niemeyer Verlag, 2004.

Hamplová, S., Mluvnice italštiny, Praha: Leda, 2004.

Hamplová, S., Mluvnice italštiny, Praha, Leda, 2004.

Ježek E., Lessico. Classi di parole, strutture, combinazioni. Bologna, Mulino, 2005.

Maturi P., I suoni delle lingue, i suoni dell‘italiano. Introduzione alla fonetica.

Bologna, Mulino, 2006.

Nespor, M., Fonologia. Bologna, Mulino, 1993.

Pačesová, J., Úvod do obecné fonetiky a fonologie. Fonetika italštiny. Brno,

Masarykova univerzita, 1998.

Radimský, J., Italské a vybrané francouzské neologismy z oblasti informatiky a

nových médií, České Budějovice, Jihočeská univerzita, 2003.

Radimský, J., Les composés italiens actuels. Paris, CRL, 2006.

Renzi L., La grande grammatica italiana di consultazione (3 volumi)

Sabattini F.: La communicazione e gli usi della lingua, Loescher, Torino, 1984,

1990, p. 149 – 502.

Salvi G. – Vanelli L., Nuova grammatica italiana, Mulino, Bologna, 2004.

Scalise, S., Morfologia, Bologna, Mulino, 1994.

Štichauer P., Tvoření slov v současné italštině. Praha, Karolinum, 2007.

URO/QZB3 - Španělská a románská lingvistika

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

  1. Okruh A–C
  2. Okruh D

N.B.: Součástí hodnocení je kvalita a úroveň jazykového projevu (ve španělštině i češtině)

A – Fonetika a fonologie španělštiny

  1. Fonetika -předmět studia, základní jednotky. Fonetická transkripce. Fonologie, systém, opozice, distinktivní rysy.
  2. Artikulační a akustická stránka lidské řeči.
  3. Systém klasifikace hlásek.
  4. Systém španělských samohlásek a polosamohlásek. Vokalické skupiny: hiáty, diftongy, triftongy. Konfrontace španělštiny a češtiny.
  5. Systém španělských souhlásek v konfrontaci s češtinou.
  6. Zvuková výstavba a členění souvislé promluvy.

 

B – Španělská lexikologie a sémantika

  1. Lexikologie a sémantika: předmět studia, lexikální a sémantické jednotky (slova, lexémy,   sémy).
  2. Základní aspekty lexikografie. Slovníky a korpusy.
  3. Stratifikace jazyka: horizontální a vertikální. Pojetí jazykové normy. Variety diatopické, diastratické a diafazické.
  4. Současné španělské lexikum a jeho původ. Palabras patrimoniales, palabras cultas. Výpůjčky a kalky.
  5. Morfologické procesy obohacování slovní zásoby.
  6. Sémantické procesy obohacování slovní významy. Změny a posuny významu.
  7. Paradigmatické vztahy mezi významy.
  8. Syntagmatické vztahy mezi významy.
  9. Vztah sémantiky a syntaxe, kognitivní báze. Kategorizace a prototypovost.

 

C – Španělština v kontextu románských jazyků

  1. Lidová latina a románské jazyky (Latina klasická a lidová, proces romanizace)
  2. Diferenciace lidové latiny, vznik španělštiny (hlavní fonetické, morfologické a          syntaktické změny)

 

D – Španělská morfosyntax

  1. Substantiva ­(charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce).
  2. Adjektiva ­(charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce).
  3. Člen (tvary a užití, jeho české ekvivalenty).
  4. Zájmena (klasifikace a užití).  
  5. Číslovky a číselné výrazy (klasifikace a užití). 
  6. Neohebné slovní druhy.
  7. Sloveso. Morfologické kategorie španělských sloves.
  8. Systém slovesných časů v indikativu a subjuntivu (tvoření, funkce, užívaná terminologie).
  9. Časová souslednost v indikativu a v subjuntivu. Přímá a nepřímá řeč.
  10. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce. Opisné slovesné vazby.
  11. Větné členy.
  12. Typy vět (struktura, modalita, povaha přísudku).
  13. Souvětí souřadné.
  14. Vedlejší věty (typy vět vedlejších, systém používání časů a způsobů).

 

Seznam literatury:

 

Okruh A–C: Fonetika a fonologie španělštiny / Španělská lexikologie a sémantika / Španělština v kontextu románských jazyků:

 

Alarcos Llorach, E.: Fonología española, Gredos, Madrid 1986.

Alvar Ezquerra, M.: La formación de palabras en español, Madrid, Arco Libros 1999.

Bartoš L., Valíková H.: La formación de palabras en español. Brno, FF MU 2002.

Capuz, J.: Préstamos del español: lengua y sociedad. Madrid, Arco-libros 2004.

Corpas Pastor, G.: Manual de fraseología española. Gredos, Madrid 1996.

Córdoba Rodríguez, F.: Introducción a la lexicografía española. Olomouc, UPOL 2001.

Coseriu, E.: "Los conceptos de "dialecto", "nivel", y "estilo de lengua" y el sentido propio de la dialectología". LEAN, 3/1, 1981, 1-32.

Čermák, P.: Fonetika a fonologie současné španělštiny, Praha 2015.

Čermák, F.: Jazyk a jazykověda. Praha, Karolinum 2001.

Gómez Torrego, L.: El léxico en el español actual: uso y norma. Madrid, Arco Libros 1995.

Guerrero Ramos, G.: Neologismos en el español actual. Madrid, Arco Libros 1997.

Kafka, S.: Cesta k moderní španělštině. Ostrava, Ostravská univerzita 1998.

Knittlová D., Černý J., Mohaplová A.: Funkční styly moderní španělštiny. Olomouc, Univerzita Palackého 1990.

Kocek J.,  Kopřivová M., Kučera K. (eds.): Český národní korpus. Úvod a příručka pro uživatele. FF-UK, Ústav Českého národního korpusu, Praha, 2000.

Lakoff, G.: Ženy, oheň a nebezpečné věci.  Praha, Triáda 2006 (orig. 1987)

Lakoff M.,  Johnson G.: Metafory, kterými žijeme. Brno, Host 2002.

Lyons, J.: Semántica. Versión castellana por Ramon Cerda Barcelona, Editorial Teide 1989 (orig. 1977).

Medina López, J.: El anglicismo en el español actual. Madrid, Arco-Libros, 1996.

Ostrá, R.: Úvod do dějin španělského jazyka. Praha, SPN 1967.

Peregrin, J.: Význam a struktura. Praha, Oikuméné 1990.

RAE AALE.: Ortografía de la lengua española. Madrid, Espasa 2010.

Ruiz Guirillo, L.: Las locuciones en español actual. Madrid, Arco Libros 2001.

Spitzová, E.: Semántica española. Brno, FF MU 1996.

Trujillo, R.: Introducción a la semántica española. Madrid, Arco Libros 1988.

Varela Ortega, S.: Morfología léxica : la formación de palabras. Madrid,  Gredos, 2005.

Vaňková, I.: Nádoba plná řeči (Člověk, řeč a přirozený svět). Praha, Karolinum 2007.

Veselá, J.: "La norma general en español y en checo", Paralelo 50, 2006, 3, p. 70-77.

Zavadil, B.: Vývoj španělského jazyka I. Praha, Karolinum 1998.

Zavadil, B.: Vývoj španělského jazyka II. Praha, Karolinum 2004.

 

Okruh D: Španělská morfosyntax:

Černý, J.: Morfología española, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2000.

Gómez Torrego, L.: Gramática didáctica del español, Madrid, Ediciones SM 1997.

Králová, J. a kol.: Moderní gramatika španělštiny, Plzeň 1999.

Matte Bon, F.: Gramática comunicativa del español I, II, Edelsa Madrid 1999.

Real Academia Española y Asociación de Academias de la Lengua Española (2010), Nueva gramática de la lengua española. Madrid: Espasa Libros.

Spitzová, E.: Morfología española, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Brno 2001.

Zavadil, B. – Čermák, P.: Sintaxis del español actual, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2008.  

Zavadil, B. – Čermák, P.: Mluvnice současné španělštiny (Lingvisticky interpretační přístup), Karolinum, Praha 2010.

URO/QZB4 - Dějiny románských literatur

viz

      URO/QZB14 (italština)

      URO/QZB15 (francouzština)

      URO/QZB16 (španělština)

URO/QZB5 - Evropské a obchodní právo
Evropské právo
 
1. Obecná charakteristika EU – členství, historický vývoj, symboly
2. Forma a působnost evropského práva před a po Lisabonské smlouvě
3. Prameny a charakter evropského práva – typologie a hierarchie norem; nadstátnost,
přímý účinek, přednost
4. Institucionální rámec EU – celkový přehled; rozpočet EU
5. Tvorba evropského práva – Rada a Evropský parlament
6. Aplikace evropského práva – Evropská komise, Evropský soudní dvůr
7. Základy vnitřního trhu – stupně a metody ekonomické integrace
8. Volný pohyb zboží
9. Volný pohyb osob; evropské občanství; schengenské acquis
10. Soutěžní politika; volný pohyb služeb
11. Hospodářská a měnová unie; volný pohyb kapitálu
12. Společná zemědělská politika; regionální politika a ostatní politiky
 
Obchodní právo
 
13. Pojem, předmět, vývoj a prameny obchodního práva; základní pojmy obchodního
práva (podnikání, podnikatel, podnik aj.)
14. Živnostenské právo
15. Obchodní rejstřík; základní pojmy z oblasti účetnictví
16. Obecně o obchodních společnostech – typy společností, založení x vznik, základní
terminologie
17. Veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným
18. Akciová společnost a družstvo
19. Soutěžní právo –  nekalá soutěž a nedovolené omezování soutěže
20. Základy obchodního závazkového práva – dělba a povaha obchodních závazkových vztahů, jejich vznik, změna, zajištění a zánik
21. Základní obchodní smlouvy a odpovědnostní vztahy
22. Základy průmyslových práv
23. Základy úpravy cenných papírů
24. Řešení obchodních sporů – soudní řízení (nalézací řízení, výkon soudních rozhodnutí); rozhodčí řízení; základy úpadkového práva
URO/QZB6 - Španělský jazyk (SJEMO)

Ústní zkouška ze španělského jazyka se skládá ze dvou částí:

1. zodpovězení dvou teoretických otázek (v češtině) – student si losuje jednu otázku z okruhu A a jednu otázku z okruhu B:

            A. Morfosyntax a odborný překlad

            B. Lexikologie a sémantika

2. pohovor nad odborným textem (ve španělštině). Student prokáže důkladnou znalost odborné terminologie z oblasti práva a mezinárodního obchodu.

Součástí hodnocení je kvalita a úroveň jazykového projevu (ve španělštině i češtině)

 

A - Morfosyntax a odborný překlad           

  1. Substantiva ­(charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce).
  2. Adjektiva ­(charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce).
  3. Člen (tvary a užití, jeho české ekvivalenty).
  4. Zájmena (klasifikace a užití). 
  5. Číslovky a číselné výrazy (klasifikace a užití). 
  6. Neohebné slovní druhy.
  7. Sloveso. Morfologické kategorie španělských sloves.
  8. Systém slovesných časů v indikativu a subjuntivu (tvoření, funkce, užívaná terminologie).
  9. Časová souslednost v indikativu a v subjuntivu. Přímá a nepřímá řeč.
  10. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce. Opisné slovesné vazby.
  11. Větné členy.
  12. Typy vět (struktura, modalita, povaha přísudku).
  13. Souvětí souřadné.
  14. Vedlejší věty (typy vět vedlejších, systém používání časů a způsobů).
  15. Základní překladatelské postupy.
  16. Základní lexikální rysy odborného stylu (odborná terminologie, jazykové šablony).
  17. Základní morfosyntaktické rysy odborného stylu (formy a užití).

 

B - Lexikologie a sémantika

  1. Lexikologie a sémantika: předmět studia, lexikální a sémantické jednotky (slova, lexémy, morfémy, sémy).
  2. Základní aspekty lexikografie. Slovníky a korpusy.
  3. Stratifikace jazyka: horizontální a vertikální. Pojetí jazykové normy. Variety diatopické, diastratické a diafazické.
  4. Současné španělské lexikum a jeho původ. Palabras patrimoniales, palabras cultas. Výpůjčky a kalky.
  5. Morfologické procesy obohacování slovní zásoby.
  6. Sémantické procesy obohacování slovní významy. Změny a posuny významu.
  7. Paradigmatické vztahy mezi významy.
  8. Syntagmatické vztahy mezi významy.
  9. Vztah sémantiky a syntaxe, kognitivní báze. Kategorizace a prototypičnost.

 

Seznam literatury:

Španělská morfosyntax:

Černý, J.: Morfología española, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2000.

Gómez Torrego, L.: Gramática didáctica del español, Madrid, Ediciones SM 1997.

Králová, J. a kol.: Moderní gramatika španělštiny, Plzeň 1999.

Matte Bon, F.: Gramática comunicativa del español I, II, Edelsa Madrid 1999.

Real Academia Española y Asociación de Academias de la Lengua Española (2010), Nueva gramática de la lengua española. Madrid: Espasa Libros.

Spitzová, E.: Morfología española, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Brno 2001.

Zavadil, B. – Čermák, P.: Sintaxis del español actual, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2008. 

Zavadil, B. – Čermák, P.: Mluvnice současné španělštiny (Lingvisticky interpretační přístup), Karolinum, Praha 2010.

 

Odborný jazyk:

De Miguel, E.: El texto jurídico – administrativo: análisis de una orden ministerial. Círculo de lingüística aplicada a la comunicación. Departamento de Filología Española III, Facultad de Ciencias de la Información, Universidad Complutense de Madrid 2000.

Dubský, J.: Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha, SPN 1977.

Králová, J.: Fiesta 3: španělština pro střední a jazykové školy, Plzeň, Fraus 2003.

Králová, J.: Vybrané problémy španělské stylistiky na pozadí češtiny, FF UK, Praha 2012.

Mlýnková, L., Macíková, O.: Obchodní španělština. Brno, CP Books, 2005.

Mlýnková, L., Macíková, O.: Nová obchodní španělština. Edika, Brno 2015.

Tomášek, M.: Překlad v právní praxi. Linde, Praha 2003. (2. vyd.).

 

Španělská lexikologie a sémantika:

Alvar Ezquerra, M.: La formación de palabras en español, Madrid, Arco Libros 1999.

Bartoš L., Valíková H.: La formación de palabras en español. Brno, FF MU 2002.

Capuz, J.: Préstamos del español: lengua y sociedad. Madrid, Arco-libros 2004.

Corpas Pastor, G.: Manual de fraseología española. Gredos, Madrid 1996.

Córdoba Rodríguez, F.: Introducción a la lexicografía española. Olomouc, UPOL 2001.

Coseriu, E.: "Los conceptos de "dialecto", "nivel", y "estilo de lengua" y el sentido propio de la dialectología". LEAN, 3/1, 1981, 1-32,.

Gómez Torrego, L.: El léxico en el español actual: uso y norma. Madrid, Arco Libros 1995.

Guerrero Ramos, G.: Neologismos en el español actual. Madrid, Arco Libros 1997.

Knittlová D., Černý J., Mohaplová A.: Funkční styly moderní španělštiny. Olomouc, Univerzita Palackého 1990.

Kocek J.,  Kopřivová M., Kučera K. (eds.): Český národní korpus. Úvod a příručka pro uživatele. FF-UK, Ústav Českého národního korpusu, Praha, 2000.

Lakoff, G.: Ženy, oheň a nebezpečné věci.  Praha, Triáda 2006 (orig. 1987)

Lakoff M.,  Johnson G.: Metafory, kterými žijeme. Brno, Host 2002.

Lyons, J.: Semántica. Versión castellana por Ramon Cerda Barcelona, Editorial Teide 1989 (orig. 1977).

Medina López, J.: El anglicismo en el español actual. Madrid, Arco-Libros, 1996.

Palková, Z.: Fonetika a fonologie češtiny – s obecným úvodem do problematiky oboru. Praha, Karolinum 1994 (upravené vydání 1997).

Peregrin, J.: Význam a struktura. Praha, Oikuméné 1990.

Ruiz Guirillo, L.: Las locuciones en español actual. Madrid, Arco Libros 2001.

Spitzová, E.: Semántica española. Brno, FF MU 1996.

Trujillo, R.: Introducción a la semántica española. Madrid, Arco Libros 1988.

Varela Ortega, S.: Morfología léxica : la formación de palabras. Madrid,  Gredos, 2005.

Vaňková, I.: Nádoba plná řeči (Člověk, řeč a přirozený svět). Praha, Karolinum 2007.

Veselá, J.: "La norma general en español y en checo", Paralelo 50, 2006, 3, p. 70-77.

URO/QZB7 - Francouzský jazyk (FJEMO)

Ústní zkouška z francouzského jazyka se skládá ze dvou částí:

1. zodpovězení dvou teoretických otázek (v češtině) – student si losuje jednu otázku z okruhu A a jednu otázku z okruhu B:
    A. Morfosyntax a odborný překlad
    B. Lexikologie a sémantika

2. pohovor nad odborným textem (ve francouzštině). Student prokáže důkladnou znalost odborné terminologie z oblasti práva a mezinárodního obchodu.

 

A - Morfosyntax a odborný překlad    

1. Třídění slov, slovní druhy, rozdíly mezi francouzským a českým pojetím.

2. Morfologické kategorie francouzských sloves (přehled).

3. Systém slovesných časů v indikativu a v konjunktivu, tvoření a funkce jednotlivých časů.

4. Použití konjunktivu ve větách hlavních i vedlejších (v. podmětné, předmětné, vztažné, příslovečné).

5. Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby - jejich funkce a použití. Přísudek slovesný a jmenný.

6. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.

7. Substantiva a adjektiva - ohýbání (flexe), stupňování.

8. Určovatelé (determinanty), typologie a základní vlastnosti. Použití a absence determinantu, kombinace determinantů.

9. Zájmena osobní a přivlastňovací.

10. Zájmena vztažná, tázací, ukazovací, neurčitá.

11. Neohebné slovní druhy (zejm. příslovce, předložky, prezentativy).

12. Struktura věty jednoduché, základní principy francouzského slovosledu.

13. Třídění vět vedlejších, věty vedlejší vztažné.

14. Morfosyntax vedlejších vět spojkových.

15. Souvětí souřadné - přehled vztahů a jejich formálních vyjádření.

16. Základní lexikální rysy právnické francouzštiny, právní termín a specifika jeho překladu, právní terminologie národní a evropská.

17. Deagentizace (nevyjádření původce děje) v odborném textu: trpný rod, neosobní vazby.

18. Základní překladatelské postupy (základní systémové rozdíly mezi češtinou a francouzštinou, transpozice slovnědruhová a syntaktická, modulace).

19. Základní překladatelské postupy (základní systémové rozdíly mezi češtinou a francouzštinou, koncentrace a diluce, étoffement a dépouillement).

20. Aktuální členění větné ve francouzštině, odpovídající prostředky vyjadřování AČV v překladu do češtiny.

 

B - Lexikologie a sémantika

1. Předmět lexikologie a sémantiky. Lexikální jednotka a slovo.

2. Současné francouzské lexikum a jeho původ. Prostředky obohacování slovní zásoby. Výpůjčky.

3. Derivace (derivační pravidlo, prefixace, sufixace, parasyntéza, regresivní derivace). Konverze, aferéza, apokopa. Zkratky a zkratková slova.

4. Kompozice ("composition populaire" a "composition savante").

5. Slovo jako jazykový znak. Pojem, význam, reference.

6. Systém v lexiku. Onomaziologické a sémaziologické studium. Strukturalistické přístupy k popisu lexikálního významu

7. Lexikální vztahy. Synonymie a antonymie. Homonymie a polysémie. Paronymie.

8. Změny významů a jejich příčiny.

9. Lexikografie.

 

Studijní literatura:

Morfosyntax:

Grevisse M., Goosse A.: Nouvelle grammaire française, DeBoeck - Duculot, Louvain-la-
Neuve, 1995

Riegel, M - Pellat, J.-C. - Rioul, R.: Grammaire méthodique du français, Quadrige, Paris,
2004.

Grevisse, M.: Le bon usage, Paris, Duculot, 1991 (či novější vydání)

Hendrich, J. - Radina, O., - Tláskal, J.: Francouzská mluvnice, Praha, SPN, 1992. (příp.
novější vydání)

Taišlová J.: Mluvnice francouzštiny, Leda, Praha, 2002


Lexikologie a sémantika

Niklas-Salminen, A., La lexicologie, Paris, A. Colin, 1997.

Lehmann, A. - Martin-Berthet, F.: Introduction à la lexicologie: sémantique et morphologie. 3. éd., revue et actualisée. Paris: Colin, 2008.

Šabršula, J., Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN, 1983.

Touratier, C., La sémantique, Armand Colin/HER, Paris, 2000.

Ducháček, O., Précis de sémantique française, Brno, Univerzita J. E. Purkyně, 1967.

 

Odborná francouzština a odborný překlad

Knittlová, D. a kol., Překlad a překládání, Univerzita Palackého, Olomouc, 2010.

Kozmová, J., Brouland, P., Obchodní francouzština., Edika, Brno, 2013.

Penfornis, J.-L., Danilo, M., Le français du droit, Cle-Nathan, Paris, 2005.

Petrů, I., Codification de la terminologie juridique dans les définitions légales, In: Echo des études romanes,  Vol. XI / Num. 1,  České Budějovice, 2015, s.125-136.

Petrů, I., Několik poznámek k překladu francouzského právního textu. In: Valcerová Anna (ed.)  Vzťahy a súvislosti v odbornom preklade, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove Prešov, 2007, s. 86-94.

Radimský, J., Pour une étude de la norme dans les traductions du droit communautaire. In: Bochnakowa Anna et al. (sous la direction de): Norme, normativité, transgression. Oficyna Wydawnicza LEKSEM, Łask, 2007, s. 235-241.

Radimský, J., Dans quelle mesure est-il possible de traduire un terme juridique ? In: Etudes romanes de Brno, Brno, Sborník prací FF MU, L 25, 2004, s. 37-44.

Radina, O., Francouzština a čeština: systémové srovnání dvou jazyků, SPN, Praha, 1977.

Tionová, A. a kol., Francouzština pro pokročilé, SPN, Praha, 1989, s. 283 – 321 (překladatelské postupy).

Tomaščínová, J., Introduction au français juridique, Právnická fakulta UK, Praha, 2011.

Tomášek M., Překlad v právní praxi, Linde, 2003.

URO/QZB8 - Sociální a regionální geografie
  1. Vývoj a rozmístění obyvatelstva na Zemi, demografická revoluce
  2. Přirozený a mechanický pohyb obyvatelstva, problematika migrace
  3. Struktura obyvatelstva (podle pohlaví a věku, ekonomická, rasová, národnostní a jazyková)
  4. Geografie sídel - městská a venkovská sídla
  5. Geografie průmyslu - těžba nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, energetika
  6. Geografie dopravy - odvětví dopravy a jejich význam v území
  7. Geografie cestovního ruchu - formy, předpoklady, rekreační atraktivity
  8. Sociálně geografická a geopolitická poloha ČR, vývoj hranic, zapojení ČR do mezinárodních struktur
  9. Vývoj obyvatelstva ČR, demografické charakteristiky a sídelní struktura v ČR
  10. Zemědělská výroba ČR - podmínky a rozmístění produkce
  11. Průmyslová výroba ČR - odvětvová a regionální struktura
  12. Doprava a dopravní síť v ČR
  13. Cestovní ruch a rekreace v ČR, regiony cestovního ruchu
  14. Postavení Evropy v současném světě, její členění a vnitřní rozdíly
  15. Regionální geografie Skandinávie
  16. Regionální geografie Britských ostrovů
  17. Regionální geografie Beneluxu a Francie
  18. Regionální geografie Pyrenejského poloostrova
  19. Regionální geografie Itálie a Řecka
  20. Regionální geografie Německa
  21. Regionální geografie alpských zemí (Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko)
  22. Regionální geografie postsocialistických zemí střední Evropy (Polsko, Slovensko, Maďarsko)
  23. Regionální geografie Balkánského poloostrova
  24. Regionální geografie Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny a Moldavska
  25. Regionální geografie Ruska

Poznámka: u jednotlivých regionů vždy společné a rozdílné znaky států, charakteristiky složek přírodního a sociálního prostředí regionu, integrační procesy, konflikty a jiné problémy.

URO/QZB9 - Ekonomické a právní vztahy v mezinárodním obchodě

Pro obory FJEMO + SJEMO + IJEMO

Právo

  1. Obecná charakteristika EU: členství, historický vývoj, symboly; cíle, zásady a metody integrace; dělba pravomocí mezi EU a členské státy.
  2. Institucionální rámec EU: celkový přehled a jednotlivé instituce; rozpočet EU; jazykový režim. Hospodářská a měnová unie.
  3. Evropské právo před a po Lisabonské smlouvě: forma a vlastnosti (nadstátnost, přímý účinek, přednost); typologie pramenů. Legislativní proces a soudnictví EU.
  4. Vnitřní trh EU: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
  5. Politiky EU: soutěžní politika; společná zemědělská politika; regionální politika a další politiky.
  6. Základy obchodního práva: pojem, předmět a vývoj; základní terminologie (podnikání, podnikatel a jeho identifikace, podnik). Obchodní rejstřík a základní pojmy z oblasti účetnictví.
  7. Obecně o obchodních společnostech a družstvu: typy společností, založení x vznik, základní terminologie. Základy úpravy cenných papírů.
  8. Veřejnoprávní základy podnikání: živnostenské právo; právo hospodářské soutěže; ochrana průmyslových práv.
  9. Obchodní závazkové právo – dělba a povaha obchodních závazkových vztahů, jejich vznik, změna, zajištění a zánik; základní obchodní smlouvy a odpovědnostní závazkové vztahy.
  10. Řešení obchodních sporů – soudní řízení (nalézací, vykonávací); rozhodčí řízení. Základy úpadkového práva.

Ekonomie

  1. Jednotný vnitřní trh EU. Společná obchodní politika, nástroje, rozhodovací proces, strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů ČR v EU.
  2. Strategie vstupu na zahraniční trhy, výhody, rizika.
  3. Formy kooperace – vertikální, horizontální. Franchising – podstata, druhy a typy franchisových systémů.
  4. Mezinárodní marketing. Plánování marketingové strategie pro mezinárodní trhy, stupeň zapojení do mezinárodního marketingu, mezinárodní příležitosti, nadnárodní korporace.
  5. Velkoobchod – funkce, druhy a formy. Elektronický obchod.
  6. Maloobchod – druhy a formy. Systemizace prodejních jednotek.
  7. Ochrana spotřebitele. Historický vývoj. Instituce a organizace působící v oblasti ochrany spotřebitele v Evropě a ČR.           
  8. Trh spotřebitelů, chování spotřebitele a formování poptávky, racionální chování spotřebitele, Celkový, mezní užitek. Model spotřebitelského chování, činitelé ovlivňující chování spotřebitelů, proces kupního rozhodování, typy kupního jednání, jednání po koupi.
  9. Trh organizací. Chování firmy a formování nabídky. Charakteristika trhu organizací, průmysloví zákazníci a zprostředkovatelé, vlivy a činitelé, proces jejich kupního rozhodování.
  10. Marketingový výzkum. Proces marketingového výzkumu, určení cílů, zdroje dat, metody a techniky sběru, zpracování dat a tvorba závěrečné zprávy, interpretace výsledků výzkumu.
URO/QZB14 - Dějiny románských literatur se zaměřením na italskou literaturu

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Otázku z okruhu A 

2) Otázku z okruhu B 

 

A - Dějiny románských literatur do konce 18. století

1/ První literární památky v románském jazyce
2/ Trubadúrské písně jako nové pojetí evropské lyriky a jejich první pokračovatelé
3/ Sicilská a toskánská básnická škola, dolce stil novo a Petrarca
4/ Hrdinský epos v románských jazycích a karlovská látka (matiere de France)
5/ Románská epika keltského původu (matiere de Bretagne)
6/ Středověká parodie rytířského románu, antický román, fablely (fabliaux), kurtoazní alegorie, žákovská poezie
7/ Dantova Božská komedie
8/ Humanistický "objev" antiky, studia humanitatis a florentská Akademie
9/ Rytířská epika a próza v 15. a 16. století
10/ Petrarkismus a antipetrarkismus
11/ Idylická a arkadická literatura 15. až 17. století
12/ Zrození krátké prózy a vývoj povídky od 11. do 17. století
13/ První velké prózy 16. století
14/ Literární manýrismus
15/ Barokní poezie
16/ Náboženská poezie a mysticismus 16. století
17/ Barokní divadlo
18/ Barokní román
19/ Barokní myslitelé
20/ Formulace estetiky klasicismu
21/ Klasicistní divadlo
22/ Klasicistní román
23/ Osvícenští myslitelé
24/ Nové impulzy v divadle 18. století
25/ Nové impulzy v próze 18. století

 

studijní literatura:

Černý, V., Až do předsíně nebes, Praha, Mladá fronta, 1996.

Černý, V., Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti I.-IV. (Jinočany, H&H, 1998, 1998, 2005; Praha, Academia, 2009).

Forbelský, J.; Bělič, O., Dějiny španělské literatury, Praha, SPN, 1984.

Le Goff, J., Encyklopedie středověku, Praha, Vyšehrad 2002.

Le Goff, J., Kultura středověké Evropy. Praha, Odeon, 1991.

Mikeš, V., Divadlo španělského zlatého věku, Praha, Divadelní ústav, 1995.

de Sanctis, F., Dějiny italské literatury, Praha, SNKLHU, 1959.

Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002.

Slovník italských spisovatelů, Praha, Libri, 2004.

Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Praha, Libri, 1999.

Studie z francouzského osvícenství: Montesquieu, Voltaire, Diderot, Praha, Karolinum 2003.

Šrámek, J., Dějiny francouzské literatury v kostce, Olomouc, Votobia, 1997.

Šrámek, J., Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I, II, Brno, Host, 2012.

 

B - Italská literatura 19. a 20. století

1. Preromantická literatura v Itálii: Ugo Foscolo

2. Podoby italského romantismu: Giacomo Leopardi, Alessandro Manzoni

3. Italská literatura druhé poloviny 19. století: Milánská Scapigliatura, Giovanni Verga a verismus

4. Italská literatura první poloviny 20. století: Gabriele D'Annunzio, Luigi Pirandello, Italo Svevo

5. Futurismus: charakteristika, představitelé, díla

6. Italští básníci Giuseppe Ungaretti a Eugenio Montale

7. Neorealismus: charakteristika, představitelé (Alberto Moravia, Italo Calvino, Cesare Pavese, Primo Levi, Beppe Fenoglio) a jejich díla

8. Umberto Eco, život a dílo

9. Současná italská literatura: témata, představitelé a díla (individuální volba podle četby, např. Roberto Saviano, Paolo Giordano, Elena Ferrante, Niccolò Ammaniti, Giorgio Vasta atd.)

10. Italská literatura 19. a 20. století v českém překladu

 

studijní literatura:

Gioanola, E., Storia della letteratura italiana, Milano, Librex, 1987.

Guicciardini, F. (ed. Constantino Panigada). Storia dell´Italia I-V, Bari, 1967.

Manacorda, G. Storia della letteratura contemporanea (1940-1975), Roma, Editori Riuniti, 1977.

Pospíšil, I.; Dembická, S., Světové literatury 20. století v kostce (americká, britská, francouzská, italská, Latinské Ameriky, německá, ruská, španělská), 1. vyd. Praha, Libri, 1999.

Salinari, C., O moderní italské literatuře, Praha, Československý spisovatel, 1964.

Sapegno, N., Compendio di storia della letteratura italiana III, Firenze, La Nuova Italia, 1963.

de Sanctis, F., Dějiny italské literatury, Praha, SNKLHU, 1959.

Seidl, I., La letteratura italiana del Novecento, Brno, UJEP, 1985.

Slovník italských spisovatelů, Praha, Libri, 2004.

Spagnoletti, G., La letteratura italiana del nostro secolo I-III, Milano, Mondadori, 1985.

URO/QZB15 - Dějiny románských literatur se zaměřením na francouzskou literaturu

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Otázku z okruhu A (tato část zkoušky probíhá v češtině)

2) Otázku z okruhu B (tato část zkoušky probíhá ve francouzštině)

 

A - Dějiny románských literatur do konce 18. století

1/ První literární památky v románském jazyce
2/ Trubadúrské písně jako nové pojetí evropské lyriky a jejich první pokračovatelé
3/ Sicilská a toskánská básnická škola, dolce stil novo a Petrarca
4/ Hrdinský epos v románských jazycích a karlovská látka (matiere de France)
5/ Románská epika keltského původu (matiere de Bretagne)
6/ Středověká parodie rytířského románu, antický román, fablely (fabliaux), kurtoazní alegorie, žákovská poezie
7/ Dantova Božská komedie
8/ Humanistický "objev" antiky, studia humanitatis a florentská Akademie
9/ Rytířská epika a próza v 15. a 16. století
10/ Petrarkismus a antipetrarkismus
11/ Idylická a arkadická literatura 15. až 17. století
12/ Zrození krátké prózy a vývoj povídky od 11. do 17. století
13/ První velké prózy 16. století
14/ Literární manýrismus
15/ Barokní poezie
16/ Náboženská poezie a mysticismus 16. století
17/ Barokní divadlo
18/ Barokní román
19/ Barokní myslitelé
20/ Formulace estetiky klasicismu
21/ Klasicistní divadlo
22/ Klasicistní román
23/ Osvícenští myslitelé
24/ Nové impulzy v divadle 18. století
25/ Nové impulzy v próze 18. století 

 

studijní literatura:

Černý, V., Až do předsíně nebes, Praha, Mladá fronta, 1996.

Černý, V., Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti I.-IV. (Jinočany, H&H, 1998, 1998, 2005; Praha, Academia, 2009).

Forbelský, J.; Bělič, O., Dějiny španělské literatury, Praha, SPN, 1984.

Le Goff, J., Encyklopedie středověku, Praha, Vyšehrad 2002.

Le Goff, J., Kultura středověké Evropy. Praha, Odeon, 1991.

Mikeš, V., Divadlo španělského zlatého věku, Praha, Divadelní ústav, 1995.

de Sanctis, F., Dějiny italské literatury, Praha, SNKLHU, 1959.

Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002.

Slovník italských spisovatelů, Praha, Libri, 2004.

Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Praha, Libri, 1999.

Studie z francouzského osvícenství: Montesquieu, Voltaire, Diderot, Praha, Karolinum 2003.

Šrámek, J., Dějiny francouzské literatury v kostce, Olomouc, Votobia, 1997.

Šrámek, J., Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I, II, Brno, Host, 2012.  

 

B – Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století / La littérature française du XIXe et du XXe siècle

1. Les fondateurs de la notion du romantisme en France (Mme de Staël, Chateaubriand)

2. La poésie romantique et ses représentants (Lamartine, Vigny, Hugo, Musset)

3. Le roman romantique et ses représentants (Vigny, Hugo, Musset, Dumas)

4. Le théâtre romantique et ses représentants (Vigny, Hugo, Musset, Dumas)

5. Les tendances dans la prose romantique (Stendhal, Gautier, Nerval)

6. Le roman balzacien

7. Le roman naturaliste et ses héritiers (Maupassant, Zola, les Goncourt, Daudet)

8. Le roman flaubertien

9. Le symbolisme et la décadence (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Huysmans)

10. Les avant-gardes poétiques du début du XXe siècle (cubisme, dadaïsme – Cendrars, Apollinaire, Tzara)

11. Les essais du renouveau du genre romanesque au début du XXe siècle (Gide, Proust)

12. Le surréalisme et ses représentants (Breton, Aragon, Soupault, Desnos, Éluard)

13. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman-fleuve, le roman cyclique (Martin Du Gard, Duhamel, Romains)

14. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman de la condition humaine, le roman psychologique, le roman catholique (Malraux, Saint-Exupéry, Céline, Mauriac, Bernanos)

15. Le théâtre français de la première moitié du XXe siècle et ses représentants (Courteline, Giraudoux, Claudel, Cocteau, Salacrou, Anouilh)

16. L´existentialisme et la littérature (Sartre, Beauvoir, Camus)

17. Le "nouveau roman" et ses représentants (Sarraute, Robbe-Grillet, Butor, Pinget)

18. Le théâtre de l'absurde et ses représentants (Beckett, Ionesco, Arrabal, Genet)

19. La poésie de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (en fonction de la lecture individuelle)

20. La prose de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (en fonction de la lecture individuelle)

21. Le théâtre de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (en fonction de la lecture individuelle)

22. La littérature française et francophone contemporaine depuis 1990 (en fonction de la lecture individuelle)

 

  • L'examen se déroule en français.
  • Une liste des textes de la lecture personnelle sera présentée au moment de l'examen.
  • Elle devra comporter au moins 1- 3 titres relatifs à chaque question.

 

studijní literatura: 

Duby, G. (ed.), Dějiny Francie od počátků po současnost, Praha, 2003.

Darcos, X.; Agard, B.; Boireau, M.-F., Le XIXe siècle en littérature, Paris, Hachette, 1986.

Darcos, X.; Boissinot, A.; Tartayre, B., Le XXe siècle en littérature, Paris, Hachette, 1989.

Lagarde, A. - Michard, L., XIXe siècle. Anthologie et histoire littéraire, nouvelle éd. mise à jour et augmentée, Paris, Bordas, 2004.

Lagarde, A. - Michard, L., XXe siècle. Anthologie et histoire littéraire, Paris, Bordas, 1985. 1985. (český překlad Praha, Garamond, 2008)

Pospíšil, I.; Dembická, S., Světové literatury 20. století v kostce (americká, britská, francouzská, italská, Latinské Ameriky, německá, ruská, španělská), 1. vyd. Praha, Libri, 1999.

Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002.

Šrámek, J., Dějiny francouzské literatury v kostce, Olomouc, Votobia, 1997.

Šrámek, J., Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I, II, Brno, Host, 2012.

URO/QZB16 - Dějiny románských literatur se zaměřením na španělskou literaturu

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Otázku z okruhu A (tato část zkoušky probíhá v češtině)

2) Otázku z okruhu B (tato část zkoušky probíhá ve španělštině)

 

A - Dějiny románských literatur do konce 18. století

1/ První literární památky v románském jazyce
2/ Trubadúrské písně jako nové pojetí evropské lyriky a jejich první pokračovatelé
3/ Sicilská a toskánská básnická škola, dolce stil novo a Petrarca
4/ Hrdinský epos v románských jazycích a karlovská látka (matiere de France)
5/ Románská epika keltského původu (matiere de Bretagne)
6/ Středověká parodie rytířského románu, antický román, fablely (fabliaux), kurtoazní alegorie, žákovská poezie
7/ Dantova Božská komedie
8/ Humanistický "objev" antiky, studia humanitatis a florentská Akademie
9/ Rytířská epika a próza v 15. a 16. století
10/ Petrarkismus a antipetrarkismus
11/ Idylická a arkadická literatura 15. až 17. století
12/ Zrození krátké prózy a vývoj povídky od 11. do 17. století
13/ První velké prózy 16. století
14/ Literární manýrismus
15/ Barokní poezie
16/ Náboženská poezie a mysticismus 16. století
17/ Barokní divadlo
18/ Barokní román
19/ Barokní myslitelé
20/ Formulace estetiky klasicismu
21/ Klasicistní divadlo
22/ Klasicistní román
23/ Osvícenští myslitelé
24/ Nové impulzy v divadle 18. století
25/ Nové impulzy v próze 18. století 

 

studijní literatura:

Černý, V., Až do předsíně nebes, Praha, Mladá fronta, 1996.

Černý, V., Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti I.-IV. (Jinočany, H&H, 1998, 1998, 2005; Praha, Academia, 2009).

Forbelský, J.; Bělič, O., Dějiny španělské literatury, Praha, SPN, 1984.

Le Goff, J., Encyklopedie středověku, Praha, Vyšehrad 2002.

Le Goff, J., Kultura středověké Evropy. Praha, Odeon, 1991.

Mikeš, V., Divadlo španělského zlatého věku, Praha, Divadelní ústav, 1995.

de Sanctis, F., Dějiny italské literatury, Praha, SNKLHU, 1959.

Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002.

Slovník italských spisovatelů, Praha, Libri, 2004.

Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Praha, Libri, 1999.

Studie z francouzského osvícenství: Montesquieu, Voltaire, Diderot, Praha, Karolinum 2003.

Šrámek, J., Dějiny francouzské literatury v kostce, Olomouc, Votobia, 1997.

Šrámek, J., Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I, II, Brno, Host, 2012.

 

B – Španělská a hispanoamerická literatura 19. a 20. století

1. Romanticismo y costumbrismo (Espronceda, duque de Rivas, Zorilla, Bécquer, Larra, Mesonero Romanos)

2. El realismo crítico (Valera, Pedro Antonio de Alarcón, Pérez Galdós, Clarín, Blasco Ibáñez)

3. Generación del 1898 y modernismo (Azorín, Pío Baroja, Unamuno, Valle-Inclán, Manuel Machado, Antonio Machado, Juan Ramón Jiménez)

4. Creación de vanguardias literarias (Ultraísmo, Creacionismo)

5. La generación del 1927 (Dámaso Alonso, Gerardo Diego, Jorge Guillén, Pedro Salinas, García Lorca, Vicente Aleixandre, Rafael Alberti, José Bergamín)

6. Dos literaturas españolas después del 1936 (por ej. Dionisio Ridruejo, Miguel Hernández, Bousoňo, Delibes, Martín Santos, Gabriel Celaya, Jaime Gil de Biedma, Cela, Torrente Ballester, Juan Goytisolo, Mihura, Fernando Arrabal)

7. La literatura española a partir del 1975 (por ej. Vázquez Montalbán, Pombo, Llamazares, Clara Janés, Martínez Mesanza, Blanca Andreu)

8. Modernismo latinoamericano (Asunción Silva, Rubén Darío, Herrera y Reissig)

9. Renovación de prosa a principios del s. XX (Quiroga, Azuela, Rivera, Güiraldes, Gallegos)

10. La literatura fantástica en LA (Borges, Bioy Casares)

11. Lo real maravillos, realismo mágico y el "boom" (Carpentier, Asturias, Yáñez, Onetti, Ruflo, Roa Bastos, Fuentes, García Márquez, Vargas Llosa, Donoso, Puig, Allende)

12. Dos literaturas cubanas  (Cabrera Infante, Reinaldo Arenas, Heberto Padilla)

13. Indigenismo latinoamericano (J. Icaza, Ciro Alegría, J. M. Árguedas)

14. Ensayo y pensamiento latinoamericanos de los ss. XIX y XX (José Martí, Sarmiento, Rodó, Mariátegui, Vasconcelos, Lezama Lima, J. M. Árguedas, Fuentes, Paz, Gonzáles Prada)

 

studijní literatura:

Bartoš, L., Dějiny a kultura Španělska, Brno, 1998.

Bellini, G., Historia de la literatura hispanoamericana  (3era ed. aumentada). Madrid, Castalia, 1997.

Canavaggio, J., Historia de la literatura española, Barcelona, 1995.

Debicki, A. P., Historia de la poesía española del siglo XX, Madrid, 1997.

Diccionario enciclopédico de las letras de América Latina I.-III., Caracas: Biblioteca, 1995.

Goic, C., Historia y crítica de la litertura hispanoamericana I-III, Barcelona, Crítica,1988-1991.

Gullón, R., Diccionario de literatura española e hispanoamericana I, II. Madrid, Alianza Editorial, 1993.

Forbelský, J., Španělská literatura 20. století, Praha, Karolinum, 1999.

Forbelský, J.; Bělič, O., Dějiny španělské literatury, Praha, SPN, 1984.

Housková, A., Imaginace hispánské Ameriky. Hispanoamerická kulturní identita v esejích a románech, Praha, Torst, 1998..

Huerta Calvo, J. El teatro en el siglo XX, Madrid, 1985

Oviedo, J. M., Historia de la literatura hispanoamericana I-IV, Madrid: Alianza, 1995-2001.   

Polišenský, J. - Barteček, I., Dějiny Iberského poloostrova do přelomu 19. a 20. století, Olomouc, 2002.

Polišenský, J., Dějiny Latinské Ameriky, Praha, Odeon 1976.

Pospíšil, I.; Dembická, S., Světové literatury 20. století v kostce (americká, britská, francouzská, italská, Latinské Ameriky, německá, ruská, španělská), 1. vyd. Praha, Libri, 1999.

Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Praha, Libri, 1999.

URO/QZB19 - Italský jazyk (IJEMO)

Ústní zkouška se skládá ze dvou částí:

1. zodpovězení dvou teoretických otázek (v češtině) – student si losuje jednu otázku z okruhu A a jednu otázku z okruhu B:
    A. Morfosyntax
    B. Lexikologie a sémantika

2. pohovor nad odborným textem (v italštině). Student prokáže důkladnou znalost odborné terminologie z oblasti práva a mezinárodního obchodu, prokáže schopnost přeložit úsek odborného textu z italštiny do češtiny.

A – Italská morfosyntax

  1. Třídění slov, slovní druhy; kritéria pro zařazení ke slovnímu druhu; rozdíly mezi italským a českým pojetím.
  2. Substantiva – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce, flexe substantiv.
  3. Adjektiva kvalifikační – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce, flexe adjektiv.
  4. Člen – tvoření a použití, jeho české ekvivalenty.
  5. Determinační adjektiva – funkce a formy jednotlivých typů
  6. Zájmena – funkce a formy jednotlivých typů
  7. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání
  8. Neohebné slovní druhy
  9. Morfologické kategorie italských sloves (přehled).
  10. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.
  11. Systém slovesných časů v konjunktivu, tvoření a funkce.
  12. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.
  13. Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá a nepřímá řeč.
  14. Konjunktiv ve vedlejších a hlavních větách.
  15. Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby – jejich funkce a použití.
  16. Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD a vidu v italštině.
  17. Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie syntagmat.
  18. Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.
  19. Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje). Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní konstrukce, faktitiva).
  20. Mimovalenční doplnění slovesa.
  21. Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění dislokace.
  22. Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální slovesa.

 

B – Lexikologie a sémantika

  1. Lexikologie a její předmět: lexikální jednotky (slova, lexémy), slova jednoduchá a konstruovaná. Lexikografie: typy a struktura slovníků, hlavní slovníky italského jazyka.
  2. Současné italské lexikum a jeho původ. Způsoby obohacování slovní zásoby.
  3. Derivace (prefixace, sufixace, parasyntéza, alterace).
  4. Kompozice (kompozice moderní, klasická, neoklasická, víceslovná pojmenování).
  5. Lexikální sémantika (lexikální vs. gramatický význam; významové vztahy synonymie, antonymie, polysémie, hyponymie, hyperonymie; homonyma; sémantické pole).
  6. Lexikální kombinatorika: volné vs. omezené kombinace, kolokace.
  7. Výpůjčky, internacionalizace lexika. Jazykové plánování v Itálii a v ČR.

navazující magisterské studium

URO/QZM1 - Francouzská lingvistika

Zkouška je ústní. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá ve francouzštině.

A

Morphologie et syntaxe

  1. Classification des mots, parties du discours. Confrontation des systèmes français et tchèque.
  2. Substantifs et adjectifs – propriétés morphologiques.
  3. Déterminants – typologie, formes, fonctions.
  4. Pronoms – typologie, formes, fonctions.
  5. Numéraux et expressions de quantité – classification, typologie, formes, fonctions.
  6. Verbes – catégories morphologiques et flexion.
  7. Système des temps verbaux de l'indicatif.
  8. Système des temps verbaux du subjonctif.
  9. Modes non conjugués du verbe.
  10. Subjonctif et indicatif dans les propositions subordonnées.
  11. Verbes auxiliaires, verbes à sens lexical affaibli – causatifs, supports, périphrases verbales.
  12. Aspect lexical, aspect grammatical, mode d'action.
  13. Adverbes – typologie, formation, fonction.
  14. La syntaxe en tant que discipline linguistique, différentes approches à l'analyse syntaxique
  15. Phrase, énoncé, syntagme, plans d'analyse de la phrase, relations entre les constituants
  16. Modalité et types de phrases
  17. Le verbe – le noyau syntaxique de la phrase, valence, verbes transitifs et intransitifs, passivation, verbes pronominaux
  18. Le verbe et sa valence; le sujet, le complément d'objet et le complément d'agent
  19. L'attribut, le complément circonstanciel et l'apposition
  20. L'ordre des mots, modifications de la structure canonique, structures impersonnelles
  21. La phrase complexe – définition; subordination, coordination et juxtaposition
  22. Les propositions subordonnées complétives
  23. Les propositions subordonnées circonstancielles (temporelles, causales, concessives, consécutives, finales, conditionnelles, adversatives, restrictives, de comparaison)
  24. Les propositions subordonnées relatives
  25. Les structures cordonnées

 

B

Phonétique et phonologie

  1. Phonétique et phonologie: phonème, variantes des phonèmes, oppositions et corrélations
  2. Organes articulatoires, la phonétique acoustique
  3. Système vocalique du français
  4. Consonnes et semi-consonnes françaises
  5. Groupes rythmiques, accent, intonation. Liaison et enchaînement vocalique

 

Lexicologie et sémantique

  1. La lexicologie en tant que discipline linguistique, analyse morphologique du lexique
  2. Couches diachroniques du lexique français, emprunt lexical
  3. Procédés lexicogéniques du français contemporain : dérivation
  4. Procédés lexicogéniques du français contemporain : composition
  5. Procédés lexicogéniques du français contemporain : abréviation et siglaison
  6. La sémantique lexicale, principes de sémantique structurale
  7. Relations sémantiques entre les unités lexicales – synonymie, antonymie, homonymie, polysémie. Changement de sens des unités lexicales.
  8. La lexicographie

 

Histoire et évolution de la langue française

  1. Le latin vulgaire et les langues romanes. Différenciation du latin vulgaire.
  2. La romanisation de la Gaule, caractéristiques socio-historiques et aspects linguistiques
  3. Périodisation de l'histoire de la langue française, les zones dialectales de la France médiévale, caractéristiques socio-historiques des étapes évolutives principales
  4. Principaux changements phonétiques
  5. Évolution du système nominal
  6. Évolution du système verbal

 

Linguistique textuelle1

  1. Linguistique textuelle en tant que discipline linguistique; énonciation, texte, discours
  2. Éléments de pragmatique textuelle, unité textuelle élémentaire, cohérence, cohésion et progression
  3. Opérations de liage textuel: anaphore et cataphore, implicitation, connecteurs
  4. Perspective fonctionnelle de l'énoncé et progressions thématiques

 

[1] Okruh „Linguistique textuelle" je součástí zkoušky pouze u jednooborového magisterského studia.

 

 

Literatura:

Adam  J.-M. (2005), La linguistique textuelle. Introduction à l'analyse textuelle des discours. Paris, Armand Colin.

Delatour, Y. - Jennepin, D. - Léon-Dufour, M. -  Mattlé, A.-  Teyssier, B. (1991), Grammaire du Français, cours de civilisation française de la Sorbonne, Paris, Hachette F.L.E.

Dohalská, M. – Schulzová, O. (2003), Fonetika francouzštiny, Praha, Karolinum.

Ducháček, O. (1971), Francouzské významosloví, Praha, SPN.

Ducháček, Otto (1968), Historický vývoj francouzského jazyka. Praha, SPN.

Grevisse, M. (2008), Le Bon Usage, Bruxelles, De Boeck & Larcier.

Grevisse, M. – Goosse, A. (1995), Nouvelle grammaire française, Louvain-la-Neuve, DeBoeck – Duculot.

Hendrich, J. – Tláskal, J. – Radina, O. (2001), Francouzská mluvnice, Plzeň, Fraus.

Hrbáček, Josef (1994), Nárys syntaxe spisovné češtiny, Praha, Trizonia.

Chevalier, J.-C. et al. (1990), Grammaire du français contemporain, Paris, Larousse.

Léon, P.-R. (2005), Phonétisme et prononciations de français, Paris, Armand Colin.

Le Goffic, P.(1994), Grammaire de la phrase française, Paris, Hachette.

Loucká, H. (2005), Introduction à la linguistique textuelle, Praha, Karolinum.

Munot P. - Nève F.-X. (2002), Une introduction à la phonétique, Céfal, Liège.

Niklas-Salminen, A. (1997), La lexicologie, Paris, A. Colin.

Ohnesorg, K. (1962), Nástin fonetiky jazyka francouzského, Praha, SPN.

Ostrá, Růžena (1990), Přehled vývoje románských jazyků I. Lidová latina. Francouzština. Praha, SPN.

Perret, Michèle (1998), Introduction à l'histoire de la langue française. Paris, Sedes.

Picoche, Jacqueline – Marchello-Nizia, Christiane (1991), Histoire de la langue française. Paris, Nathan.

Riegel, M. – Pellat, J.-C. – Rioul, R (2004), Grammaire méthodique du français, Paris, Quadrige.

Šabršula, J. (1986), Vědecká mluvnice francouzštiny, Praha, Academia.

Šabršula, J. (1983), Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN.

Touratier, C. (2000), La sémantique, Armand Colin/HER, Paris.

Wilmet, M (1998), Grammaire critique du français, Paris, Hachette.

Zink, Gaston (2006), Phonétique historique du français. Paris, Quadrige,

Zink, Gaston (2000), Morphologie du français médiéval. Paris, PUF.

URO/QZM2 - Lingvistika odborného jazyka (francouzský jazyk)

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl" u části písemné.

 

  • Písemná část:

Písemný překlad odborného textu z francouzštiny do češtiny.

Rozsah - 1 normostrana souvislého textu

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový i překladový slovník + přístup na internet

 

  • Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá v češtině.

 

A. Obecná lingvistika

  1. Lingvistika jako vědní disciplina, lingvistika obecná a speciální, teoretická a aplikovaná, základy lingvistické metodologie, model a teorie, jazyk lingvistiky.
  2. Definice jazyka, jazyk jako systém, teorie znaku, pojem struktury, langue a parole, vztahy syntagmatické a paradigmatické, centrum a periferie, synchronie a diachronie, funkce jazyka.
  3. Dvojí artikulace řeči, základní jednotky jazyka, jazykové roviny (plány) a disciplíny, nejvlivnější současná pojetí stratifikace jazyka (analýzy).
  4. Diachronie – fylogeneze jazyka, příčiny jazykových změn, konvergence a divergence.
  5. Jazyky – typologie a univerzálie.
  6. Korpusová lingvistika a lingvistická metodologie. Korpus vs. introspekce. Validita a reliabilita ve výzkumu. Reprezentativnost korpusu; pojem reprezentativnosti dat.
  7. Základní statistika v korpusu: četnost (frekvence) absolutní a relativní, ARF, srovnání četnosti. Měření souvýskytu (MI-score, T-score a další míry). Pojem „kolokace".
  8. Přehled dějin lingvistiky – předvědecká lingvistika, lingvistika 19. století.
  9. Přehled dějin lingvistiky – hlavní směry 20. století. Evropský a americký strukturalismus, Pražská škola.
  10. Přehled dějin lingvistiky – Generativní lingvistika, Kognitivní lingvistika.
  11. Pragmatika (mluvní akty, presupozice, reference a deixe, konverzační maximy, implikatury).

 

B. Lingvistika odborného jazyka

Specifika odborného jazyka

  1. Odborný jazyk, styl odborný a administrativní. Typologie odborných textů. Francouzština jako odborný jazyk v synchronním a diachronním pohledu.
  2. Predikace v odborném textu, predikace slovesná a jmenná. Sponová a kategoriální slovesa, nominalizace.
  3. Tematické role a syntaktické funkce, neosobní vyjádření, deagentizace, pasivum, faktitivní vazby.
  4. Termín a terminologie. Obecná charakteristika termínů, původ a způsoby tvoření francouzské terminologie v různých odborných oblastech.
  5. Slovotvorné postupy specifické pro právní termíny (derivace, kompozice, jazykové šablony). Etymologie francouzských právních termínů: Latinské, řecké a jiné zdroje.
  6. Komplexní termíny: kompozita, synapsie, kolokace, lexikální šablony.
  7. Významové vztahy mezi právními termíny: synonymie (pravá, nepravá), polysémie (vnější, vnitřní), antonymie (morfologická, sémantická).

Teorie překladu

  8. Překlad jako mezikulturní komunikace

  9. Překladatelské postupy

  10. Vnětextové faktory překladu

  11. Vnitrotextové faktory překladu

  12. Odborná terminologie a překlad

 

Literatura:

Anderson, J.W. (2006), The Phraseology of Administrative French, A corpus-based study, Amsterdam – New York, Rodopi B.V.

Cornu G. (2005), Linguistique juridique. 3e éd. Paris, Domat, 2005.

Čermák, F. (2007), Jazyk a jazykověda, Praha, Karolinum.

Čermák, F. , Klímová, J., Petkevič, V. (2000), Studie z korpusové lingvistiky, Praha, Karolinum.

Černý, J. (1998, 2008), Úvod do studia jazyka, Olomouc, Rubico.

Černý, J. (1996), Dějiny lingvistiky, Olomouc, Votobia.

Erhart, A. (1990), Základy jazykovědy, Praha, SPN.

Gémar Jean-Claude, Kasirer Nicholas (éds., 2005), Jurilinguistique, entre langues et droit. Montréal, Thémis ; Bruxelles, Bruylant.

Gémar, Jean-Claude (1995). Traduire ou l'art d'interpréter, tome 2: application. Traduire le texte juridique. Sainte-Foy, Presses de l'Université de Québec.

Guilbert Louis (1971), Fondements lexicologiques du dictionnaire. Grand Larousse de la langue française, Paris, Larousse.

Hajičová, E. – Panevová, J. – Sgall, P. (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky, Praha, UK Praha.

Karlík Petr (1996), Základní funkce deagentizace a dekauzativizace. Sborník prací FF MU v Brně, A 44, Brno.

Knittlová, Dagmar (2003). K teorii i praxi překladu. Univerzita Palackého, Olomouc.

Knittlová, Dagmar (2010). Překlad a překládání. Univerzita Palackého, Olomouc.

Kocourek R. (1991), La langue française de la technique et de la science, vers une linguistique de la langue savante. Oscar Brandstetter Verlag, Wiesbaden.

Lerat Pierre (1995), Les langues spécialisées. Paris, PUF.

Mounin, Georges (1999). Teoretické problémy překladu. Karolinum, Praha.
Ostrá, R.– Spitzová, E. (1987), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.

Palek, B. (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.

Radimský Jan (2010), Verbo-nominální predikát s kategoriálním slovesem. České Budějovice, Jihočeská univerzita.

Šabršula, J. a kol. (1983), Základy jazykovědy pro romanisty, Praha, Univerzita Karlova.

Šabršula , Jan (2000). Teorie a praxe překladu, Ostrava, Universitas Ostraviensis.

Tomášek, Michal (1998, 2. vyd. 2003). Překlad v právní praxi. Praha, Linde.

Tutin, A., Grossmann, F. (2002), «  Collocations régulières et irrégulières : esquisse de typologie du phénomène collocatif », Revue française de linguistique appliquée, VII-I, p. 7-25.

URO/QZM3 - Francouzská a frankofonní literatura

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl" u části písemné.

 

Písemná část:

Literární esej na zadané téma

Rozsah: 2 - 3 strany

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový slovník

 

Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu.

 

A - Literární historie  dějiny francouzské a frankofonní literatury od jejich počátků do současnosti (zkouška probíhá ve francouzštině)

B - Literární teorie a kritika (zkouška probíhá v češtině nebo francouzštině, dle volby studenta)

 

Student je povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl a 10 titulů z oboru literární vědy. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

A - Literární historie 

1. La littérature du Moyen-Âge – vue et caractéristique générales

2. La littérature épique – chansons de geste, La Chanson de Roland

3. La littérature courtoise

4. L'esprit bourgeois – la littérature narrative (fabliaux, le Roman de Renart).

5. La littérature didactique et allégorique (Le Roman de la Rose)

6. La littérature historique – les chroniqueurs

7. Le théâtre religieux et le théâtre comique

8. La poésie médiévale de Guillaume de Machaut à François Villon

9. La littérature du XVIe siècle – vue et caractéristique générales

10. La jeune Renaissance (Marguerite de Navarre, Marot, Rabelais)

11. L'Âge de la Pléiade (Du Bellay, Ronsard) et l‘épanouissement dramatique – la tragédie française (Jodelle, Garnier) et la comédie à la mode italienne (Larivey)

12. L'époque des guerres de religion (Agrippa d'Aubigné, la littérature politique, Michel de Montaigne)

13. L'Âge du romanesque et du baroque – la préciosité, l'esprit galant, le contre-courant réaliste, Corneille et le théâtre de son temps

14. L'Âge classique – Malherbe et la poésie de son temps, la carrière poétique de La Fontaine, la Querelle des Anciens et des Modernes

15. Molière, Racine et le théâtre de leur temps

16. Philosophie et religion (Descartes, Pascal)

17. Les écrivains mondains (moralistes, mémorialistes, épistoliers, libertins)

18. Vue générale sur le XVIIIe siècle – l'esprit philosophique, le goût classique, la sentimentalité

19. L'expansion romanesque – images de la femme au XVIIIe siècle, le roman épistolaire

20. Les nouveaux horizons de la pensée (Montesquieu, Voltaire)

21. L'ambition encyclopédique (Diderot, Buffon)

22. Le genre à la mode – la comédie (Marivaux, Beaumarchais)

23. Du siècle philosofique au siècle romantique (Rousseau, Mme de Staël, Chateubriand)

24. La génération romantique et ses représentants (Lamartine, Vigny, Hugo, Musset, les romantiques mineurs, Stendhal, Sand, Balzac)

25. L'histoire et la critique littéraire au XIXe siècle

26. Le roman réaliste et naturaliste, le conte idéaliste (Flaubert, Maupassant, Zola, les Goncourt, Daudet, Barbey d'Aurevilly, Villiers de l'Isle d'Adam)

27. Symbolistes et décadents (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Laforgue, Huysmans)

28. Les avant-gardes poétiques et le thèâtre du début du XXe siècle (cubisme, dadaïsme, surréalisme – Cendrars, Apollinaire, Tzara, Becque, Breton, Aragon, Soupault, Desnos, Éluard)

29. Les essais du renouveau du genre romanesque au début du XXe siècle (Gide, Proust)

30. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman-fleuve, le roman cyclique (Martin Du Gard, Duhamel, Romains)

31. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman de la condition humaine, le roman psychologique, le roman catholique (Malraux, Saint-Exupéry, Céline, Mauriac, Bernanos)

32. Le théâtre français de la première moitié du XXe siècle et ses représentants (Courteline, Giraudoux, Claudel, Cocteau, Salacrou, Anouilh)

33. L´existentialisme et la littérature (Sartre, Beauvoir, Camus)

34. Le "nouveau roman" et ses représentants (Sarraute, Robbe-Grillet, Butor, Pinget)

35. Le théâtre de l'absurde et ses représentants (Beckett, Ionesco, Arrabal, Genet)

36. La poésie de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Prévert, Char, Ponge, Michaux, Saint-John Perse, Bonnefoy, Césaire)

37. La prose de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Vian, Sagan, Queneau, Perec, Duras, Tournier, Yourcenar, Le Clézio, Gary/Ajar, Modiano)

38. Le théâtre de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Camoletti, Weingarten, Audiberti, de Obaldia, Koltès, Confortès)

39. La littéraure francophone – vue et caractéristique générales

40. Les représentants de la littérature française contemporaine (depuis 1990).

41. Les représentants principaux de la littérature francophone suisse moderne et contemporaine.

42. Les représentants principaux de la littérature belge moderne et contemporaine.

43. Les représentants principaux de la littéraure francophone canadienne moderne et contemporaine.

44. Les représentants principaux de la littérature francophone africaine moderne et contemporaine.

 

B - Literární teorie a literární kritika

1. Definice a součásti literární vědy – základní disciplíny literární vědy, předmět studia a funkce; úloha estetické hodnoty.

2. Pojetí poetiky od antiky po současnost; pomocné disciplíny a jejich přínos.

3. Literární dílo jako znak (sémiotika); denotace a konotace; literární komunikace.

4. Pojem struktury a literatura – esencialistický a strukturalistický přístup k textu.

5. Tematická výstavba (kompozice, fabule, syžet) – motivy, témata, topos; literární postava – prostředí; základní typy kompozice; problematika začátku a konce.

6. Definice stylu a stylistická analýza – stylistika a rétorika, role autorovy osobnosti, role objektu a subjektu.

7. Změny slovního významu (figury, tropy, příznakovost).

8. Základní perspektivy vyprávění – narativní perspektiva.

9. Ztvárnění času a prostoru v literárním díle – čas a prostor v umění, problematika literárního času a prostoru, význam času a prostoru.

10. Literární historie (koncepce, problémy periodizace), textová kritika a textologie – periodizace, literární perioda.

11. Literární proud, směr, skupina, škola – textová kritika, edice, autentický text, archetyp, kanonizovaný text; komentář.

12. Vybrané aspekty evropské literární vědy.
 

Literatura

dějiny francouzské a frankofonní literatury:

DARCOS, X.; ROBERT, J.-P.; TARTAYRE, B. Le Moyen Age et le XVIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1987.

DARCOS, X.; TARTAYRE, B. Le XVIIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1987.

DARCOS, X.; TARTAYRE, B. Le XVIIIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1986.

FRYČER, Jaroslav a kol. Slovník francouzsky píšících autorů. Praha, Libri, 2002.

JOUBERT, J.-L. et al. Littératures francophones d'Europe : anthologie. Paris, Nathan, 1997.

Kopal, J. Dějiny francouzské literatury. Praha, Melantrich, 1949.

KYLOUŠEK, P. Dějiny francouzsko-kanadské a quebecké literatury. Brno, Host, 2005.

LAGARDE, A.; MICHARD, L. XXe siècle : Les grands auteurs français : Anthologie et histoire littéraire. Paris, Bordas, 2006.

LAGARDE, A.; MICHARD, L. XIXe siècle : Les grands auteurs français du programme : Anthologie et histoire littéraire. Paris, Bordas, 1995.

ROUCH, A.; CLAVREUIL, G. Littératures nationales d´écriture francaise - Afrique noire, Caraibes, Océan Indien. Paris, Bordas, 1986.

Šrámek, J. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc, Votobia, 1997.

 

teorie literatury:

AUERBACH, E. Mimesis. Zobrazení skutečností v západoevropských literaturách. Praha: Mladá fronta, 1998.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 1. Praha, Odeon, 1992.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 2. Praha, Odeon, 1993.

ČERVENKA, M. a kol. Na cestě ke smyslu: Poetika literárního díla 20. století. Praha, Torst, 2005.

Čtenář jako výzva. Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Sestavil M. Sedmidubský, M. Červenka, I. Vízdalová. Brno, Host, 2001.

HODROVÁ, D. Na okraj chaosu. Praha, Torst, 2001.

ISER, W. Jak se dělá teorie. Praha, Karolinum, 2009.

LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Jinočany, HaH, 2002.

Levý, J. Bude literární věda exaktní vědou? Praha, Československý spisovatel, 1971.

Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Brno, Host, 2006.

MITOSEKOVÁ, Z. Teorie literatury:historický přehled. Brno, Host, 2010.

MUKAŘOVSKÝ, J. Studie I, II. Brno, Host, 2000-2001.

PELÁN, J. Kapitoly z francouzské, italské a české literatury. Karolinum, Praha, 2007.

PEPRNÍK, M. Směry literární interpretace 20. stol. Olomouc, Univerzita Palackého, 2004.

PROKEŠ, J. Interpretace uměleckých textů. Brno, Masarykova univerzita, 2006.

WELLEK, R.; WARREN, A. Teorie literatury. Olomouc, Votobia, 1996.

Znak, struktura, vyprávění: Výbor z prací francouzského strukturalismu. Brno, Host. 2002.

URO/QZM4 - Španělská lingvistika

Zkouška je ústní. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá ve španělštině.

 

A

Morfología y sintaxis

  1. Clasificación de las palabras: clases de palabras; criterios de la clasificación; diferencias entre el sistema español y checo.
  2. Sustantivos – característica, tipología, categorías morfológicas y funciones sintácticas.
  3. Adjetivos – característica, tipología, categorías morfológicas y funciones sintácticas.
  4. Gradación de los adjetivos. Anteposición y posposición.
  5. Artículo – formación y uso, sus equivalentes checos.
  6. Pronombres – funciones y formas de los tipos.
  7. Numerales, su clasificación y uso
  8. Clases de palabras indeclinables.
  9. Categorías morfológicas de los verbos españoles.
  10. Sistema de los tiempos en indicativo, formación y función.
  11. Sistema de los tiempos en subjuntivo, formación y función.
  12. Consecuencia de los tiempos en indicativo y subjuntivo. Estilo directo e indirecto.
  13. Formas no personales del verbo, formación y función.
  14. Perífrasis verbales, su función y uso. Aspecto de la acción verbal.
  15. Oración y enunciado. Enunciado no verbal. Oración simple y oración compuesta. Oración compleja y conjunto oracional. Diferencia de la concepción en las gramáticas checa y española.
  16. Tipos de constituyentes en diferentes niveles. Clases de palabras, partes de la oración, sintagmas.
  17. Tipos de oraciones según la modalidad y actitud del hablante. Modos gramaticales y su uso.
  18. Clasificación de las oraciones según la característica y subcategorización del predicado. Peculiaridades de las construcciones pasivas e impersonales.
  19. Oraciones complejas: sustantivas, adjetivas, adverbiales. Peculiaridades del uso del sistema modal.
  20. Coordinación. Tipos de oraciones coordinadas, conjunciones, uso de modos y tiempos verbales.
  21. Subordinación. Tipos de oraciones subordinadas, conjunciones, uso de modos y tiempos verbales.
  22. Orden de palabras en español: orden marcado, no marcado, cambios del orden,
  23. Condensación sintáctica, cláusulas absolutas.
  24. Sintaxis: definición y objeto de la disciplina, diferentes enfoques de las relaciones sintácticas.

 

 

B

Fonética y fonología del español

  1. Fonética – definición, objeto del estudio. Fonética y fonología, sonido y fonema. Transcripción.
  2. Órganos articulatorios y su función. Aspectos acústicos de la lengua.
  3. Sistema vocálico del español.
  4. Sistema consonántico del español.
  5. Segmentación del habla:  grupo rítmico, acento, entonación.

 

Lexicología y semántica española

  1. Lexicología y semántica: el objeto de las disciplinas, unidades léxicas y semánticas (palabras, lexemas, semas). Significado.
  2. Estratificación de la lengua: horizontal y vertical. Norma - sistema.
  3. Léxico español actual y su origen. Palabras patrimoniales, palabras cultas. Préstamos y calcos.
  4. Procesos morfológicos de la ampliación del vocabulario.
  5. Procesos semánticos de la ampliación del vocabulario. Cambios y transferencias del significado.
  6. Relaciones paradigmáticas entre los significados.
  7. Relaciones sintagmáticas entre los significados.
  8. Relación entre la semántica y la sintaxis. Papeles temáticos, modalidad.

 

Historia de la lengua y dialectología

  1. Diferenciación del latín vulgar (cambios principales en plan fonético, morfológico y sintáctico). El español: tipología y genealogía, su lugar en Romania.
  2. Romanización de la Península Ibérica, características socio-históricas y aspectos lingüísticos.
  3. Historia externa general de la lengua española. Etapas de su desarrollo más significantes.
  4. Cambios fonéticos: rasgos típicos de la lengua española.
  5. Cambios morfológicos en la categoría nominal (sustantivo, adjetivo, pronombre).
  6. Cambios morfológicos en la categoría verbal.
  7. Dialectos de la Península Ibérica: dialectos arcaicos, actuales. El español de América.

 

Lingüística textual1

  1. Lingüística textual: definición y objeto de la disciplina. Actos de habla.
  2. Texto como unidad básica. Tipos de texto, géneros. Normas de textualidad.
  3. Operaciones de conexión textual. Cohesión y coherencia. Anáfora y catáfora, conectores.
  4. Perspectiva funcional del enunciado y progresión temática.

 

[1] Okruh „Lingüística textual" je součástí zkoušky pouze u jednooborového magisterského studia.

 

Literatura

ALARCOS LLORACH, E. (1994), Gramática de la lengua española, Madrid, Espasa.

BARTOŠ & VALKOVÁ 2002. La formación de palabras en español., Brno, FF MU.

BEAUGRANDE, R. - DRESSLER, W. (1997). Introducción a la lingüística del texto, Barcelona, Ariel.

BERNÁRDEZ, E. (1995). Teoría y epistemología del texto, Cátedra, Madrid..

ALARCOS LLORAC E. (1986), Fonología española, Madrid, Gredos.

CORPAS PASTOR, G. 1996. Manual de fraseología española, Madrid, Gredos.

ČERMÁK, P. (2005), Fonetika a fonologie současné španělštiny, Praha, Karolinum.

ČERMÁK, F. (2001), Jazyk a jazykověda. Praha, Karolinum.

ČERNÝ, J. (2000), Morfología española, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci.

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. - GREPL, M. (1987). Mluvnice češtiny 3, Praha, Academia.

DIJK, T. A. van (1983). La ciencia del texto, Paidós, Barcelona..

DUBSKÝ, J. (1977), Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha, SPN.

ESCANDELL VIDAL, M. V. (1996). Introducción a la pragmática, Ariel, Barcelona.

FERNÁNDEZ, J. et alli (1990), Gramática, Madrid, SGEL.

GARCÍA SANTOS, J. F.(1995), Sintaxis del español, Madrid.

GAUGER, Hans-Martin. 1989. Introducción a la lingüística románica. Madrid, Gredos.

GILI GAYA, S. (1971), Elementos de fonética de la lengua castellana. Barcelona, Anagrama.

GILI GAYA, S. (2000), Curso superior de sintaxis española, Barcelona.

GÓMEZ TORREGO, L. (1989), Manual de español correcto, Madrid.

GÓMEZ TORREGO, L. (2001), Ortografía de uso del español actual, Madrid, SM.

GÓMEZ TORREGO, L. (2002), Gramática didáctica del español, Madrid, SM.

GONZÁLEZ HERMOSO – A. ROMERO DUENAS, C. (2002), Fonética, entonación y ortografía, Madrid, Edelsa.

GUERRERO RAMOS, G. (1997), Neologismos en el español actual. Madrid, Arco Libros.

HOFFMANNOVÁ, J. (1997). Stylistika a ... Praha, Trizonia, 1997

HRBÁČEK, J. (1994). Nárys syntaxe spisovné češtiny, Praha, Trizonia.

JAKLOVÁ, A. (1991). Úvod do textové lingvistiky, Jihočeská univerzita, České Budějovice..

KAFKA, S. (1998), Cesta k moderní španělštině. Ostrava, Ostravská univerzita.

KRÁLOVÁ, J. (1998), Kapitoly ze zvukového rozboru španělštiny /na pozadí češtiny/, Praha, Karolinum.

KRÁLOVÁ, J. a kol. (1999), Moderní gramatika španělštiny, Plzeň, Fraus.

KULLOVÁ, J. (1988), Modulaciones de la cadena hablada en español. Praha, UK.

MARCOS MARÍN, F. (1984), Curso de gramática española, Madrid.

MATTE BON, F. (1999), Gramática Comunicativa del español I, II, Madrid, Edelsa.

LAPESA, Rafael. 1981. Historia de la Lengua Española. Madrid: Gredos.

LATHROP, Thomas A. 1995. Curso de Gramática Histórica Española. Barcelona: Ariel.

LYONS, J. (1989), Semántica (versión castellana Ramon Cerda). Barcelona, Editorial Teide.

OSTRÁ, R. (1967), Úvod do dějin španělského jazyka. Praha, SPN.

PALEK, B. (1989), Základy obecné jazykovědy. Praha, SPN.

RAMÓN TRIVES, E. (1979). Aspectos de semántica lingüístico-textual, Istmo-Alcalá, Madrid.

REAL ACADEMIA ESPAÑOLA (1991), Esbozo de una nueva gramática de la lengua española, Madrid, Espasa-Calpe.

SALVADOR, G. (1985), "El comentario semántico de textos", Semántica y lexicología del español. Madrid, Paraninfo.

SÁNCHEZ M. (1980), Manual práctico de correction fonética del español. Madrid, SGEL.

SPITZOVÁ, E. (1996), Semántica española. Brno, MU.

SPITZOVÁ, E. (2001), Morfología española, Brno. FF MU.

TRUJILLO, R. (1988), Introducción a la semántica española. Madrid, Arco Libros.

WARTBURG, Walter von, 1991 (1952): La fragmentación lingüística de la Romania. Madrid, Gredos.

ZAVADIL, B. (1995), Současný španělský jazyk II. Základní slovní druhy: slovesa, Praha, Univerzita Karlova.

ZAVADIL, B. (1998), Vývoj španělského jazyka I. Praha, Karolinum.

ZAVADIL, B. (2004), Vývoj španělského jazyka II. Praha, Karolinum.

ZAVADIL, B. – ČERMÁK, P. (2008), Sintaxis del español actual, Praha, Karolinum.

ZAVADIL, B. – ČERMÁK, P. (2010), Mluvnice současné španělštiny. Lingvisticky interpretační přístup, Praha, Karolinum.

ZAMORA, Alonso Vicente. 1989. Dialectología Española. Madrid, Gredos.

URO/QZM5 - Lingvistika odborného jazyka (španělský jazyk)

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl" u části písemné.

 

Písemná část:

Písemný překlad odborného textu

Rozsah - 1 normostrana souvislého textu

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový i překladový slovník + přístup na internet

 

Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá v češtině.

 

A - Obecná lingvistika

  1. Lingvistika jako vědní disciplina, lingvistika obecná a speciální, teoretická a aplikovaná, základy lingvistické metodologie, model a teorie, jazyk lingvistiky.
  2. Definice jazyka, jazyk jako systém, teorie znaku, pojem struktury, langue a parole, vztahy syntagmatické a paradigmatické, centrum a periferie, synchronie a diachronie, funkce jazyka.
  3. Dvojí artikulace řeči, základní jednotky jazyka, jazykové roviny (plány) a disciplíny, nejvlivnější současná pojetí stratifikace jazyka (analýzy).
  4. Diachronie – fylogeneze jazyka, příčiny jazykových změn, konvergence a divergence.
  5. Jazyky – typologie a univerzálie.
  6. Korpusová lingvistika a lingvistická metodologie. Korpus vs. introspekce. Validita a reliabilita ve výzkumu. Reprezentativnost korpusu; pojem reprezentativnosti dat.
  7. Základní statistika v korpusu: četnost (frekvence) absolutní a relativní, ARF, srovnání četnosti. Měření souvýskytu (MI-score, T-score a další míry). Pojem „kolokace".
  8. Přehled dějin lingvistiky – předvědecká lingvistika, lingvistika 19. století.
  9. Přehled dějin lingvistiky – hlavní směry 20. století. Evropský a americký strukturalismus, Pražská škola.
  10. Přehled dějin lingvistiky – Generativní lingvistika, Kognitivní lingvistika.
  11. Pragmatika (mluvní akty, presupozice, reference a deixe, konverzační maximy, implikatury).

 

B - Lingvistika odborného jazyka

 

Specifika odborného jazyka

  1. Odborný jazyk, styl odborný a administrativní. Typologie odborných textů.
  2. Morfosyntaktické zvláštnosti administrativně – právní španělštiny.
  3. Morfosyntaktické zvláštnosti odborné španělštiny – jazyk vědy a techniky.
  4. Termín a terminologie. Obecná charakteristika termínů, slovotvorné postupy v jazyce a jejich aplikace na odborný jazyk. Neologismy.
  5. Lexikálně – stylistické zvláštnosti právní španělštiny. Etymologie španělských právních termínů: latinské, řecké, arabské a jiné zdroje.
  6. Stratifikace španělské právní terminologie podle odbornosti termínu (vocabulario técnico, vocabulario semitécnico, general de uso frecuente en Derecho). Slovní zásoba právního jazyka (právní termíny, slovní spojení, jazykové šablony) – aplikace na španělštinu.
  7. Vybrané slovotvorné postupy v právní terminologii (palabras compuestas, palabras complejas, palabras derivadas, palabras parasintéticas).
  8. Významové vztahy mezi španělskými právními termíny: synonymie, homonymie, falsos amigos, polysémie, antonymie, metafora.

Teorie překladu

  1. Překlad jako mezikulturní komunikace
  2. Překladatelské postupy
  3. Vnětextové faktory překladu
  4. Vnitrotextové faktory překladu
  5. Odborná terminologie a překlad

 

Literatura:

Alcaraz Varó, E. – Hughes, Brian (2002), El español jurídico, Ariel, Madrid.

Álvarez, M. (1997), Tipos de escrito III : Epistolar, administrativo y jurídico, Arco, Madrid.

Calvi, M.V. - Bordonaba Zabalza, C. – Mapelli, G. - Santos López, J. (2009), Las lenguas de especialidad en español. Roma, Carocci.

Čermák, F. (2007), Jazyk a jazykověda, Praha, Karolinum.

Čermák, F. , Klímová, J., Petkevič, V. (2000), Studie z korpusové lingvistiky, Karolinum, Praha.

Černý, J. (1996), Dějiny lingvistiky, Olomouc, Votobia.

Černý, J. (1998, 2008), Úvod do studia jazyka, Olomouc, Rubico.

de miguel, e. (2000), El texto jurídico - administrativo: análisis de una orden ministerial. Círculo de lingüística aplicada a la comunicación. Departamento de Filología Espanola III, Facultad de Ciencias de la Información, Universidad Complutense de Madrid.

Dubský, J. (1988), Capítulos de estilística funcional comparada. Kapitoly z porovnávací funkční stylistiky. SPN, Praha.

Dubský, J. (1989), Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. SPN, Praha.

Erhart, A. (1990), Základy jazykovědy, Praha, SPN.

Hajičová, E. – Panevová, J. – Sgall, P. (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky, UK Praha, Praha.

Karlík,  P. (1996), Základní funkce deagentizace a dekauzativizace. Sborník prací FF MU v Brně, A 44, Brno.

Knittlová, D. – Černý, J. – Mohaplová, A. (1990), Funkční styly moderní španělštiny. Univerzita Palackého, Olomouc. 

Knittlová, D. (2003). K teorii i praxi překladu. Univerzita Palackého, Olomouc.

Knittlová, D. (2010). Překlad a překládání. Univerzita Palackého, Olomouc.

Mounin, Georges (1999). Teoretické problémy překladu. Karolinum, Praha.

Nánez, e. (1998), "Consideraciones sobre el lenguaje administrativo", Carabela (2a etapa), 44, s. 138-143.

Ostrá, R.– Spitzová, E. (1987), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.

Palek, B. (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.

Suau Jiménez, F. (2010), La traducción especializada, Arco Libros, Madrid.

Šabršula, J. a kol. (1983), Základy jazykovědy pro romanisty, Praha, Univerzita Karlova.

Šabršula , Jan (2000). Teorie a praxe překladu, Universitas Ostraviensis, Ostrava.

Tomášek, M. (1987), K některým otázkám stylového rozvrstvení právního jazyka. Právník, 1/1987, s. 65-75.

Tomášek, M. (1998, 2. vyd. 2003). Překlad v právní praxi. Linde, Praha.

URO/QZM6 - Španělská a hispanoamerická literatura

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl"u části písemné.

 

Písemná část:

Literární esej na zadané téma

Rozsah: 2 - 3 strany

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový slovník

 

Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu.

A - Literární historie  dějiny španělské a hispanoamerické literatury od jejich počátků do současnosti (zkouška probíhá ve španělštině)

B - Literární teorie a kritika (zkouška probíhá v češtině nebo ve španělštině, dle volby studenta)

 

Student je povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl a 10 titulů z oboru literární vědy. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

A - Literární historie
 
1. Delimitación de la literatura española y sus primeros textos conservados (jarchas, cantares de gesta, Cantar del Mío Cid)
2. Diferencias entre el mester de juglaría y el de clerecía (Gonzalo de Berceo, Poema de Fernán Gonzáles)
3. Resultados del trabajo literario y organizativo de Alfonso X el Sabio
4. Literatura entre la Edad Media y Renacimiento (Arcipreste de Hita, don Juan Manuel, el canciller de Ayala)
5. Evolución y características de los romances, Romancero viejo (y nuevo)
6. Poesía cortesana del primer renacimiento (Marqués de Santillana, Juan de Mena, Jorge Marique)
7. La Celestina, su significado y su suerte en el contexto de la literatura española de todos los tiempos
8. Poesía italianista en España (por ej. Juan Boscán, Garcilaso de la Vega, Diego Hurtado de Mendoza, Gutierre de Cetina)
9. El misticismo literario español (por ej. fray Luis de Granada, Santa Teresa de Jesús, San Juan de la Cruz)
10. Nacimiento y características de la novela de caballerías española e ibérica (por ej. Tirant lo Blanc, Amadís de Gaula, Sergas de Esplandián, Palmerín de Oliva, don Quijote)
11. Los orígenes de la novela pastoril, su contexto renacimental europeo y su textos en español (por ej. Jorge de Montemayor, Gaspar Gil Polo)
12. Novela picaresca y el arquetipo del pícaro en la literatura española (por ej. Lazarillo de Tormes, Guzmán de Alfarache, La pícara Justina, Vida y hechos de Estebanillo González)
13. El Siglo de Oro: historia del concepto, su delimitación y su significado
14. Los géneros literarios de Miguel de Cervantes
15. Pensamiento en el Siglo de Oro (Gracián, Saavedra Fajardo)
16. Evolución del teatro en el Siglo de Oro (por ej. Lope de Vega, Tirso de Molina, Calderón de la Barca)
17. Diferentes corrientes en la poesía del Siglo de Oro (Góngora, Quevedo)
18. Literatura de la Ilustración y del Neoclasicismo (Feijoo, Ignacio de Luzán, Quintana, Cadalso)
19. Las fuentes del romanticismo y costumbrismo español y sus protagonistas (Espronceda, duque de Rivas, Zorilla, Bécquer, Larra, Mesonero Romanos)
20. Comparación e interpretación de los textos del realismo literario español del s. XIX (Valera, Pedro Antonio de Alarcón, Pérez Galdós, Clarín, Blasco Ibáñez)
21. Concepto de la generación del 1898 y del modernismo (por ej. Azorín, Pío Baroja, Unamuno, Valle-Inclán, Manuel Machado, Antonio Machado, Juan Ramón Jiménez)
22. Vanguardias literarias en el territorio español (por ej. Ultraísmo, Creacionismo)
23. El nacimiento y estéticas de la generación del 1927 (Dámaso Alonso, Gerardo Diego, Jorge Guillén, Pedro Salinas, García Lorca, Vicente Aleixandre, Rafael Alberti, José Bergamín)
24. Dos literaturas españolas después del 1936: en España y en el mundo (por ej. Ridruejo, Miguel Hernández, Bousoño, Sender, Martín Santos, Gabriel Celaya, Gil de Biedma, Cela, Torrente Ballester, Juan Goytisolo, Mihura, Arrabal, Nieva)
25. Características de la literatura española a partir del 1975 (por ej. Vázquez Montalbán, Pombo, Llamazares, Clara Janés, Martínez Mesanza, Blanca Andreu)
26. Delimitación y características de la „literatura" en la latinoamérica precolombina (Popol Vuh, Chilam Balam, Rabinal-Achí, Cantares de Dzitbalché)
27. Descubrimiento, conquista y colonización de LA en literatura (Colón, Hernán Cortéz, Núñěz Cabeza de Vaca)
28. Renacimiento latinoamericano frente al renacimiento europeo (Bartolomé de las Casas, López de Gómara, Díaz del Castillo, la Araucana)
29. Particularidades de la literatura bárroca en LA (el Inca Garcilaso, El carnero, sor Juana Inéz de la Cruz, Sigüenza y Góngora)
30. Ilustración y neoclasicismo latinoamericano (Ollantay, Carrió de la Vandera, fray Servando Teresa de Mier)
31. Diferentes facetas del romanticismo latinoamericano (Andrés Bello, José María Heredia, Bartolomé Hidalgo, Xicotencal, Echeverría, Sarmiento, Mármol, José Hernández, Gertrudis Gómez de Avellaneda)
32. Modernismo latinoamericano frente al modernismo español y a las similares corrientes literarias en Europas (Asunción Silva, Rubén Darío, Herrera y Reissig)
33. La prosa latinoamericana a principios del s. XX y sus diferencias de la literatura europea contemporánea (Quiroga, Azuela, Rivera, Güiraldes, Gallegos)
34. La literatura fantástica en LA (Borges, Bioy Casares)
35. Conceptos de lo real maravilloso, del realismo mágico y del "boom" (por ej. Carpentier, Asturias, Yáñez, Onetti, Ruflo, Roa Bastos, Fuentes, García Márquez, Vargas Llosa, Donoso, Puig, Allende)
36. La literatura cubana y sus dos vertientes después de la Revolución (por ej. Cabrera Infante, Reinaldo Arenas, Heberto Padilla)
37. La voz y la perspectiva del indio en la literatura latinoamericana (J. Icaza, Ciro Alegría, J. M. Árguedas)
38. Las etapas evolutivas del ensayo y pensamiento latinoamericanos de los ss. XIX y XX (por ej. José Martí, Sarmiento, Rodó, Mariátegui, Vasconcelos, Lezama Lima, J. M. Árguedas, Fuentes, Paz, Gonzáles Prada)
 

B - Literární teorie a kritika

1. Definice a součásti literární vědy – základní disciplíny literární vědy, předmět studia a funkce; úloha estetické hodnoty.

2. Pojetí poetiky od antiky po současnost; pomocné disciplíny a jejich přínos.

3. Literární dílo jako znak (sémiotika); denotace a konotace; literární komunikace.

4. Pojem struktury a literatura – esencialistický a strukturalistický přístup k textu.

5. Tematická výstavba (kompozice, fabule, syžet) – motivy, témata, topos; literární postava – prostředí; základní typy kompozice; problematika začátku a konce.

6. Definice stylu a stylistická analýza – stylistika a rétorika, role autorovy osobnosti, role objektu a subjektu.

7. Změny slovního významu (figury, tropy, příznakovost).

8. Základní perspektivy vyprávění – narativní perspektiva.

9. Ztvárnění času a prostoru v literárním díle – čas a prostor v umění, problematika literárního času a prostoru, význam času a prostoru.

10. Literární historie (koncepce, problémy periodizace), textová kritika a textologie – periodizace, literární perioda.

11. Literární proud, směr, skupina, škola – textová kritika, edice, autentický text, archetyp, kanonizovaný text; komentář.

12. Vybrané aspekty evropské literární vědy.
 

Literatura

dějiny španělské a hispanoamerické literatury:

ALVAR, C.; MAINER, J. C.; NAVARRO, R. Breve historia de la literatura española. Editorial, Madrid, 1997.

ANDERSON IMBERT, E.; SOARES AMORA, A. Dějiny literatur Latinské Ameriky. Praha, Odeon, 1966.

BELLINI, G. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Castalia, 1997.

HOUSKOVÁ, A. Imaginace Hispánské Ameriky. Hispanoamerická kulturní identita v esejích a románech. Praha, Torst, 1998.

FORBELSKÝ, J. Španělská literatura 20. století. Praha, Karolinum, 1999.FRANCO, J. Historia de la literatura hispanoamericana. Barcelona, Barcelona, 2002.

GARCÍA LÓPEZ, J. (1986). Historia de la literatura espaňola. Barcelona, Cátedra, 1986.
GOIC, G. Historia y crítica de la literatura hispanoamericana. Barcelona, Crítica.

HOUSKOVÁ, A. Druhý břeh západu: výběr iberoamerických esejů. Praha, Mladá Fronta, 2004.

MOHAPLOVÁ, A. La literatura espaňola de los orígenes hasta el siglo XVII. Olomouc, FF UP, 1994.

OVEIDO, J. M. Historia de la literatura hispanoamericana. Alianza, Editorial, Madrid, 1997.

OVIEDO, J. M. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Alianza – Universidad Textos, 1995-2001.

PEDRAZA, F. - RODRÍGUEZ, M. Manual de literatura espaňola I-II. Pamplona, Cénlit, 2001.

RICO, F. Historia crítica de la literatura espaňola I-VIII. Barcelona, Crítica, 1984.

ROSENDORFSKÝ, J. Historia de la literatura espaňola desde los orígenes hasta la época presente. Praha, SPN, 1987.

SAINZ DE MEDRANO, L. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Taurus, 1992.
SAWICKI, P. Literatura espanola 1. Ostrava, FF OU, 2007.

SHIMOSE, P. Cómo dominar la literatura latinoamericana. Madrid, Playor, 1991.

Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Praha, Libri, 1999.
 

teorie literatury:

AUERBACH, E. Mimesis. Zobrazení skutečností v západoevropských literaturách. Praha: Mladá fronta, 1998.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 1. Praha, Odeon, 1992.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 2. Praha, Odeon, 1993.

ČERNÝ, V. Studie o španělské literatuře. Praha, CHERM, 2008.

ČERVENKA, M. a kol. Na cestě ke smyslu: Poetika literárního díla 20. století. Praha, Torst, 2005.

Čtenář jako výzva. Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Sestavil M. Sedmidubský, M. Červenka, I. Vízdalová. Brno, Host, 2001.

HODROVÁ, D. Na okraj chaosu. Praha, Torst, 2001.

ISER, W. Jak se dělá teorie. Praha, Karolinum, 2009.

LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Jinočany, HaH, 2002.

Levý, J. Bude literární věda exaktní vědou? Praha, Československý spisovatel, 1971.

Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Brno, Host, 2006.

MITOSEKOVÁ, Z. Teorie literatury:historický přehled. Brno, Host, 2010.

MUKAŘOVSKÝ, J. Studie I, II. Brno, Host, 2000-2001.

PEPRNÍK, M. Směry literární interpretace 20. stol. Olomouc, Univerzita Palackého, 2004.

PROKEŠ, J. Interpretace uměleckých textů. Brno, Masarykova univerzita, 2006.

WELLEK, R.; WARREN, A. Teorie literatury. Olomouc, Votobia, 1996.

URO/QZM7 - Italská lingvistika

Zkouška je ústní. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Alespoň jednu z losovaných otázek je třeba zodpovědět v italštině.

 

A. Morfologia e sintassi

  1. Parti del discorso: principi di classificazione, confronto tra il sistema italiano e quello ceco.  
  2. Sostantivi e aggettivi qualificativi – proprietà morfologiche.
  3. Determinanti del nome: articoli, aggettivi determinativi.
  4. Pronomi – tipologia e funzioni.
  5. Avverbi – tipologie e uso.
  6. Morfosintassi generale del verbo: categorie morfologiche, valenza, transitività, diatesi, verbi pronominali.
  7. Tempi verbali dell'indicativo.
  8. Tempi verbali del congiuntivo e del condizionale, uso del congiuntivo e del condizionale.
  9. Forme non finite del verbo.
  10. Verbi pieni, verbi ausiliari e semi-ausiliari. Perifrasi verbali.
  11. Aspetto grammaticale, aspetto lessicale, aktionsart. Confronto con il ceco.
  12. Frase – struttura sintattica e struttura comunicativa, classificazione dei sintagmi. Elementi nucleari ed extranucleari.
  13. Predicato, predicato verbale e nominale
  14. Attanti (soggetto, oggetto diretto, oggetto indiretto, altri complementi connessi con gli attanti: complemento d'agente e complemento di causa efficiente)
  15. Principali strutture di frase: la frase accusativa, la frase inaccusativa, le frasi con essere.
  16. Costruzioni che modificano le valenze dei verbi (trasformazioni che modificano il numero di attanti, la costruzione passiva e la costruzione riflessiva)
  17. Elementi extranucleari della frase (attributo, apposizione, complementi)
  18. Ordine delle parole (ordine marcato e non marcato, la posizione postverbale del soggetto, dislocazione, strumenti per esprimere l'ordine marcato)
  19. Varie trasformazioni della frase singola, tipi di frase secondo la funzione di comunicazione (frase interrogativa, volitiva, esclamativa, negazione, profrasi).
  20. Frase complessa – nozioni generali

 

B. Fonetica e fonologia / Lessicologia e semantica  / Storia della lingua

Fonetica e fonologia dell'italiano

  1. Fonetica – oggetto di studio, fonetica e fonologia, suoni e fonemi, cenni storici. Trascrizione fonetica.
  2. Classificazione dei suoni in italiano. Principi di classificazione, confronto con il ceco.
  3. Vocali, semivocali, iato e dittongo. La quantità delle vocali.
  4. Consonanti italiane, gruppi consonantici, consonanti doppie e loro realizzazione. Raddoppiamento fonosintattico.
  5. Fonetica suprasegmentale: intonazione, melodia, accento, elisi, troncamento.
  6. Relazione tra l'orale e lo scritto (grafemi – fonemi, accento, intonazione).

  Lessicologia e semantica 

  1. La lessicologia e l'oggetto del suo studio: unità lessicali (parole, lessemi), parole costruite. Lessicografia: tipi e struttura dei dizionari. I principali dizionari dell'italiano.
  2. Il lessico italiano contemporaneo, la sua stratificazione storica.
  3. Modi di arricchimento del lessico.
  4. Derivazione (prefissazione, suffissazione, derivazione parasintetica, alterazione, processi periferici).
  5. Composizione (composizione moderna e neoclassica, polirematiche).
  6. Semantica lessicale (significato lessicale e grammaticale; relazioni semantiche: sinonimia, antonimia, iponimia, polisemia, iperonimia, omonimia; campi semantici).
  7. Combinazioni lessicali: combinazioni libere e ristrette, collocazioni.
  8. Prestiti, internazionalizzazione del lessico. La politica linguistica in Italia e nella Repubblica ceca.

Storia della lingua

  1. Il processo della romanizzazione. Il latino classico e volgare.
  2. L'evoluzione del sistema vocalico.
  3. L'evoluzione del sistema consonantico.
  4. La ricostruzione morfosintattica – caratteristiche generali.
  5. L'evoluzione delle categorie nominali.
  6. La genesi dell'articolo determinativo e indeterminativo.
  7. La costituzione del sistema pronominale.
  8. L'evoluzione delle categorie verbali.
  9. L'aggettivo, l'avverbio, la preposizione e la congiunzione in latino e in italiano.
  10. La formazione delle parole (la derivazione e la composizione in diacronia)
  11. L'evoluzione della sintassi.
  12. La storia dell'italiano – i primi testi. (Placiti campani ecc.)
  13. Il Duecento e il Trecento (in base all'analisi dei testi)
  14. La lingua di Dante.
  15. La codifica dell'italiano letterario nel Cinquecento e la Questione della lingua.

 

Bibliografia:

D'Achille Paolo, L'Italiano contemporaneo. Bologna, Mulino, 2003.
Dardano M., Lessico e semantica, in: Sobrero A. (a cura di), Introduzione all'italiano contemporaneo, Le strutture, Laterza, Roma-Bari, 1993.
Dardano M., Trifone P., La nuova grammatica della lingua italiana. Bologna, Zanichelli, 2006.
Grossmann, M. – Rainer, F. (a cura di), La formazione delle parole in italiano, Tübingen, Max Niemeyer Verlag, 2004.
Hamplová, S., Mluvnice italštiny, Praha, Leda, 2004.
Hamplová, S. Nástin vývoje italského jazyka, Praha, Karolinum, 2002.
Ježek E., Lessico. Classi di parole, strutture, combinazioni. Bologna, Mulino, 2005.
Maturi P., I suoni delle lingue, i suoni dell‘italiano. Introduzione alla fonetica. Bologna, Mulino, 2006.
Nespor, M.,  Fonologia.  Bologna, Mulino, 1993.
Pačesová, J., Úvod do obecné fonetiky a fonologie. Fonetika italštiny. Brno, Masarykova univerzita, 1998.
Radimský, J., Les composés italiens actuels. Paris, CRL, 2006.
Renzi L.: La grande grammatica italiana di consultazione (3 volumi)
Sabattini F.: La comunicazione e gli usi della lingua, Loescher, Torino, 1984, 1990, p. 149-502.
Salvi G. – Vanelli L.: Nuova grammatica italiana, Mulino, Bologna, 2004.
Scalise, S., Morfologia, Bologna, Mulino, 1994.
Štichauer P., Tvoření slov v současné italštině. Praha, Karolinum, 2007.
URO/QZM8 - Lingvistika odborného jazyka (italský jazyk)

Zkouška má část písemnou a ústní. Podmínkou k připuštění k ústní části zkoušky je výsledek „prospěl" u části písemné.

 

Písemná část:

Písemný překlad odborného textu z italštiny do češtiny.

Rozsah - 1 normostrana souvislého textu

Trvání testu: 3 hodiny

Možno použít výkladový i překladový slovník + přístup na internet

 

Ústní část

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá v češtině.

 

A - Obecná lingvistika

  1. Lingvistika jako vědní disciplina, lingvistika obecná a speciální, teoretická a aplikovaná, základy lingvistické metodologie, model a teorie, jazyk lingvistiky
  2. Definice jazyka, jazyk jako systém, teorie znaku, pojem struktury, langue a parole, vztahy syntagmatické a paradigmatické, centrum a periferie, synchronie a diachronie, funkce jazyka
  3. Dvojí artikulace řeči, základní jednotky jazyka, jazykové roviny (plány) a discipliny, nejvlivnější současná pojetí stratifikace jazyka (analýzy).
  4. Diachronie - fylogeneze jazyka, příčiny jazykových změn, konvergence a divergence.
  5. Jazyky – typologie a univerzálie.
  6. Korpusová lingvistika a lingvistická metodologie. Korpus vs. introspekce. Validita a reliabilita ve výzkumu. Reprezentativnost korpusu; pojem reprezentativnosti dat.
  7. Základní statistika v korpusu: četnost (frekvence) absolutní a relativní, srovnání četnosti. Měření souvýskytu (MI-score, T-score). Pojem „kolokace".
  8. Přehled dějin lingvistiky – předvědecká lingvistika, lingvistika 19. století
  9. Přehled dějin lingvistiky – hlavní směry 20. století. Evropský a americký strukturalismus. Generativní lingvistika.

 

B - Lingvistika odborného jazyka

  1. Odborný jazyk, styl odborný a administrativní. Typologie odborných textů. Italština jako odborný jazyk v synchronním a diachronním pohledu.
  2. Predikace v odborném textu, predikace slovesná a jmenná. Sponová a kategoriální slovesa, nominalizace.
  3. Tematické role a syntaktické funkce, neosobní vyjádření, deagentizace, pasivum, faktitivní vazby.
  4. Termín a terminologie. Obecná charakteristika termínů, původ a způsoby tvoření italské terminologie v různých odborných oblastech.
  5. Slovotvorné postupy specifické pro právní termíny (derivace, kompozice, jazykové šablony). Etymologie italských právních termínů: Latinské, řecké a jiné zdroje.
  6. Komplexní termíny: kompozita, synapsie, kolokace, lexikální šablony.
  7. Významové vztahy mezi právními termíny: synonymie, polysémie, antonymie (morfologická, sémantická).
  8. Odborná terminologie a překlad.
  9. Překladatelské postupy, jejich uplatnění v odborném překladu.

 

Literatura:

Balboni Paolo E. (2000), Le microlingue scientifico-professionali: Natura e insegnamento, Torino, UTET Libreria.

Cortelazzo Michele (2007), Lingue speciali. La dimensione verticale, Padova, Unipress.

Čermák, F. (2007), Jazyk a jazykověda, Praha, Karolinum.

Čermák, F. , Klímová, J., Petkevič, V. (2000), Studie z korpusové lingvistiky, Praha, Karolinum.

Černý, J. (1996), Dějiny lingvistiky, Olomouc, Votobia.

Černý, J. (1998, 2008), Úvod do studia jazyka, Olomouc, Rubico.

Erhart, A. (1990), Základy jazykovědy, Praha, SPN.

Hajičová, E. – Panevová, J. – Sgall, P. (2002), Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky, Praha, UK Praha.

Karlík Petr (1996), Základní funkce deagentizace a dekauzativizace. Sborník prací FF MU v Brně, A 44, Brno.

Knittlová, Dagmar (2003). K teorii i praxi překladu. Univerzita Palackého, Olomouc.

Knittlová, Dagmar (2010). Překlad a překládání. Univerzita Palackého, Olomouc.

Mortara Garavelli Bice (2001), Le parole e la giustizia : divagazioni grammaticali e retoriche su testi giuridici italiani. Torino, Einaudi.

Mounin, Georges (1999). Teoretické problémy překladu. Karolinum, Praha.

Ondelli Stefano (2007), La lingua del diritto : proposta di classificazione di una varietà dell'italiano. Roma, Aracne.

Ostrá, R.– Spitzová, E. (1987), Úvod do studia románských jazyků, Brno, Masarykova univerzita.

Palek, B. (1989), Základy obecné jazykovědy, Praha, SPN.

Radimský Jan (2010), Verbo-nominální predikát s kategoriálním slovesem. České Budějovice, Jihočeská univerzita.

Rovere Giovanni (2005), Capitoli di linguistica giuridica : ricerche su corpora elettronici. Alessandria : Edizioni dell'Orso.

Simone Raffaele (a cura di, 2010), Enciclopedia dell'italiano, Roma, Istituto della Enciclopedia Italiana.

Šabršula Jan (2000). Teorie a praxe překladu, Ostrava, Universitas Ostraviensis.

Šabršula Jan a kol. (1983), Základy jazykovědy pro romanisty, Praha, Univerzita Karlova.

Tomášek, Michal (1998, 2. vyd. 2003). Překlad v právní praxi. Praha, Linde.

URO/QZM9 - Italská literatura

Ústní zkouška. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu:

A - Literární historie – dějiny italské literatury od jejich počátků do současnosti (zkouška probíhá v italštině)

B - Literární teorie a kritika (zkouška probíhá v češtině nebo v italštině, dle volby studenta)

 

Student je povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl a 10 titulů z oboru literární vědy. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

  1. Le origini della letteratura/poesia italiana (San Francesco d’Assisi, Jacopone da Todi, Jacopo da Lentini e i poeti siciliani, Stilnovismo e Poesia comico-realistica)
  2. Le ‘tre corone’ fiorentine: i grandi Trecentisti (Dante Alighieri, Francesco Petrarca e Giovanni Boccaccio)
  3. L‘Umanesimo e il Rinascimento: caratteri generali dell’epoca, periodizzazione, i principali protagonisti e le loro opere (Marsilio Ficino, Pico della Mirandola, Lorenzo il Magnifico, Angelo Poliziano, Luigi Pulci, Niccolò Machiavelli, Matteo Maria Boiardo, Jacopo Sannazaro, Ludovico Ariosto, La questione della lingua)
  4. Il Manierismo e il Barocco: caratteri generali dell’epoca, Torquato Tasso e Giambattista Marino
  5. L’Illuminismo lombardo/veneziano (L‘Accademia dei Pugni, Giuseppe Parini, Carlo Goldoni e la riforma del teatro)
  6. Tra il Neoclassicismo e il Romanticismo: Ugo Foscolo, la vita e le opere
  7. Il Romanticismo in Italia: la polemica romantica (Madame De Staël e Giovanni Berchet), i caratteri generali del Romanticismo in Italia
  8. Giacomo Leopardi: la vita, le opere, il pessimismo e la poetica
  9. Alessandro Manzoni: la vita, le opere ed il problema del vero storico
  10. Il secondo Ottocento: La Scapigliatura milanese; Giosuè Carducci e la rievocazione di un passato eroico; Giovanni Verga – dal Naturalismo al Verismo
  11. Il primo Novecento: Gabriele D’Annunzio – la vita come opera d’arte; Luigi Pirandello – l'innovazione del racconto teatrale; Italo Svevo
  12. Il futurismo: i suoi manifesti e protagonisti
  13. I grandi poeti del Novecento: Giuseppe Ungaretti ed Eugenio Montale
  14. Il Neorealismo: i caratteri generali e i protagonisti – Alberto Moravia, Italo Calvino, Cesare Pavese, Primo Levi, Beppe Fenoglio
  15. Il romanzo postmoderno: Umberto Eco
  16. La letteratura italiana di oggi (scelta individuale degli autori, suggerimenti: Roberto Saviano, Paolo Giordano, Elena Ferrante, Niccolò Ammaniti, Giorgio Vasta ecc.)
  17. La letteratura italiana in Boemia – le traduzioni e i traduttori

 

B - Literární teorie a literární kritika

1. Definice a součásti literární vědy – základní disciplíny literární vědy, předmět studia a funkce; úloha estetické hodnoty.

2. Pojetí poetiky od antiky po současnost; pomocné disciplíny a jejich přínos.

3. Literární dílo jako znak (sémiotika); denotace a konotace; literární komunikace.

4. Pojem struktury a literatura – esencialistický a strukturalistický přístup k textu.

5. Tematická výstavba (kompozice, fabule, syžet) – motivy, témata, topos; literární postava – prostředí; základní typy kompozice; problematika začátku a konce.

6. Definice stylu a stylistická analýza – stylistika a rétorika, role autorovy osobnosti, role objektu a subjektu.

7. Změny slovního významu (figury, tropy, příznakovost).

8. Základní perspektivy vyprávění – narativní perspektiva.

9. Ztvárnění času a prostoru v literárním díle – čas a prostor v umění, problematika literárního času a prostoru, význam času a prostoru.

10. Literární historie (koncepce, problémy periodizace), textová kritika a textologie – periodizace, literární perioda.

11. Literární proud, směr, skupina, škola – textová kritika, edice, autentický text, archetyp, kanonizovaný text; komentář.

12. Vybrané aspekty evropské literární vědy.
 

Literatura

dějiny italské literatury:

BINNI, W. I classici italiani nella storia della critica III. Firenze, La Nuova Italia, 1977.

BINNI, W. Preromanticismo italiani. Roma, Laterza, 1974.

BRIOSCHI, F.; DI GIROLAMO, C. Manuale di letteratura italiana I-IV. Torino, Bollati Boringhieri, 1993-1996.

DEBENEDETTI, G. Il Romanzo del Novecento. Milano, Garzanti, 1998.

FERRONI, G. Storia della letteratura italiana. [IV], Il Novecento. Milano, Einaudi scuola, 1991.

GARIN, E. L'umanesimo italiano, Bari, Laterza, 1993.

GETTO, G. Barocco in prosa e poesia. Rizzoli, Milano, 1969.

GIOANOLA, E. Poesia italiana del Novecento. Testi e commenti. Milano, Librex, 1986.

GIOANOLA, E. Storia della letteratura italiana. Librex, Milano, 1987.

GUGLIELMI, G. La prosa italiana del Novecento I. Torino, Einuadi, 1986.

GUGLIELMI, G. La prosa italiana del Novecento II. Torino, Einuadi, 1998.

MOMOGLIANO, A. Antologia della letteratura italiana I-II, Messina-Milano, Principato (různá vydání).

PELÁN, J. a kol. Slovník italských spisovatelů. Praha, Libri, 2004.

ROSA, A. A. (ed.) Letteratura italiana. L'età medioevale. Torino, Einaudi. 1987.

SALINARI, C. O moderní italské literatuře, Praha. Československý spisovatel, 1964.

SANCTIS, F. de. Dějiny italské literatury. Praha, SNKLHU, 1959.

SAPEGNO, N. Compendio di storia della letteratura italiana I-II. Firenze, La Nuova Italia, 1963.

TIMPANARO, S. Classicismo e illuminismo nell´Ottocento italiano. Pisa, Nistri-Lischi, 1965.

 

teorie literatury:

AUERBACH, E. Mimesis. Zobrazení skutečností v západoevropských literaturách. Praha: Mladá fronta, 1998.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 1. Praha, Odeon, 1992.

ČERNÝ, V. Tvorba a osobnost. Díl 2. Praha, Odeon, 1993.

ČERVENKA, M. a kol. Na cestě ke smyslu: Poetika literárního díla 20. století. Praha, Torst, 2005.

Čtenář jako výzva. Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Sestavil M. Sedmidubský, M. Červenka, I. Vízdalová. Brno, Host, 2001.

HODROVÁ, D. Na okraj chaosu. Praha, Torst, 2001.

ISER, W. Jak se dělá teorie. Praha, Karolinum, 2009.

LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Jinočany, HaH, 2002.

Levý, J. Bude literární věda exaktní vědou? Praha, Československý spisovatel, 1971.

Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Brno, Host, 2006.

MITOSEKOVÁ, Z. Teorie literatury:historický přehled. Brno, Host, 2010.

MUKAŘOVSKÝ, J. Studie I, II. Brno, Host, 2000-2001.

PELÁN, J. Kapitoly z francouzské, italské a české literatury. Karolinum, Praha, 2007.

PEPRNÍK, M. Směry literární interpretace 20. stol. Olomouc, Univerzita Palackého, 2004.

PROKEŠ, J. Interpretace uměleckých textů. Brno, Masarykova univerzita, 2006.

WELLEK, R.; WARREN, A. Teorie literatury. Olomouc, Votobia, 1996.

URO/QZM10 - Didaktika francouzského jazyka
  1. Vymezení pojmů a předmětu studia. Didaktika obecná, didaktika cizího jazyka, metodika, metoda. Vztah DCJ k ostatním disciplínám (psychologie, lingvistika). Autoři, publikace, časopisy.
  1. Cíle a zásady vyučování cizím jazykům podle Choděry & Riese. Metodická gradace. Vymezení pojmů: kompetence, dovednosti, aktivity. Koncepce a projekty výuky CJ v EU a ČR (Společný referenční rámec, Obsahově a jazykově integrované vyučování, cena Label, Evropské jazykové portfolio, Rámcové vzdělávací programy).
  1. Rámcové vzdělávací programy, klíčové kompetence, vzdělávací obsahy dle RVP. Referenční úrovně dle Společného evropského referenčního rámce a jejich využití v praxi.
  1. Receptivní řečové činnosti. Poslech a čtení. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Aktivity rozvíjející poslech s porozuměním a čtení.
  1. Produktivní řečové činnosti. Písemný a ústní projev. Druhy písemného projevu. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  1. Interaktivní řečové činnosti. Ústní a písemná interakce. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  1. Jazyková kompetence gramatická. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Metody výuky gramatiky, signální gramatika, kognitivní gramatika.
  1. Jazyková kompetence lexikální. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  1. Jazyková kompetence fonologická.  Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Otázka ortofonie, ortoepie a intonace.
  1. Otázka postavení mateřského jazyka v hodinách CJ. Výhody a nevýhody používání MJ. MJ z hlediska využití mediačních řečových činností. Interference, pozitivní transfer, interlingva. Překlad.
  1. Hodnocení jazykových aktivit a kompetencí: Hodnocení holistické a analytické, sumativní a formativní, kriteriální a normativní. Sebehodnocení, portfolio, autonomní hodnocení, autoevaluace.
  1. Programováni v různých časových horizontech.  Plánování v souvislosti s cíli, cílovou skupinou, kompetencemi. Plán vyučovací hodiny. Typy, struktura a forma vyučovací hodiny CJ. Projektové aktivity, globální simulace.
  1. Jazyk a kultura: interkulturní kompetence, sociolingvistická kompetence, prostředky pro rozvoj těchto kompetencí, využití autentických materiálů, literárních textů, atp.
  1. Cizí jazyk pro specifické účely. Stanovení cílů, cílové skupiny, klíčových kompetencí.  Programování, výběr materiálů, systém hodnocení.
  1. Historie výuky cizích jazyků do 20. století: přehled a analýza metod. Od metody gramatické ke komunikativním přístupům. Promítání lingvistických modelů do didaktiky výuky CJ. Ukázky učebnic vzniklých podle různých metodik. Alternativní metody.
URO/QZM11 - Didaktika španělského jazyka
  1. Vymezení pojmů a předmětu studia. Didaktika obecná, didaktika cizího jazyka, metodika, metoda. Vztah DCJ k ostatním disciplínám (psychologie, lingvistika). Autoři, publikace, časopisy.
  2. Cíle a zásady vyučování cizím jazykům podle Choděry & Riese. Metodická gradace. Vymezení pojmů: kompetence, dovednosti, aktivity. Koncepce a projekty výuky CJ v EU a ČR (Společný referenční rámec, Obsahově a jazykově integrované vyučování, cena Label, Evropské jazykové portfolio, Rámcové vzdělávací programy).
  3. Rámcové vzdělávací programy, klíčové kompetence, vzdělávací obsahy dle RVP. Referenční úrovně dle Společného evropského referenčního rámce a jejich využití v praxi.
  4. Receptivní řečové činnosti. Poslech a čtení. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Aktivity rozvíjející poslech s porozuměním a čtení.
  5. Produktivní řečové činnosti. Písemný a ústní projev. Druhy písemného projevu. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  6. Interaktivní řečové činnosti. Ústní a písemná interakce. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  7. Jazyková kompetence gramatická. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Metody výuky gramatiky, signální gramatika, kognitivní gramatika.
  8. Jazyková kompetence lexikální. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  9. Jazyková kompetence fonologická.  Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Otázka ortofonie, ortoepie a intonace.
  10. Otázka postavení mateřského jazyka v hodinách CJ. Výhody a nevýhody používání MJ. MJ z hlediska využití mediačních řečových činností. Interference, pozitivní transfer, interlingva. Překlad.
  11. Hodnocení jazykových aktivit a kompetencí: Hodnocení holistické a analytické, sumativní a formativní, kriteriální a normativní. Sebehodnocení, portfolio, autonomní hodnocení, autoevaluace.
  12. Programováni v různých časových horizontech.  Plánování v souvislosti s cíli, cílovou skupinou, kompetencemi. Plán vyučovací hodiny. Typy, struktura a forma vyučovací hodiny CJ. Projektové aktivity, globální simulace.
  13. Jazyk a kultura: interkulturní kompetence, sociolingvistická kompetence, prostředky pro rozvoj těchto kompetencí, využití autentických materiálů, literárních textů, atp.
  14. Cizí jazyk pro specifické účely. Stanovení cílů, cílové skupiny, klíčových kompetencí.  Programování, výběr materiálů, systém hodnocení.
  15. Historie výuky cizích jazyků do 20. století: přehled a analýza metod. Od metody gramatické ke komunikativním přístupům. Promítání lingvistických modelů do didaktiky výuky CJ. Ukázky učebnic vzniklých podle různých metodik. Alternativní metody.
URO/QZM12 - Didaktika italského jazyka
  1. Vymezení pojmů a předmětu studia. Didaktika obecná, didaktika cizího jazyka, metodika, metoda. Vztah DCJ k ostatním disciplínám (psychologie, lingvistika). Autoři, publikace, časopisy.
  2. Cíle a zásady vyučování cizím jazykům podle Choděry & Riese. Metodická gradace. Vymezení pojmů: kompetence, dovednosti, aktivity. Koncepce a projekty výuky CJ v EU a ČR (Společný referenční rámec, Obsahově a jazykově integrované vyučování, cena Label, Evropské jazykové portfolio, Rámcové vzdělávací programy).
  3. Rámcové vzdělávací programy, klíčové kompetence, vzdělávací obsahy dle RVP. Referenční úrovně dle Společného evropského referenčního rámce a jejich využití v praxi.
  4. Receptivní řečové činnosti. Poslech a čtení. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Aktivity rozvíjející poslech s porozuměním a čtení.
  5. Produktivní řečové činnosti. Písemný a ústní projev. Druhy písemného projevu. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  6. Interaktivní řečové činnosti. Ústní a písemná interakce. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  7. Jazyková kompetence gramatická. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Metody výuky gramatiky, signální gramatika, kognitivní gramatika.
  8. Jazyková kompetence lexikální. Referenční úrovně. Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení.
  9. Jazyková kompetence fonologická.  Teoretické a praktické aspekty nácviku. Typologie chyb, problematika hodnocení. Otázka ortofonie, ortoepie a intonace.
  10. Otázka postavení mateřského jazyka v hodinách CJ. Výhody a nevýhody používání MJ. MJ z hlediska využití mediačních řečových činností. Interference, pozitivní transfer, interlingva. Překlad.
  11. Hodnocení jazykových aktivit a kompetencí: Hodnocení holistické a analytické, sumativní a formativní, kriteriální a normativní. Sebehodnocení, portfolio, autonomní hodnocení, autoevaluace.
  12. Programováni v různých časových horizontech.  Plánování v souvislosti s cíli, cílovou skupinou, kompetencemi. Plán vyučovací hodiny. Typy, struktura a forma vyučovací hodiny CJ. Projektové aktivity, globální simulace.
  13. Jazyk a kultura: interkulturní kompetence, sociolingvistická kompetence, prostředky pro rozvoj těchto kompetencí, využití autentických materiálů, literárních textů, atp.
  14. Cizí jazyk pro specifické účely. Stanovení cílů, cílové skupiny, klíčových kompetencí.  Programování, výběr materiálů, systém hodnocení.
  15. Historie výuky cizích jazyků do 20. století: přehled a analýza metod. Od metody gramatické ke komunikativním přístupům. Promítání lingvistických modelů do didaktiky výuky CJ. Ukázky učebnic vzniklých podle různých metodik. Alternativní metody.
URO/QZM19 - Francouzská a frankofonní literatura
  • Ústní zkouška ve francouzštině. Student si losuje dvě otázky z následujícího seznamu.
  • Student je rovněž povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

Literární historie  dějiny francouzské a frankofonní literatury od jejich počátků do současnosti

1. La littérature du Moyen-Âge – vue et caractéristique générales

2. La littérature épique – chansons de geste, La Chanson de Roland

3. La littérature courtoise

4. L'esprit bourgeois – la littérature narrative (fabliaux, Roman de Renart).

5. La littérature historique – les chroniqueurs

6. La littérature didactique et allégorique (Roman de la Rose).

7. Le théâtre religieux et le théâtre comique

8. La poésie médiévale de Guillaume de Machaut à François Villon.

9. La littérature du XVIe siècle – vue et caractéristique générales

10. La jeune Renaissance (Marguerite de Navarre, Marot, Rabelais)

11. L'Âge de la Pléiade (Du Bellay, Ronsard) et l‘épanouissement dramatique – la tragédie française (Jodelle, Garnier) et la comédie à la mode italienne (Larivey)

12. L'époque des guerres de religion (Agrippa d'Aubigné, la littérature politique, Michel de Montaigne)

13. L'Âge du romanesque et du baroque – la préciosité, l'esprit galant, le contre-courant réaliste, Corneille et le théâtre de son temps

14. L'Âge classique – Malherbe et la poésie de son temps, la carrière poétique de La Fontaine, la Querelle des Anciens et des Modernes

15. Molière, Racine et le théâtre de leur temps

16. Philosophie et religion (Descartes, Pascal)

17. Les écrivains mondains (moralistes, mémorialistes, épistoliers, libertins)

18. Vue générale sur le XVIIIe siècle – l'esprit philosophique, le goût classique, la sentimentalité

19. L'expansion romanesque – images de la femme au XVIIIe siècle, le roman épistolaire

20. Les nouveaux horizons de la pensée (Montesquieu, Voltaire)

21. L'ambition encyclopédique (Diderot, Buffon)

22. Le genre à la mode – la comédie (Marivaux, Beaumarchais)

23. Du siècle philosofique au siècle romantique (Rousseau, Mme de Staël, Chateubriand)

24. La génération romantique et ses représentants (Lamartine, Vigny, Hugo, Musset, les romantiques mineurs, Stendhal, Sand, Balzac)

25. L'histoire et la critique littéraire au XIXe siècle

26. Le roman réaliste et naturaliste, le conte idéaliste (Flaubert, Maupassant, Zola, les Goncourt, Daudet, Barbey d'Aurevilly, Villiers de l'Isle d'Adam)

27. Symbolistes et décadents (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Laforgue, Huysmans)

28. Les avant-gardes poétiques et le thèâtre du début du XXe siècle (cubisme, dadaïsme, surréalisme – Cendrars, Apollinaire, Tzara, Becque, Breton, Aragon, Soupault, Desnos, Éluard)

29. Les essais du renouveau du genre romanesque au début du XXe siècle (Gide, Proust)

30. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman-fleuve, le roman cyclique (Martin Du Gard, Duhamel, Romains)

31. Le roman à l'époque de l'entre-deux-guerres: le roman de la condition humaine, le roman psychologique, le roman catholique (Malraux, Saint-Exupéry, Céline, Mauriac, Bernanos)

32. Le théâtre français de la première moitié du XXe siècle et ses représentants (Courteline, Giraudoux, Claudel, Cocteau, Salacrou, Anouilh)

33. L´existentialisme et la littérature (Sartre, Beauvoir, Camus)

34. Le "nouveau roman" et ses représentants (Sarraute, Robbe-Grillet, Butor, Pinget)

35. Le théâtre de l'absurde et ses représentants (Beckett, Ionesco, Arrabal, Genet)

36. La poésie de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Prévert, Char, Ponge, Michaux, Saint-John Perse, Bonnefoy, Césaire)

37. La prose de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Vian, Sagan, Queneau, Perec, Duras, Tournier, Yourcenar, Le Clézio, Gary/Ajar, Modiano)

38. Le théâtre de langue française de la seconde moitié du XXe siècle (Camoletti, Weingarten, Audiberti, de Obaldia, Koltès, Confortès)

39. La littéraure francophone – vue et caractéristique générales

40. Les représentants de la littérature française contemporaine (depuis 1990).

41. Les représentants principaux de la littérature francophone suisse moderne et contemporaine.

42. Les représentants principaux de la littérature belge moderne et contemporaine.

43. Les représentants principaux de la littéraure francophone canadienne moderne et contemporaine.

44. Les représentants principaux de la littérature francophone africaine moderne et contemporaine.

 

 
Studijní literatura (dějiny francouzské a frankofonní literatury):

DARCOS, X.; ROBERT, J.-P.; TARTAYRE, B. Le Moyen Age et le XVIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1987.

DARCOS, X.; TARTAYRE, B. Le XVIIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1987.

DARCOS, X.; TARTAYRE, B. Le XVIIIe siècle en littérature. Paris, Hachette, 1986.

FRYČER, Jaroslav a kol. Slovník francouzsky píšících autorů. Praha, Libri, 2002.

JOUBERT, J.-L. et al. Littératures francophones d'Europe : anthologie. Paris, Nathan, 1997.

KOPAL, J. Dějiny francouzské literatury. Praha, Melantrich, 1949.

KYLOUŠEK, P. Dějiny francouzsko-kanadské a quebecké literatury. Brno, Host, 2005.

LAGARDE, A.; MICHARD, L. XXe siècle : Les grands auteurs français : Anthologie et histoire littéraire. Paris, Bordas, 2006.

LAGARDE, A.; MICHARD, L. XIXe siècle : Les grands auteurs français du programme : Anthologie et histoire littéraire. Paris, Bordas, 1995.

ROUCH, A.; CLAVREUIL, G. Littératures nationales d´écriture francaise - Afrique noire, Caraibes, Océan Indien. Paris, Bordas, 1986.

ŠRÁMEK, J. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc, Votobia, 1997.

ŠRÁMEK, J., Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I, II, Brno, Host, 2012.

URO/QZM20 - Italská literatura
  • Ústní zkouška v italštině. Student si losuje dvě otázky z následujícího seznamu.
  • Student je povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

  1. Le origini della letteratura/poesia italiana (San Francesco d’Assisi, Jacopone da Todi, Jacopo da Lentini e i poeti siciliani, Stilnovismo e Poesia comico-realistica)
  2. Le ‘tre corone’ fiorentine: i grandi Trecentisti (Dante Alighieri, Francesco Petrarca e Giovanni Boccaccio)
  3. L‘Umanesimo e il Rinascimento: caratteri generali dell’epoca, periodizzazione, i principali protagonisti e le loro opere (Marsilio Ficino, Pico della Mirandola, Lorenzo il Magnifico, Angelo Poliziano, Luigi Pulci, Niccolò Machiavelli, Matteo Maria Boiardo, Jacopo Sannazaro, Ludovico Ariosto, La questione della lingua)
  4. Il Manierismo e il Barocco: caratteri generali dell’epoca, Torquato Tasso e Giambattista Marino
  5. L’Illuminismo lombardo/veneziano (L‘Accademia dei Pugni, Giuseppe Parini, Carlo Goldoni e la riforma del teatro)
  6. Tra il Neoclassicismo e il Romanticismo: Ugo Foscolo, la vita e le opere
  7. Il Romanticismo in Italia: la polemica romantica (Madame De Staël e Giovanni Berchet), i caratteri generali del Romanticismo in Italia
  8. Giacomo Leopardi: la vita, le opere, il pessimismo e la poetica
  9. Alessandro Manzoni: la vita, le opere ed il problema del vero storico
  10. Il secondo Ottocento: La Scapigliatura milanese; Giosuè Carducci e la rievocazione di un passato eroico; Giovanni Verga – dal Naturalismo al Verismo
  11. Il primo Novecento: Gabriele D’Annunzio – la vita come opera d’arte; Luigi Pirandello – l'innovazione del racconto teatrale; Italo Svevo
  12. Il futurismo: i suoi manifesti e protagonisti
  13. I grandi poeti del Novecento: Giuseppe Ungaretti ed Eugenio Montale
  14. Il Neorealismo: i caratteri generali e i protagonisti – Alberto Moravia, Italo Calvino, Cesare Pavese, Primo Levi, Beppe Fenoglio
  15. Il romanzo postmoderno: Umberto Eco
  16. La letteratura italiana di oggi (scelta individuale degli autori, suggerimenti: Roberto Saviano, Paolo Giordano, Elena Ferrante, Niccolò Ammaniti, Giorgio Vasta ecc.)
  17. La letteratura italiana in Boemia – le traduzioni e i traduttori

 

Literatura

dějiny italské literatury:

BINNI, W. I classici italiani nella storia della critica III. Firenze, La Nuova Italia, 1977.

BINNI, W. Preromanticismo italiani. Roma, Laterza, 1974.

BRIOSCHI, F.; DI GIROLAMO, C. Manuale di letteratura italiana I-IV. Torino, Bollati Boringhieri, 1993-1996.

DEBENEDETTI, G. Il Romanzo del Novecento. Milano, Garzanti, 1998.

FERRONI, G. Storia della letteratura italiana. [IV], Il Novecento. Milano, Einaudi scuola, 1991.

GARIN, E. L'umanesimo italiano, Bari, Laterza, 1993.

GETTO, G. Barocco in prosa e poesia. Rizzoli, Milano, 1969.

GIOANOLA, E. Poesia italiana del Novecento. Testi e commenti. Milano, Librex, 1986.

GIOANOLA, E. Storia della letteratura italiana. Librex, Milano, 1987.

GUGLIELMI, G. La prosa italiana del Novecento I. Torino, Einuadi, 1986.

GUGLIELMI, G. La prosa italiana del Novecento II. Torino, Einuadi, 1998.

MOMOGLIANO, A. Antologia della letteratura italiana I-II, Messina-Milano, Principato (různá vydání).

PELÁN, J. a kol. Slovník italských spisovatelů. Praha, Libri, 2004.

ROSA, A. A. (ed.) Letteratura italiana. L'età medioevale. Torino, Einaudi. 1987.

SALINARI, C. O moderní italské literatuře, Praha. Československý spisovatel, 1964.

SANCTIS, F. de. Dějiny italské literatury. Praha, SNKLHU, 1959.

SAPEGNO, N. Compendio di storia della letteratura italiana I-II. Firenze, La Nuova Italia, 1963.

TIMPANARO, S. Classicismo e illuminismo nell´Ottocento italiano. Pisa, Nistri-Lischi, 1965.

URO/QZM21 - Španělská a hispanoamerická literatura
  • Ústní zkouška ve španělštině. Student si losuje dvě otázky z následujícího seznamu.
  • Student je povinen předložit (ve dvou vyhotoveních) bibliografický soupis nejméně 100 titulů přečtených literárních děl. Položky soupisu budou řazeny abecedně a průběžně číslovány. Budou obsahovat základní bibliografické údaje o přečtené knize doplněné o tyto údaje: rok prvního vydání díla, překladatel, autor předmluvy/doslovu.

 

Literární historie  dějiny španělské a hispanoamerické literatury od jejich počátků do současnosti
 
1. Delimitación de la literatura española y sus primeros textos conservados (jarchas, cantares de gesta, Cantar del Mío Cid)
2. Diferencias entre el mester de juglaría y el de clerecía (Gonzalo de Berceo, Poema de Fernán Gonzáles)
3. Resultados del trabajo literario y organizativo de Alfonso X el Sabio
4. Literatura entre la Edad Media y Renacimiento (Arcipreste de Hita, don Juan Manuel, el canciller de Ayala)
5. Evolución y características de los romances, Romancero viejo (y nuevo)
6. Poesía cortesana del primer renacimiento (Marqués de Santillana, Juan de Mena, Jorge Marique)
7. La Celestina, su significado y su suerte en el contexto de la literatura española de todos los tiempos
8. Poesía italianista en España (por ej. Juan Boscán, Garcilaso de la Vega, Diego Hurtado de Mendoza, Gutierre de Cetina)
9. El misticismo literario español (por ej. fray Luis de Granada, Santa Teresa de Jesús, San Juan de la Cruz)
10. Nacimiento y características de la novela de caballerías española e ibérica (por ej. Tirant lo Blanc, Amadís de Gaula, Sergas de Esplandián, Palmerín de Oliva, don Quijote)
11. Los orígenes de la novela pastoril, su contexto renacimental europeo y su textos en español (por ej. Jorge de Montemayor, Gaspar Gil Polo)
12. Novela picaresca y el arquetipo del pícaro en la literatura española (por ej. Lazarillo de Tormes, Guzmán de Alfarache, La pícara Justina, Vida y hechos de Estebanillo González)
13. El Siglo de Oro: historia del concepto, su delimitación y su significado
14. Los géneros literarios de Miguel de Cervantes
15. Pensamiento en el Siglo de Oro (Gracián, Saavedra Fajardo)
16. Evolución del teatro en el Siglo de Oro (por ej. Lope de Vega, Tirso de Molina, Calderón de la Barca)
17. Diferentes corrientes en la poesía del Siglo de Oro (Góngora, Quevedo)
18. Literatura de la Ilustración y del Neoclasicismo (Feijoo, Ignacio de Luzán, Quintana, Cadalso)
19. Las fuentes del romanticismo y costumbrismo español y sus protagonistas (Espronceda, duque de Rivas, Zorilla, Bécquer, Larra, Mesonero Romanos)
20. Comparación e interpretación de los textos del realismo literario español del s. XIX (Valera, Pedro Antonio de Alarcón, Pérez Galdós, Clarín, Blasco Ibáñez)
21. Concepto de la generación del 1898 y del modernismo (por ej. Azorín, Pío Baroja, Unamuno, Valle-Inclán, Manuel Machado, Antonio Machado, Juan Ramón Jiménez)
22. Vanguardias literarias en el territorio español (por ej. Ultraísmo, Creacionismo)
23. El nacimiento y estéticas de la generación del 1927 (Dámaso Alonso, Gerardo Diego, Jorge Guillén, Pedro Salinas, García Lorca, Vicente Aleixandre, Rafael Alberti, José Bergamín)
24. Dos literaturas españolas después del 1936: en España y en el mundo (por ej. Ridruejo, Miguel Hernández, Bousoño, Sender, Martín Santos, Gabriel Celaya, Gil de Biedma, Cela, Torrente Ballester, Juan Goytisolo, Mihura, Arrabal, Nieva)
25. Características de la literatura española a partir del 1975 (por ej. Vázquez Montalbán, Pombo, Llamazares, Clara Janés, Martínez Mesanza, Blanca Andreu)
26. Delimitación y características de la „literatura" en la latinoamérica precolombina (Popol Vuh, Chilam Balam, Rabinal-Achí, Cantares de Dzitbalché)
27. Descubrimiento, conquista y colonización de LA en literatura (Colón, Hernán Cortéz, Núñěz Cabeza de Vaca)
28. Renacimiento latinoamericano frente al renacimiento europeo (Bartolomé de las Casas, López de Gómara, Díaz del Castillo, la Araucana)
29. Particularidades de la literatura bárroca en LA (el Inca Garcilaso, El carnero, sor Juana Inéz de la Cruz, Sigüenza y Góngora)
30. Ilustración y neoclasicismo latinoamericano (Ollantay, Carrió de la Vandera, fray Servando Teresa de Mier)
31. Diferentes facetas del romanticismo latinoamericano (Andrés Bello, José María Heredia, Bartolomé Hidalgo, Xicotencal, Echeverría, Sarmiento, Mármol, José Hernández, Gertrudis Gómez de Avellaneda)
32. Modernismo latinoamericano frente al modernismo español y a las similares corrientes literarias en Europas (Asunción Silva, Rubén Darío, Herrera y Reissig)
33. La prosa latinoamericana a principios del s. XX y sus diferencias de la literatura europea contemporánea (Quiroga, Azuela, Rivera, Güiraldes, Gallegos)
34. La literatura fantástica en LA (Borges, Bioy Casares)
35. Conceptos de lo real maravilloso, del realismo mágico y del "boom" (por ej. Carpentier, Asturias, Yáñez, Onetti, Ruflo, Roa Bastos, Fuentes, García Márquez, Vargas Llosa, Donoso, Puig, Allende)
36. La literatura cubana y sus dos vertientes después de la Revolución (por ej. Cabrera Infante, Reinaldo Arenas, Heberto Padilla)
37. La voz y la perspectiva del indio en la literatura latinoamericana (J. Icaza, Ciro Alegría, J. M. Árguedas)
38. Las etapas evolutivas del ensayo y pensamiento latinoamericanos de los ss. XIX y XX (por ej. José Martí, Sarmiento, Rodó, Mariátegui, Vasconcelos, Lezama Lima, J. M. Árguedas, Fuentes, Paz, Gonzáles Prada)
 

Studijní literatura - dějiny španělské a hispanoamerické literatury:

ALVAR, C.; MAINER, J. C.; NAVARRO, R. Breve historia de la literatura española. Editorial, Madrid, 1997.
ANDERSON IMBERT, E.; SOARES AMORA, A. Dějiny literatur Latinské Ameriky. Praha, Odeon, 1966.
BELLINI, G. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Castalia, 1997.
HOUSKOVÁ, A. Imaginace Hispánské Ameriky. Hispanoamerická kulturní identita v esejích a románech. Praha, Torst, 1998.
FORBELSKÝ, J. Španělská literatura 20. století. Praha, Karolinum, 1999.

FRANCO, J. Historia de la literatura hispanoamericana. Barcelona, Barcelona, 2002.
GARCÍA LÓPEZ, J. (1986). Historia de la literatura espaňola. Barcelona, Cátedra, 1986.
GOIC, G. Historia y crítica de la literatura hispanoamericana. Barcelona, Crítica.
HOUSKOVÁ, A. Druhý břeh západu: výběr iberoamerických esejů. Praha, Mladá Fronta, 2004. MOHAPLOVÁ, A. La literatura espaňola de los orígenes hasta el siglo XVII. Olomouc, FF UP, 1994.
OVEIDO, J. M. Historia de la literatura hispanoamericana. Alianza, Editorial, Madrid, 1997.
OVIEDO, J. M. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Alianza – Universidad Textos, 1995-2001
PEDRAZA, F. - RODRÍGUEZ, M. Manual de literatura espaňola I-II. Pamplona, Cénlit, 2001.
RICO, F. Historia crítica de la literatura espaňola I-VIII. Barcelona, Crítica, 1984.
ROSENDORFSKÝ, J. Historia de la literatura espaňola desde los orígenes hasta la época presente. Praha, SPN, 1987.
SAINZ DE MEDRANO, L. Historia de la literatura hispanoamericana. Madrid, Taurus, 1992.
SAWICKI, P. Literatura espanola 1. Ostrava, FF OU, 2007.
SHIMOSE, P. Cómo dominar la literatura latinoamericana. Madrid, Playor, 1991
Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Praha, Libri, 1999.

URO/QZM22 - Obecná a románská lingvistika

Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá v češtině.

 

A - Obecná lingvistika

  1. Lingvistika jako vědní disciplina, lingvistika obecná a speciální, teoretická a aplikovaná, základy lingvistické metodologie, model a teorie, jazyk lingvistiky.
  2. Definice jazyka, jazyk jako systém, teorie znaku, pojem struktury, langue a parole, vztahy syntagmatické a paradigmatické, centrum a periferie, synchronie a diachronie, funkce jazyka.
  3. Dvojí artikulace řeči, základní jednotky jazyka, jazykové roviny (plány) a disciplíny, nejvlivnější současná pojetí stratifikace jazyka (analýzy).
  4. Diachronie – fylogeneze jazyka, příčiny jazykových změn, konvergence a divergence.
  5. Jazyky – typologie a univerzálie.
  6. Korpusová lingvistika a lingvistická metodologie. Korpus vs. introspekce. Validita a reliabilita ve výzkumu. Reprezentativnost korpusu; pojem reprezentativnosti dat.
  7. Základní statistika v korpusu: četnost (frekvence) absolutní a relativní, ARF, srovnání četnosti. Měření souvýskytu (MI-score, T-score a další míry). Pojem „kolokace".
  8. Přehled dějin lingvistiky – předvědecká lingvistika, lingvistika 19. století.
  9. Přehled dějin lingvistiky – hlavní směry 20. století. Evropský a americký strukturalismus, Pražská škola.
  10. Přehled dějin lingvistiky – Generativní lingvistika, Kognitivní lingvistika, Teorie optimality (OT).
  11. Pragmatika (mluvní akty, presupozice, reference a deixe, konverzační maximy, implikatury).

 

B - Románská lingvistika

  1. Latina mezi indoevropskými jazyky: italické jazyky a jazyková situace na Apeninském poloostrově.
  2. Romanizace.
  3. Lidová latina – základní charakteristika a zdroje pro její studium.
  4. Vznik románských jazyků – společenské a historické aspekty, různé teorie.
  5. Diferenciace románských jazyků – fonologický systém.
  6. Diferenciace románských jazyků – morfologický systém: substantiva a adjektiva.
  7. Diferenciace románských jazyků – morfologický systém: slovesa.
  8. Diferenciace románských jazyků – syntax.
  9. Základní charakteristika slovní zásoby rom. jazyků.
  10. Rané texty a prvotní diferenciace rom. jazyků (šp., fr. a it.).
URO/QZM23 - Překlad odborného textu

Písemný překlad odborného textu z italštiny do češtiny.

  • Studenti mají na výběr ze dvou srovnatelně obtížných textů, typicky však různého žánru a stylu (může jít o text odborný a/nebo umělecký). U odborného textu nebude uveden konkrétní zdroj, pouze typ a cíl, a sice z důvodů správné volby stylu s ohledem na cílového příjemce textu.
  • Rozsah překladu: cca 1 strana.
  • Na vypracování mají studenti čas 3 hodiny.
  • Zkouška probíhá v počítačové učebně S12, kde jsou k dispozici fakultní notebooky s předinstalovanými elektronickými slovníky a přístupem na Internet. Studenti mohou používat také tištěné výkladové i překladové slovníky (poskytne examinátor). CAT nástroje se při zkoušce nepoužívají. Na Internetu lze využít různé elektronické slovníky a terminologické databáze.
  • Nepřípustné je použití jakýchkoli nástrojů pro komunikaci se třetími osobami (e-mail, chat, sociální sítě, apod.), během zkoušky je také zakázáno používat mobilní telefon.
  • Překlad lze odevzdat buďto v rukopise nebo elektronicky. Při elektronickém odevzdání student zašle vypracovaný překlad e-mailem fyzicky přítomnému členu komise, který ihned na místě ověří, že odevzdaný text byl řádně doručen.

 

Hodnocení

typ chyby

specifikace

počet bodů

min. počet bodů

velký posun

závažný posun významu měnící smysl sdělení

pokud se v textu vyskytne, výsledek je hodnocen známkou „nevyhověl"

malý posun

nemění smysl sdělení, pouze nepatrně „posouvá", zkresluje

celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

2 z 5

jazyková správnost

interference větných vzorců, AČ, chybný převod internacionalismů

celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5

stylistická adekvátnost

posun rejstříku

celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5

pravopisné chyby

pokud jsou závažné a to tak, že zásadním způsobem posouvají význam, hodnotí se jako velký posun, tedy jako „nevyhověl"

celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5

 

Přepočet bodů na známky

Minimální počet bodů pro úspěšné splnění zkoušky je 10 z celkových 20 (tj. 50%), nicméně při hodnocení jsou brány v úvahu vnitřní podmínky pro každý typ chyby. To znamená, že i při celkovém dostačujícím počtu bodů nebude překlad hodnocen jako úspěšný, pokud v jednotlivých typech chyb bude překročen počet dílčích chyb (např. 6x posunutý rejstřík).

počet bodů

známka

20...18

1

17...13

2

10...12

3

0...11

velký posun

4

URO/QZN1 - Francouzská lingvistika pro překladatele

Zkouška je ústní. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá ve francouzštině. Zejména u otázek z oddílu A se předpokládá, že student prokáže schopnost porovnat systémové gramatické prostředky francouzské s prostředky českého gramatického systému.

 
A
Morphologie et syntaxe

1.    Classification des mots, parties du discours. Confrontation des systèmes français et tchèque.
2.    Substantifs et adjectifs – propriétés morphologiques.
3.    Déterminants – typologie, formes, fonctions.
4.    Pronoms – typologie, formes, fonctions.
5.    Numéraux et expressions de quantité – classification, typologie, formes, fonctions.
6.    Verbes – catégories morphologiques et flexion.
7.    Système des temps verbaux de l’indicatif.
8.    Système des temps verbaux du subjonctif.
9.    Modes non conjugués du verbe.
10.    Subjonctif et indicatif dans les propositions subordonnées.
11.    Verbes auxiliaires, verbes à sens lexical affaibli – causatifs, supports, périphrases verbales.
12.    Aspect lexical, aspect grammatical, mode d’action.
13.    Adverbes – typologie, formation, fonction.
14.    La syntaxe en tant que discipline linguistique, différentes approches à l'analyse syntaxique
15.    Phrase, énoncé, syntagme, plans d'analyse de la phrase, relations entre les constituants
16.    Modalité et types de phrases
17.    Le verbe – le noyau syntaxique de la phrase, valence, verbes transitifs et intransitifs, passivation, verbes pronominaux
18.    Le verbe et sa valence; le sujet, le complément d’objet et le complément d’agent
19.    L’attribut, le complément circonstanciel et l’apposition
20.    L'ordre des mots, modifications de la structure canonique, structures impersonnelles
21.    La phrase complexe – définition; subordination, coordination et juxtaposition
22.    Les propositions subordonnées complétives
23.    Les propositions subordonnées circonstancielles (temporelles, causales, concessives, consécutives, finales, conditionnelles, adversatives, restrictives, de comparaison)
24.    Les propositions subordonnées relatives
25.    Les structures cordonnées
 
B
Phonétique et phonologie

1.    Phonétique et phonologie: phonème, variantes des phonèmes, oppositions et corrélations
2.    Organes articulatoires, la phonétique acoustique
3.    Système vocalique du français
4.    Consonnes et semi-consonnes françaises
5.    Groupes rythmiques, accent, intonation. Liaison et enchaînement vocalique
 
Lexicologie et sémantique
6.    La lexicologie en tant que discipline linguistique, analyse morphologique du lexique
7.    Couches diachroniques du lexique français, emprunt lexical
8.    Procédés lexicogéniques du français contemporain : dérivation
9.    Procédés lexicogéniques du français contemporain : composition
10.    Procédés lexicogéniques du français contemporain : abréviation et siglaison
11.    La sémantique lexicale, principes de sémantique structurale
12.    Relations sémantiques entre les unités lexicales – synonymie, antonymie, homonymie, polysémie. Changement de sens des unités lexicales.
13. Le terme et la terminologie. Caractéristiques générales des termes, les origines de la terminologie française, procédés de formation des termes.
14.    La lexicographie et la terminographie : dictionnaires et bases de données terminologiques

Linguistique textuelle
15. Linguistique textuelle en tant que discipline linguistique; énonciation, texte, discours
16. Éléments de pragmatique textuelle, unité textuelle élémentaire, cohérence, cohésion et progression
17. Opérations de liage textuel: anaphore et cataphore, implicitation, connecteurs
18. Perspective fonctionnelle de l'énoncé et progressions thématiques


Bibliographie
ADAM, J.-M. (1990). Éléments de linguistique textuelle, Liège, Madraga.
ADAM J.-M. (2005). La linguistique textuelle. Introduction a l'analyse textuelle des discours. Paris, Armand Colin.
BÉCHADE, H.-D. (1993). Syntaxe du français moderne et contemporain, Paris, PUF.
CARTON, F. (1974). Introduction à la phonétique du français, Paris, Bordas.
COMBETTES, B. (1983). Pour une grammaire textuelle, Bruxelles, De Boeck-Duculot.
DOHALSKÁ, M. - SCHULZOVÁ, O. (2003). Fonetika francouzštiny, Praha, Karolinum.
DUCHÁČEK, O. (1967). Précis de sémantique française, Brno, Univerzita J. E. Purkyně.
DUCHÁČEK, O. (1971). Francouzské významosloví, Praha, SPN.
DUCROT, O. (1984). Le dire et le dit, Paris, Les éditions de minuit.
GREVISSE, M. (1991). Le bon usage, Paris, Duculot.
de la communication, Paris, Seuil.
KLEIBER, G (1999). La sémantique du prototype, Paris, PUF.
LE GOFFIC, P. (1994). Grammaire de la phrase française, Paris, Hachette.
LOUCKA, H. (2005). Introduction à la linguistique textuelle, Praha, Karolinum.
MAINGUENEAU, D. (1993). Éléments de linguistique pour un texte littéraire, Paris, Dunod.
NIKLAS-SALMINEN, A. (1997). La lexicologie, Paris, A. Colin.
PICOCHE, J. (1992). Précis de lexicologie française, Paris, Nathan.
PERRET, M. (1998). Introduction à l'histoire de la langue française, Paris, Sedes.
PAČESOVÁ, J. - OHNESORG, K. (1998). Úvod do obecné fonetiky a fonologie. Fonetika francouzštiny, Brno, FF MU Brno.
POTTIER, B. (1992). Sémantique générale, Paris, PUF.
REBOUL, A. - MOESCHLER, J. (1998). La pragmatique aujourd'hui. Une nouvelle science RIEGEL, M. - PELLAT, J.-C. - RIOUL, R. (2004). Grammaire méthodique du français, Paris, Quadrige.
REY, A. (1970). La lexicologie, Paris, Klincksieck.
ŠABRŠULA, J. (1983). Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN.
ŠABRŠULA, J. (1974). Základy francouzské skladby, Praha, SPN.
WEINRICH, H. (1990). Grammaire textuelle du français, Paris, Didier-Hatier.
WILMET, M. (1998). Grammaire critique du français, Paris, Hachette.

URO/QZN2 - Španělská lingvistika pro překladatele

Zkouška je ústní. Student si losuje dvě otázky, jednu z oddílu A a jednu z oddílu B následujícího seznamu. Zkouška probíhá ve španělštině. U všech otázek se předpokládá, že student prokáže schopnost porovnat systémové prostředky španělské s prostředky českého systému.

 

A

Morfología, sintaxis y gramática del texto.

  1. Clasificación de las palabras: clases de palabras; criterios de la clasificación. Diferencia de la concepción en las gramáticas checa y española.
  2. Denominadores en la perspectiva contrastiva.
  3. Amplificadores en la perspectiva contrastiva.
  4. Operadores en la perspectiva contrastiva.
  5. Relaciones modotemporales en la perspectiva contrastiva.
  6. Perífrasis verbales, su función y uso. Aspecto de la acción verbal.
  7. Debilitamiento del valor comunicativo del verbo: construcciones verbonominales.
  8. Sistema de los tiempos en indicativo, formación y función.
  9. Sistema de los tiempos en subjuntivo, formación y función.
  10. Tipos de enunciados y oraciones. Diferencia de la concepción en las gramáticas checa y española.
  11. Clasificación de las oraciones según la característica y subcategorización del predicado. Asimetrías en las microestructuras oracionales entre el checo y el español.
  12. Coordinación. Tipos de oraciones coordinadas, conjunciones, uso de modos y tiempos verbales. Hipotaxis y parataxis y su posible traducción.
  13. Subordinación. Tipos de oraciones subordinadas, conjunciones, uso de modos y tiempos verbales, y su posible traducción.  
  14. Orden de palabras en español: orden marcado, no marcado, cambios del orden y sus consecuencias en la traducción.
  15. Condensación sintáctica, cláusulas absolutas. Usos y problemas de la traducción.
  16. Texto como unidad básica. Normas de textualidad.
  17. Operaciones de conexión textual. Cohesión y coherencia: procedimientos léxicos.
  18. Mecanismos fóricos de referencia (anáfora, catáfora, elipsis).
  19. Tipos y recursos de la deixis.
  20. Perspectiva funcional del enunciado y progresión temática.

 

B

Fonética y fonología del español; lexicología y semántica española.

  1. Órganos articulatorios y su función. Aspectos acústicos de la lengua.
  2. Sistema vocálico del español contrastado con el sistema checo.
  3. Sistema consonántico del español contrastado con el sistema checo.
  4. Segmentación del habla: grupo rítmico, sílaba, acento, entonación contrastada con el sistema checo.
  5. Estratificación de la lengua. Variedades lingüísticas y sus consecuencias traductológicas.
  1. Léxico español actual y su origen. Palabras patrimoniales, palabras cultas. Préstamos y calcos. Cultismos, latinismos e internacionalismos en la traducción.
  2. Procesos morfológicos de la ampliación del vocabulario (neología). La estructura de las unidades léxicas especializadas.
  3. Procesos semánticos de la ampliación del vocabulario. Cambios y transferencias del significado.
  4. Relaciones paradigmáticas entre los significados. Asimetrías de las relaciones paradigmáticas entre el checo y el español y sus consecuencias en la traducción.
  5. Relaciones sintagmáticas entre los significados. Asimetrías de las relaciones sintagmáticas entre el checo y el español y sus consecuencias en la traducción.

 

Literatura

ALARCOS LLORACH E. (1986), Fonología española, Madrid, Gredos.

ALARCOS LLORACH, E. (1994), Gramática de la lengua española, Madrid, Espasa.

ALCARAZ VARÓ, E. - HUGUES, B. (2002). El español jurídico. Ariel, Madrid.

BARRIOS RODRÍGUEZ, M. A. (2015). Las colocaciones del español. Madrid, Arco/Libros, S.L.

BARTOŠ & VALÍKOVÁ (2002). La formación de palabras en español., Brno, FF MU.

BEAUGRANDE, R. - DRESSLER, W. (1997). Introducción a la lingüística del texto, Barcelona, Ariel.

BERNÁRDEZ, E. (1995). Teoría y epistemología del texto, Cátedra, Madrid..

BOSQUE, I. (2015). Las categorías gramaticales: relaciones y diferencias (Segunda edición). Madrid, Editorial Sintesis.

CALVI, M. V. (2010). Las lenguas de especialidad en español (2a ed.). Roma, Carocci.

ČERMÁK, F. (2001), Jazyk a jazykověda. Praha, Karolinum.

ČERMÁK, P. (2015), Fonetika a fonologie současné španělštiny, Praha, Karolinum.

ČERNÝ, J. (2000), Morfología española, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci.

CORPAS PASTOR, G. 1996. Manual de fraseología española, Madrid, Gredos.

DANEŠ, F. - HLAVSA, Z. - GREPL, M. (1987). Mluvnice češtiny 3, Praha, Academia.

DIJK, T. A. van (1983). La ciencia del texto, Paidós, Barcelona..

DOMÍNGUEZ GARCÍA, L., LUCAS LASTRA, S., RECIO DIEGO, Á., TOMÉ CORNEJO, C., & BORREGO NIETO, J. (2013). Gramática de referencia para la enseñanza de español: la combinación de oraciones (1a edición). Salamanca, Ediciones Universidad de Salamanca.

DOMÍNGUEZ GARCÍA, M. N. (2016). Organizadores del discurso. Madrid, Arco Libros, S.L.

DUBSKÝ, J. (1977), Základy španělské lexikologie pro překladatele a tlumočníky. Praha, SPN.

ESCANDELL VIDAL, M. V. (1996). Introducción a la pragmática, Ariel, Barcelona.

GARCÍA SANTOS, J. F. (1995), Sintaxis del español, Madrid.

GILI GAYA, S. (1971), Elementos de fonética de la lengua castellana. Barcelona, Anagrama.

GILI GAYA, S. (2000), Curso superior de sintaxis española, Barcelona.

GÓMEZ TORREGO, L. (1989), Manual de español correcto, Madrid.

GÓMEZ TORREGO, L. (2001), Ortografía de uso del español actual, Madrid, SM.

GÓMEZ TORREGO, L. (2002), Gramática didáctica del español, Madrid, SM.

GÓMEZ TORREGO, L. (2007). Análisis sintáctico: teoría y práctica (2. ed.). Madrid, Ediciones SM.

GÓMEZ TORREGO, L. (2008). Análisis morfológico: teoría y práctica. Madrid, Ediciones SM.

GONZÁLEZ HERMOSO – A. ROMERO DUENAS, C. (2002), Fonética, entonación y ortografía, Madrid, Edelsa.

GUERRERO RAMOS, G. (1997), Neologismos en el español actual. Madrid, Arco Libros.

HOFFMANNOVÁ, J. (1997). Stylistika a ... Praha, Trizonia, 1997

HRBÁČEK, J. (1994). Nárys syntaxe spisovné češtiny, Praha, Trizonia.

JAKLOVÁ, A. (1991). Úvod do textové lingvistiky, Jihočeská univerzita, České Budějovice..

KRÁLOVÁ, J. (1998), Kapitoly ze zvukového rozboru španělštiny /na pozadí češtiny/, Praha, Karolinum.

KRÁLOVÁ, J. a kol. (1999), Moderní gramatika španělštiny, Plzeň, Fraus.

LYONS, J. (1989), Semántica (versión castellana Ramon Cerda). Barcelona, Editorial Teide.

Madrid, Editorial Sintesis.

MARCOS MARÍN, F. (1984), Curso de gramática española, Madrid.

MATTE BON, F. (1999), Gramática Comunicativa del español I, II, Madrid, Edelsa.

PALEK, B. (1989), Základy obecné jazykovědy. Praha, SPN.

RAMÓN TRIVES, E. (1979). Aspectos de semántica lingüístico-textual, Istmo-Alcalá, Madrid.

REAL ACADEMIA ESPAÑOLA (1991), Esbozo de una nueva gramática de la lengua española, Madrid, Espasa-Calpe.

SALVADOR, G. (1985), Semántica y lexicología del español. Madrid, Paraninfo.

SÁNCHEZ M. (1980), Manual práctico de corrección fonética del español. Madrid, SGEL.

SPITZOVÁ, E. (1996), Semántica española. Brno, MU.

SPITZOVÁ, E. (2001), Morfología española, Brno. FF MU.

TRUJILLO, R. (1988), Introducción a la semántica española. Madrid, Arco Libros.

ZAVADIL, B. – ČERMÁK, P. (2008), Sintaxis del español actual, Praha, Karolinum.

ZAVADIL, B. – ČERMÁK, P. (2010), Mluvnice současné španělštiny. Lingvisticky interpretační přístup, Praha, Karolinum.

URO/0Q16 (a URO/QZN4) - Písemný překlad textu z francouzštiny do češtiny

Písemný překlad textu z francouzštiny do češtiny. 

Studenti mají na výběr ze dvou srovnatelně obtížných textů, typicky však různého žánru a stylu. U odborného textu nebude uveden konkrétní zdroj, pouze typ a cíl, a sice z důvodů správné volby stylu s ohledem na cílového příjemce textu. 

Rozsah překladu: 1800–2000 znaků s mezerami 

Na vypracování mají studenti čas 2 hodiny (120 minut)

Zkouška probíhá v počítačové učebně S12, kde jsou k dispozici fakultní notebooky s přístupem na Internet. Studenti mohou používat také tištěné výkladové i překladové slovníky (poskytne examinátor). CAT nástroje se při zkoušce nepoužívají. Na Internetu lze využít různé elektronické slovníky a terminologické databáze.  

Nepřípustné je použití jakýchkoli nástrojů pro komunikaci se třetími osobami (e-mail, chat, sociální sítě, apod.), během zkoušky je také zakázáno používat mobilní telefon. Není povoleno ani používání nástrojů pro strojový překlad (Machine Translation), neboť předmětem hodnocení je i schopnost správně a samostatně porozumět zdrojovému textu a následně jej převést do mateřského jazyka.  

Překlad se odevzdává elektronicky v den konání zkoušky. Při elektronickém odevzdání student zašle vypracovaný překlad e-mailem fyzicky přítomnému členu komise, který ihned na místě ověří, že odevzdaný text byl řádně doručen. 

Hodnocení


typ chyby


specifikace


počet bodů

​velký posun

závažný posun významu měnící smysl sdělení


pokud se v textu vyskytne, výsledek je hodnocen známkou „nevyhověl"

malý posun

nemění smysl sdělení, pouze nepatrně „posouvá", zkresluje


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

jazyková správnost

interference větných vzorců, AČ, chybný převod internacionalismů


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

stylistická adekvátnost

posun rejstříku


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

pravopisné chyby

pokud jsou závažné a to tak, že zásadním způsobem posouvají význam, hodnotí se jako velký posun, tedy jako „nevyhověl"


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

 

Přepočet bodů na známky

Minimální počet bodů pro úspěšné splnění zkoušky je 10 z celkových 20 (tj. 50%), nicméně při hodnocení jsou brány v úvahu vnitřní podmínky pro každý typ chyby. To znamená, že i při celkovém dostačujícím počtu bodů nebude překlad hodnocen jako úspěšný, pokud v jednotlivých typech chyb bude překročen počet dílčích chyb (např. 6x posunutý rejstřík).

počet bodů

známka

20-18

1

17-13

2

10-12

3

0-9 a/nebo velký posun

4

URO/0Q17 (a URO/QZN5) - Písemný překlad textu ze španělštiny do češtiny

Písemný překlad textu ze španělštiny do češtiny.

Studenti mají na výběr ze dvou srovnatelně obtížných textů, typicky však různého žánru a stylu. U odborného textu nebude uveden konkrétní zdroj, pouze typ a cíl, a sice z důvodů správné volby stylu s ohledem na cílového příjemce textu.

Rozsah překladu: 1800–2000 znaků s mezerami

Na vypracování mají studenti čas 2 hodiny (120 minut).

Zkouška probíhá v počítačové učebně S12, kde jsou k dispozici fakultní notebooky s přístupem na Internet. Studenti mohou používat také tištěné výkladové i překladové slovníky (poskytne examinátor). CAT nástroje se při zkoušce nepoužívají. Na Internetu lze využít různé elektronické slovníky a terminologické databáze.

Nepřípustné je použití jakýchkoli nástrojů pro komunikaci se třetími osobami (e-mail, chat, sociální sítě, apod.), během zkoušky je také zakázáno používat mobilní telefon. Není povoleno ani používání nástrojů pro strojový překlad (Machine Translation), neboť předmětem hodnocení je i schopnost správně a samostatně porozumět zdrojovému textu a následně jej převést do mateřského jazyka.

Překlad se odevzdává elektronicky v den konání zkoušky. Při elektronickém odevzdání student zašle vypracovaný překlad e-mailem fyzicky přítomnému členu komise, který ihned na místě ověří, že odevzdaný text byl řádně doručen.
 

Hodnocení


typ chyby


specifikace


počet bodů


velký posun


závažný posun významu měnící smysl sdělení


pokud se v textu vyskytne, výsledek je hodnocen známkou „nevyhověl"


malý posun


nemění smysl sdělení, pouze nepatrně „posouvá", zkresluje


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod


jazyková správnost


interference větných vzorců, AČ, chybný převod internacionalismů


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod


stylistická adekvátnost


posun rejstříku


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod


pravopisné chyby


pokud jsou závažné a to tak, že zásadním způsobem posouvají význam, hodnotí se jako velký posun, tedy jako „nevyhověl"


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

 

Přepočet bodů na známky

Minimální počet bodů pro úspěšné splnění zkoušky je 10 z celkových 20 (tj. 50%), nicméně při hodnocení jsou brány v úvahu vnitřní podmínky pro každý typ chyby. To znamená, že i při celkovém dostačujícím počtu bodů nebude překlad hodnocen jako úspěšný, pokud v jednotlivých typech chyb bude překročen počet dílčích chyb (např. 6x posunutý rejstřík).

počet bodů

známka

20-18

1

17-13

2

10-12

3

0-9 a/nebo velký posun

4

UAN/QZN4 - Translatologie

teorie a dějiny překladu

Studenti si losují jednu otázku z následujícího seznamu.

 

  1. Věda o překladu, její místo v rámci humanitních věd, předmět, základní pojmy.
  2. Překlad jako specifický druh komunikace (mezijazyková, mezikulturní, zprostředkovaná), funkce překladu.
  3. Překladatelské strategie, metody a postupy.
  4. Překladatelská analýza a fáze překladatelského procesu.
  5. Překladová ekvivalence a posuny v překladu.
  6. Vnětextové a vnitrotextové faktory překladu
  7. Odborná terminologie a překlad
  8. Kritika překladu
  9. Jazykové korpusy (jednojazyčné, paralelní i srovnatelné) a jejich využití v překladatelské praxi
  10. Elektronické slovníky a terminologické databáze (principy fungování, možnosti využití v překladatelské praxi)
  11. Strojový překlad (historie, principy fungování, možnosti a meze strojového překladu) vs. CAT nástroje
  12. Význam překladu v globální společnosti. Jaký je smysl překladu dnes? 
  13. Význam dějin překladu pro překladatelskou praxi.
  14. Počátky teorie překladu ve starověku, pojem překladu ve středověku a význam biblického překladu.
  15. Dějiny překladu od humanismu po osvícenství: významná jména a teorie.
  16. Klasicistní a romantický překlad: významná jména a teorie.
  17. Etapy starého českého překladu (od středověku do obrození).
  18. Překlad v českém národním obrození: historický kontext a význam.
  19. Významné postavy českého překladu mezi léty 1850-1918: historický kontext a teoretická východiska
  20. Významné postavy českého překladu v meziválečné době: historický kontext a teoretická východiska
  21. Vznik moderních teorií překladu v 50. a 60. letech 20. stol. (Vinay - Darbelnet, Catford, Nida, Mounin)
  22. Současné teorie překladu od 70. let 20. stol. do současnosti I (skopos, polysystém a deskriptivismus, manipulace)
  23. Současné teorie překladu od 70. let 20. stol. do současnosti II (foreignisation, postkoloniální studia a překlad, postmoderna a translatologické otázky: feminismus a queer theory)
  24. České a slovenské teorie překladu (Levý, Popovič)

 

bibliografie:

BASSNETT, S. (2014). Translation Studies. London, Routledge.

BOASE-BEIER, J. (2011). A Critical Introduction to Translation Studies. London, Bloomsbury.

GARCÍA YEBRA, V. (1994). Traducción: Historia y teoría. Madrid, Gredos.

GROMOVÁ, E.; RAKŠÁNYIOVÁ, J. (2005). Translatologické reflexie. Bratislava.

KNITTLOVÁ, D. A kol. (2010). Překlad a překládání. Olomouc, Univerzita Palackého.

KRÁLOVÁ-KULLOVÁ, J. a JETTMAROVÁ, Z. (2009) Tradition versus modernity: from the classic period of the Prague School to translation studies at the beginning of the 21st century. Praha.

KUFNEROVÁ, Z. a kol. (2009). Čtení o překládání. Praha, H+H.

LEFEVRE, A. (ed.): Translation, History, Culture: a Sourcebook. London, 1992

LEVÝ, J. (1983). Umění překladu. Praha, Ivo Železný.

LEVÝ J. (1996). České teorie překladu: vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře. Praha, Ivo Železný.

MILLÁN, C., BARTRIN, F. (eds) (2014). The Routledge Handbook of Translation Studies. London, Routledge.

MOUNIN, G. (1999). Teoretické problémy překladu. Praha, Karolinum.

MUNDAY, J. (2001). Introducin translation studies. Theories and applications. London, Routledge.

NEWMARK, P. (1981). Approaches to Translation. Oxford, Pergamon Press.

NIDA, E.; TABER, C.R. (1986). La traducción: Teoría y Práctica. Madrid, Cristiandad. Trad. por A. de la Fuente.

NORD, CH. (2008). La traduction: une activité ciblée : Introduction aux approches fonctionnalistes. Arras, Artois Presse Université.

POPOVIC, A. (1975). Teória umeleckého prekladu. Prešov, Tatran.

ŠABRŠULA, J. (2000). Teorie a praxe překladu. Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě.

VEGA, M.A. (1994). Textos clásicos de la teoría de la traducción. Madrid, Cátedra.

VENUTI. L.: The Translation Studies Reader. Oxford, 2012

upřesnění k předmětům URO/QZM2, URO/QZM5 a URO/QZM8

URO/QZM2 (Fr.)

URO/QZM5 (Šp.)

URO/QZM8 (It.)

Písemná část

  • Studenti mají na výběr ze dvou srovnatelně obtížných textů, typicky však různého žánru a stylu. U odborného textu nebude uveden konkrétní zdroj, pouze typ a cíl, a sice z důvodů správné volby stylu s ohledem na cílového příjemce textu.
  • Rozsah překladu: cca 1 strana.
  • Na vypracování mají studenti čas 3 hodiny.
  • Zkouška probíhá v počítačové učebně S12, kde jsou k dispozici fakultní notebooky s předinstalovanými elektronickými slovníky a přístupem na Internet. Studenti mohou používat také tištěné výkladové i překladové slovníky (poskytne examinátor). CAT nástroje se při zkoušce nepoužívají. Na Internetu lze využít různé elektronické slovníky a terminologické databáze.
  • Nepřípustné je použití jakýchkoli nástrojů pro komunikaci se třetími osobami (e-mail, chat, sociální sítě, apod.), během zkoušky je také zakázáno používat mobilní telefon.
  • Překlad lze odevzdat buďto v rukopise nebo elektronicky. Při elektronickém odevzdání student zašle vypracovaný překlad e-mailem fyzicky přítomnému členu komise, který ihned na místě ověří, že odevzdaný text byl řádně doručen.

 

Hodnocení

 


typ chyby


specifikace


počet bodů


min. počet bodů


velký posun


závažný posun významu měnící smysl sdělení


pokud se v textu vyskytne, výsledek je hodnocen známkou „nevyhověl"


malý posun


nemění smysl sdělení, pouze nepatrně „posouvá", zkresluje


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

2 z 5


jazyková správnost


interference větných vzorců, AČ, chybný převod internacionalismů


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5


stylistická adekvátnost


posun rejstříku


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5


pravopisné chyby


pokud jsou závažné a to tak, že zásadním způsobem   posouvají význam, hodnotí se jako velký posun, tedy jako   „nevyhověl"


celkem 5 bodů

každý posun -1 bod

1 z 5

 

Přepočet bodů na známky

Minimální počet bodů pro úspěšné splnění zkoušky je 10 z celkových 20 (tj. 50%), nicméně při hodnocení jsou brány v úvahu vnitřní podmínky pro každý typ chyby. To znamená, že i při celkovém dostačujícím počtu bodů nebude překlad hodnocen jako úspěšný, pokud v jednotlivých typech chyb bude překročen počet dílčích chyb (např. 6x posunutý rejstřík).

 


počet bodů

 

známka


20...18

1


17...13


2


10...12


3


0...11

velký posun


4

Zůstaňme v kontaktu na
sociálních sítích

© 2021 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Cookies

1