Kniha šesti autorů z filosofické a teologické fakulty Jihočeské university přibližuje proměny českobudějovické diecéze v letech 1851–1907. Zvolené časové mezníky vymezují dobu relativně poklidného rozvoje a největšího rozmachu jihočeské diecéze, jež se z chudé „katolické popelky“ proměnila ve významnou oporu katolicismu v českých zemích. Tomuto zaměření a časovému vymezení odpovídá struktura knihy. Výklad je organicky začleněn do širšího rámce proměn biskupského residenčního města a jihočeského regionu i do českých a středoevropských politických a kulturních souvislostí. Pozornost je věnována problematice územního a správního vývoje i ekonomického zázemí diecéze, fungování jejích správních orgánů, proměnám vikariátní a farní sítě. Odpovídající zájem je směřován k postavám jednotlivých episkopů a zachycení jejich podílu na rozvoji diecéze, k působení teologického kněžského učiliště a biskupského semináře včetně význačných kněžských osobností s ním spjatým. Významné místo autoři rovněž věnují problematice postupného obnovení řeholního života a jeho proměnám v diecézi i uplatňování role katolické církve ve sféře národního a středního školství na jihu Čech v uvedených letech.
Spolu s předchozí publikací stejného autorského kolektivu, zachycující dějiny českobudějovické prelatury v letech 1785–1850, vydanou již v roce 2018 se tak završuje první pokus o moderní, ideologicky nezatíženou syntézu dějin českobudějovické diecéze v průběhu „dlouhého 19. století“. Přičiněním prestižního německého nakladatelství Peter Lang jsou obě uvedené knihy přístupné rovněž širší mezinárodní odborné komunitě.
