Editorkou sestavený a jejím úvodním slovem opatřený sborníček je poměrně unikátní publikací, neboť se pokouší mapovat tradici jednoho oboru na Jihočeské univerzitě. Celá publikace je tak tvořena dvěma částmi. V první obecnější jsou zařazeny tři studie věnované kulturním dějinám a jejich tradici v českém prostředí. Příspěvek Josefa Blümla je věnován počátkům české kulturní historie v díle Čeňka Zíbrta, mj. tomu, jak tato historická disciplína, mající řadu evropských vzorů, v Čechách zdomácněla. Příspěvky Josefa Petráně a Václava Bůžka se naopak soustřeďují na současný stav daného vědního oboru, jeho metodologické a tematické zakotvení, i na konkrétní informace o kulturněhistorickém směřování badatelské práce Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (o zájmech i badatelských výsledcích jeho pracovníků). Do první části tak lze řadit i připojený přehled pracovníků ústavu.
Druhou část publikace tvoří vedle disciplín studijního programu oboru kulturní historie na naší univerzitě především Soupis absolventů a posluchačů oboru kulturní historie podle zadaných a obhájených diplomových prací (1996-2001) doplněný přehledem jejich dalších odborných i kulturně-společenských aktivit a informací o zaměstnání. Z této části publikace vyplývá konkrétní informace o tom, jaké jsou zájmy studentů, jaká diplomová témata si vybírají, ale i s jakou perspektivou uplatnění mohou po absolvování vysoké školy počítat.
