PRAMENY K ČESKÝM DĚJINÁM 16. - 18. STOLETÍ

PAVEL MAREK

SVĚDECTVÍ O ZTRÁTĚ STARÉHO SVĚTA. MANŽELSKÁ KORESPONDENCE ZDEŇKA VOJTĚCHA POPELA Z LOBKOVIC A POLYXENY LOBKOVICKÉ Z PERNŠTEJNA

Kniha je analytickou případovou studií, které hledá odpověď na otázku, jak v dynamických desetiletích na sklonku 16. a v první třetině 17. století došlo ke konfesní homogenizaci jednoho dosud vícekonfesního jihočeského vrchnostenského města. V souvislosti s konceptem šlechtické konfesionalizace zkoumá především vliv urozených majitelů města a jejich úředníků na proměnu konfesního klimatu ve městě. Soustředí se také na aktivity dalších nositelů protireformace, zejména jezuitského řádu a farního kléru. Stranou pozornosti ale nezůstávají ani instituce a osoby, které byly tomuto intenzivnímu tlaku vystaveny, jako byla jindřichohradecká městská rada, městská obec, její neformální autority nebo jednotliví měšťané. Práce je pojata jako příběh, v němž je vzájemný úzký vztah mezi vírou a lokální mocí představen v konkrétním sociálním prostředí a na konkrétních situacích ve třech odlišných periodách – před propuknutím stavovského povstání, v jeho průběhu a v prvním pobělohorském desetiletí.

Kniha je věnována osobnostem Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a jeho ženy Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. Hlavní pramennou základnou monografie se stala španělsky psaná vzájemná korespondence obou manželů. Její svědectví je však doplněno rovněž výpověďmi dalších písemností osobní povahy. Jedná se například o kancléřovy deníky z let 1592–1628. Mnoho zajímavých informací poskytlo také studium dopisů, které Lobkovicům zasílali jejich urození přátelé, příbuzní a klienti. Za všechny lze jmenovat španělského vyslance hraběte de Onate, Polyxeninu sestru Luisu de las Llagas, italského kněze Rodolfa Petrociniho či Pavla Michnu z Vacínova. V neposlední řadě je třeba zmínit zprávy papežského nuncia Carla Caraffy uložené ve Vatikánském tajném archivu (Archivio Segreto Vaticano) a tamní Apoštolské knihovně (Biblioteca Apostolica Vaticana).

Kniha je rozdělena do šesti kapitol. Úvodní část zevrubně zkoumá obraz lobkovického páru v pramenech a literatuře. Následující výklad se věnuje charakteristice lobkovické korespondence. Ta je zde zkoumána z pohledu formálního, jazykového a obsahového. Třetí kapitola se zabývá vztahem mezi oběma manželi a vazbami, jež je pojily k jejich synovi, rodu a příbuzným. Na základě analýzy zmiňovaných pout, bylo možné určit podobu vztahové sítě, v jejímž předivu se odehrával život lobkovického páru. Čtvrtý oddíl práce se zaměřuje na vztah lobkovického páru k jejich majetku. Hlavním předmětem výzkumu byla funkce jednotlivých lobkovických venkovských rezidencí. Pátá kapitola se snaží odhalit roli víry v každodenním životě obou Lobkoviců a jejich vnitřním prožívání. Prostřednictvím kancléřových deníků, soukromé korespondence i dopisů dalších šlechticů lze vnímat katolicismus pěstovaný v rodině Zdeňka Vojtěcha nejen pohledem výsledků Lobkovicova veřejného působení, jak tomu bylo v českém dějepisectví doposud, ale též očima jeho i Polyxenina nejintimnějšího soukromí. Poslední část práce se zabývá kariérou Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a jeho politickým myšlením.

Součástí monografie je rovněž kritická edice manželské korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. Snaha přiblížit svědectví lobkovických dopisů co nejširší odborné i neodborné veřejnosti podstatně ovlivnila podobu celé edice. Ta vedle přepisů španělských listů Zdeňka Vojtěcha a jeho ženy obsahuje též jejich překlad do češtiny. Každý z editovaných listů je představen in extenso a vybaven záhlavním regestem v českém, španělském a německém jazyce. Ten obsahuje stručný obsah editované písemnosti, údaje o místě a datu jejího vzniku, jejím současném uložení a jazykové podobě. Kniha je doplněna osobním, místním a věcným rejstříkem a rozsáhlým poznámkovým a bibliografickým aparátem.

MIROSLAVA DURAJOVÁ – ROSTISLAV SMÍŠEK

HIERONYMUS DER ÄLTERE SCHLICK: DAS TAGEBUCH. EINE SELBSTDARSTELLUNG AUS DEN JAHREN 1580–1582

Kniha se zabývá z různých úhlů pohledu osobností Jeronýma staršího Šlika. Je rozdělena do tří vnitřně propojených oddílů: úvodní historická studie o osobnosti mladého hraběte, lingvistický rozbor německy psaného deníku Jeronýma staršího Šlika z let 1580–1582 a samotná edice zmiňovaného deníku.

V první části jsou naznačeny dějiny rodu Šliků v českých zemích a rodinné klima, v němž Jeroným starší Šlik vyrůstal. V dalších kapitolách se autoři snaží proniknout do myšlenkového světa raně novověkého šlechtice druhé poloviny 16. století, zrekonstruovat jeho způsob uvažování, nastínit Šlikovy životní představy o otázkách víry, morálky, vzdělání a okolním světě vůbec. Zejména Šlikova náboženská příslušnost k nekatolickým konfesím se silně odrážela v každodenním životě šlechtice, prostupovala téměř všechny oblasti jeho činnosti a podstatným způsobem ovlivňovala rozhodování mladého hraběte. Stranou pozornosti nezůstanou ani otázky, které se týkají sebereflexe, sebestylizace či vnímání vlastního těla.

Druhá část práce se věnuje lingvistickému rozboru řeči deníku Jeronýma staršího Šlika z let 1580-1582. Ze srovnání rukopisu deníku s dochovanou korespondencí Jeronýma staršího Šlika lze totiž usuzovat, že deník psala jiná osoba a mladý hrabě jí své zážitky diktoval. Navíc zápisky v deníku z let 1580–1581 se po stránce paleografické, ortografické i lexikální liší od záznamů z roku 1582. Zatímco v první části převažují znaky hornoněmeckého dialektu, ve druhé části se objevují prvky východostředoněmeckého dialektu. I z toho důvodu patří deník Jeronýma staršího Šlika k zajímavým svědectví o vývoji němčiny ve druhé polovině 16. století.

Nezbytnou součástí monografie je také úplná kritická edice deníku Jeronýma staršího Šlika z let 1580-1582. Tento pramen představuje soubor informací, prožitků a pocitů, které umožňují zkoumat myšlenkový svět raně novověkých šlechticů. Rozsáhlé zápisky nabízejí celistvý pohled na domácnost a denní režim mladého šlechtice během studijní cesty po německých a švýcarských univerzitách (Basilej, Heidelberg, Ženeva). Vypovídací hodnota pramene je vyšší, neboť odráží pestrý každodenní život studenta vysokého učení na sklonku renesance a univerzitních zvyklostí té doby. Přináší také četné informace o pisatelově vztahu k významným šlechtickým rodům v Římsko-německé říši, Alsasku, Čechách, na Moravě či v kantonech Švýcarského spříseženstva. Právě v jednotlivých poznámkách se objevují i pasáže, které dokreslují atmosféru vzájemných styků mezi jednotlivými šlechtici. Také poodhalují charakter a šíři osobních kontaktů jednajících postav. Diář v neposlední řadě poskytuje poměrně přesný obraz o společenském a politickém zákulisí procesů, které se Jeronýma staršího Šlika bezprostředně dotýkaly.

Kniha je rovněž doplněna osobním, místním a věcným rejstříkem, rozsáhlým poznámkovým a bibliografickým aparátem a slovníkem archaismů.

VÁCLAV BOK – ANNA KUBÍKOVÁ

BERICHT ÜBER DIE REISE JOHANN CHRISTIANS UND JOHANN SEYFRIEDS VON EGGENBERG durch die Länder Mittel-, West- und Südeuropas in den Jahren 1660–1663.

Eine kommentierte Edition, České Budějovice 2012

Cestovní deníky představují jeden z nejdůležitějších pramenů k poznání života společnosti raného novověku. Přestože byly cestovní deníky již v minulosti hojně využívány historiky, edičního zpřístupnění širší badatelské veřejnosti se jim dostalo spíše výjimečně. Významným počinem v tomto směru je proto třetí svazek ediční řady Prameny k českým dějinám 16.–18. století, řada B.

Publikace obsahuje důkladnou a pramenně podloženou edici zprávy o cestě Johanna Christiana a Seyfrieda z Eggenbergu, kterou podnikli v letech 1660-1663. Kromě edice vlastního textu, jenž byl napsán v němčině, obsahuje kniha také úvodní studii o dějinách rodu Eggenbergů, kapitolu o průběhu kavalírské a vzdělávací cesty a kapitolu s analýzou vybraných témat. Stranou pozornosti autorů nezůstala ani zevrubná analýza obsahové náplně cestovní zprávy a jazyková analýza textu. V přílohách jsou vydány ještě edice dalších dokumentů k této cestě. Na prvním místě jde o podrobný itinerář, cestovní pas mladíků a jejich doprovodu, regesta vybraných pisatelů o průběhu cestování, ustanovení Jana Kristiána z Eggenberku prefektem mariánské sodality v Lovani a cestovní zpráva hofmistra Arnolda Goddina o cestě z Lovaně do Bruselu. Pro lepší porozumění jazyku editovaných pramenů sestavili autoři knihy glosář, který zahrnuje v současnosti méně používané či archaické výrazy. V závěru práce pak nechybí soupis pramenů literatury, seznam vyobrazení a osobní i místní rejstřík. Edice i všechny doprovodné texty jsou v němčině, což práci zajišťuje mezinárodní publicitu. Knihu rovněž doplňuje 69 černobílých a osm barevných obrazových příloh.

ZDENĚK VYBÍRAL

PAMĚTI PAVLA KORKA Z KORKYNĚ. Zápisky křesťanského rytíře z počátku novověku

Čtvrtý svazek edice pramenů k českým raně novověkým dějinám zpřístupňuje poprvé v úplnosti zápisky Pavla Korky z Korkyně, tradičně označované jako paměti. Rukopis je uložen v Roudnické Lobkowické knihovně na zámku Nelahozeves. Již počátkem 19. století si jej povšiml František Palacký, který vydal ukázky v tehdejším Časopise muzea Království českého. Paměti pokrývají léta 1522–1593 s dovětkem z roku 1602, jenž ale nepochází od Pavla Korky a byl doplněn pozdějším majitelem rukopisu, Ladislavem Zejdlicem ze Šenfeldu. Zejdlic si do rukopisu vpisoval také četné poznámky. Korkovy zápisy spojují tři roviny událostí: soukromý život Pavla Korky, veřejné dění, válečnickou a dvořanskou kariéru autora. Korka se zmiňuje o své výchově, dospívání, přátelích a známých, hospodaření na svěřených statcích, o cestách do zahraničí i na zemské sněmy. Pozoruhodná je mimo jiné Korkova osobní reflexe účasti v uherských taženích v letech 1532, 1542–3, 1556, 1565. Mezi nejhodnotnější patří Korkovy vzpomínky na habsburské panovníky, zejména Ferdinanda I., arciknížete Ferdinanda Tyrolského a jeho staršího bratra Maxmiliána II. Nevynechal ani cenné postřehy věnující se počasí, meteorologickým či astronomickým jevům jako tornáda, bouře, komety, jež dokreslují Korkovy nevšední intelektuální zájmy. Edice je doplněna studiemi o autorovi pamětí, zamyšlením nad žánrem a rovněž obsáhlými komentáři k historickým událostem, jež Pavel Korka ve svých vzpomínkách zachytil. Samostatnou stať, jež zasazuje Korkovy poznámky o proměnách počasí do širšího kontextu dějin klimatu v raném novověku, připravili prof. Rudolf Brázdil a Dr. Oldřich Kotyza. Edici doprovází i bohatá obrazová příloha.

ROSTISLAV SMÍŠEK

DAS TAGEBUCH FERDINANDS ZU SCHWARZENBERG aus den Jahren 1686–1688 und 1696–1697

Edice francouzsko-německého deníku Ferdinanda ze Schwarzenberku (1652-1703) z let 1686–1688 a 1696–1697 nabízí unikátní písemné svědectví o každodenním životě u císařského dvora v poslední třetině 17. století, které pochází z pera jednoho nejvyšších dvorských úředníků. V jednotlivých poznámkách se rovněž objevují pasáže, jež dokreslují zákulisní atmosféru vzájemných vztahů mezi dvořany. Současně přináší četné informace o pisatelově politickém vlivu a účasti na jednání tajné konference i o velkých dějinných událostech, mezi něž je možné zařadit postupné vytlačování tureckých vojsk z Balkánského poloostrova, boje s francouzským králem Ludvíkem XIV., mírová jednání v Haagu, události v různých částech evropského kontinentu i vztah mezi oběma větvemi habsburského rodu – rakouskou a španělskou. Stranou zájmu šlechtic neponechává ani reflexi rodinných záležitostí (problémy s výchovou potomků, tělesné neduhy, úmrtí tchána Jana Ludvíka II. ze Sulzu a převzetí jeho majetku, správa rodinného majetku).

PETR MAREŠ

KORESPONDENCE ALBRECHTA PĚTIPESKÉHO Z CHÝŠ A EGRBERKU z let 1570–1596

Práce se zabývá osobností předbělohorského bratrského rytíře Albrechta Pětipeského z Chýš a z Egrberku. Je rozdělena do dvou samostatných oddílů: odborná historická studie a edice korespondence. V první části je osobnost Albrechta Pětipeského zkoumána úhlem pohledu základních tematických okruhů života raně novověkého šlechtice (rodina, kariéra, majetek) a ve vybraných sociálních interakcích, které jsou reflektovány v dochované osobní korespondenci (dobré přátelství, spory, poručenství, úvěrové podnikání). Druhá část zpřístupňuje formou kritické edice převážně příjemeckou korespondenci Albrechta Pětipeského z let 1570–1596 a vybrané písemnosti soukromo-právního charakteru (smlouvy, testament). Všechny písemnosti jsou vydány in extenso a opatřeny poznámkovým aparátem. Ediční část uzavírají rejstříky (jmenný, místní, věcný) a soupis pramenů a literatury.

MIROSLAV ŽITNÝ

KORESPONDENCE ŠŤASTNÉHO VÁCLAVA PĚTIPESKÉHO Z CHÝŠ A EGRBERKU Z LET 1600–1610

Prameny k českým dějinám 16.–18. století, řada B, svazek VII/1

KORESPONDENCE ŠŤASTNÉHO VÁCLAVA PĚTIPESKÉHO Z CHÝŠ A EGRBERKU Z LET 1611–1621

Prameny k českým dějinám 16.–18. století, řada B, svazek VII/2

Ediční svazek předkládá soubor celkem 1 203 písemností korespondence činorodého evangelicky orientovaného rytíře Šťastného Václava Pětipeského z Chýš a Egrberku (převážně příjemeckého charakteru) a byl pro svůj mimořádný rozsah rozdělen do dvou dílů.

První díl obsahuje celkem 460 jednotlivin z let 1600–1610. Prameny, jejichž převážná část se dochovala v Lobkowiczkém archivu na zámku v Nelahozevsi, reflektují širokou škálu témat počínající převzetím rodových statků na Mělnicku, rozšiřování a upevňování sociálních vazeb dobrého přátelství, angažovanost rytíře Pětipeského během protitureckého a protibočkajovského tažení (1604–1605), jeho rozvíjející se hospodářské i úvěrové podnikání, počátky stavebního ruchu na renesančně upravované tvrzi v Byšicích, vrchnostenské a poddanské vztahy, v nichž lze sledovat působnost celé řady dalších urozených osob rytířského a panského stavu, sousedské vazby (například s královským komorním městem a panstvím Mělník nad Labem) a v neposlední řadě konfesijní poměry nejen historického Boleslavského kraje na sklonku předbělohorské doby.

Druhý díl zpřístupňuje dalších 743 textů z období let 1611–1621. Je vybavený samostatnými rejstříky a kritickým vědeckým aparátem.

MIROSLAV ŽITNÝ

KORESPONDENCE ŠŤASTNÉHO VÁCLAVA PĚTIPESKÉHO Z CHÝŠ A EGRBERKU Z LET 1600–1610

Prameny k českým dějinám 16.–18. století, řada B, svazek VII/1

KORESPONDENCE ŠŤASTNÉHO VÁCLAVA PĚTIPESKÉHO Z CHÝŠ A EGRBERKU Z LET 1611–1621

Prameny k českým dějinám 16.–18. století, řada B, svazek VII/2

Ediční svazek předkládá soubor celkem 1 203 písemností korespondence činorodého evangelicky orientovaného rytíře Šťastného Václava Pětipeského z Chýš a Egrberku (převážně příjemeckého charakteru) a byl pro svůj mimořádný rozsah rozdělen do dvou dílů.

První díl obsahuje celkem 460 jednotlivin z let 1600–1610. Prameny, jejichž převážná část se dochovala v Lobkowiczkém archivu na zámku v Nelahozevsi, reflektují širokou škálu témat počínající převzetím rodových statků na Mělnicku, rozšiřování a upevňování sociálních vazeb dobrého přátelství, angažovanost rytíře Pětipeského během protitureckého a protibočkajovského tažení (1604–1605), jeho rozvíjející se hospodářské i úvěrové podnikání, počátky stavebního ruchu na renesančně upravované tvrzi v Byšicích, vrchnostenské a poddanské vztahy, v nichž lze sledovat působnost celé řady dalších urozených osob rytířského a panského stavu, sousedské vazby (například s královským komorním městem a panstvím Mělník nad Labem) a v neposlední řadě konfesijní poměry nejen historického Boleslavského kraje na sklonku předbělohorské doby.

Druhý díl zpřístupňuje dalších 743 textů z období let 1611–1621. Je vybavený samostatnými rejstříky a kritickým vědeckým aparátem.

JOSEF HRDLIČKA – JIŘÍ JUST – PETR ZEMEK

EVANGELICKÉ CÍRKEVNÍ ŘÁDY PRO ŠLECHTICKÁ PANSTVÍ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ 1520–1620

V osmém svazku ediční řady Prameny k českým dějinám 16.–18. století jsou formou kritické edice zpřístupněny evangelické církevní řády vydané v Čechách a na Moravě v období mezi počátkem dvacátých let 16. století, kdy do království začaly intenzivně pronikat myšlenky luterské reformace, a radikální proměnou náboženských poměrů v obou zemích po Bílé hoře. Vydavateli řádů publikovaných v knize byly evangeličtí šlechtici, kteří se jimi snažili ovlivňovat a regulovat náboženské poměry na svých panstvích. V některých případech, zejména na jihovýchodní a jihozápadní Moravě, se jejich prostřednictvím pokoušeli vybudovat vyšší rovinu evangelické církevní správy. Jádrem svazku je edice 22 českých, německých či latinských textů, z nichž jen některé byly ve své době vydány tiskem. Předchází jí obsáhlá úvodní studie, která pojednává o náboženských poměrech na šlechtických panstvích, pro něž byly řády vydány, shrnuje jejich obsah a pokouší se je interpretovat v kontextu snah evangelických šlechticů o výkon vlastní lokální konfesní politiky. Součást edice tvoří nezbytný kritický aparát a samostatné rejstříky.

FRANTIŠEK KOREŠ

PAMĚTI PŘIBÍKA A JANA BUKOVANSKÝCH PINTŮ Z BUKOVAN

V pořadí devátý svazek ediční řady Prameny k českým dějinám 16.–18. století zpřístupňuje prostřednictvím moderní kritické edice memoáry představitelů tří generací nižšího šlechtického rodu Bukovanských Pintů z Bukovan. Jejich pamětní zápisy se dochovaly v barokním opisu augustiniánského řeholníka Vincenta od svatého Viléma a z časového hlediska pokrývají především podstatnou část předbělohorského období. Nejhodnotněji přitom vypovídají o prožitcích a způsobech uvažování i jednání svých dvou hlavních tvůrců, jimiž se stali bukovanští rytíři Přibík a Jan. Nedílnou součást práce proto tvoří rovněž úvodní, biograficky pojaté pojednání, které se s oporou v rozmanitých typech pramenů věnovalo životnímu směřování obou urozených mužů. Osobnosti těchto konkrétních zástupců nižší šlechty byly nahlíženy v průsečíku jejich každodenního počínání, veřejného uplatnění, sítí sociálních vztahů, válečných zážitků, úvěrových kontaktů, strategií sebeprezentace nebo rodových tradic. Vlastní edice vznikala v souladu se současnými vědeckými nároky a byla opatřena podrobným poznámkovým aparátem i jmenným a zeměpisným rejstříkem.

ROSTISLAV SMÍŠEK – MONIKA KONRÁDOVÁ (edd.)

MEZI VÍDNÍ, VARŠAVOU A MOSKVOU. DIPLOMATICKÁ CESTA JANA KRYŠTOFA Z FRAGSTEINU DO MOSKVY V LETECH 1657–1658

Hlavním cílem publikace je edičně zpřístupnit písemnosti středoevropské provenience, které se týkají diplomatické mise Jana Kryštofa z Fragsteinu a legačního sekretáře Kryštofa Beuera z Bi­n­nen do Moskvy v letech 1657–1658. Jejím cílem bylo oznámit ruskému carovi Alexeji I. Michailoviči úmrtí císaře Ferdinanda III. a nástup Leopolda I. na trůn a především zprostředkovat uzavření spojenecké smlouvy mezi Rzeczípospolitou a Ruskem, namířené proti Švédsku. Po mnoha složitých jednáních, během nichž došlo k četným hádkám a rozepřím, údajných ústrcích a urážkách ze strany služebníků Alexeje I. Michailoviče opustil Jan Kryštof z Fragsteinu s doprovodem 6. března 1658 hlavní město carského Ruska, aniž by dosáhl jakékoliv dohody. V úvodní studii se autoři pokoušejí zasadit výše zmiňovanou ambasádu do kontextu historického vývoje diplomatických styků mezi středoevropskou habsburskou monarchií (západní Evropou) a carským Ruskem na prahu novověku. Nejvíce prostoru však zaujímá zevrubná analýza obsahové náplně editovaných písemností. Ty poskytují zajímavé informace nejen k průběhu příprav, skladbě císařského poselstva, logistickému zabezpečení samotné mise, ale také k náročnému a nebezpečnému putování výpravy cizími zeměmi a různým stránkám (ne)každodenního života na cestách. Mimořádně cenné jsou především rozsáhlé popisy slavnostních vjezdů do rozličných ruských měst, včetně Moskvy, audiencí u Alexeje I. Michajloviče, hostin a dalších festivit, na jejichž základě lze naznačit reprezentační strategie a způsoby vizualizace společenského postavení Jana Kryštofa z Fragsteinu s Kryštofem Beuerem z Binnen jako zástupců Leopolda I. na jedné straně, ruského cara a jeho rádců na straně druhé. S tímto tématem se úzce pojí také otázky ceremoniální přednosti obou zúčastněných stran a vůbec podoby vzájemného setkávání dvou na první pohled odlišných hodnotových systémů, jež se neobešlo bez nejrůznějších nedorozumění a třenic. Stranou pozornosti nelze nechat ani konstrukci obrazu „toho druhého“. V tomto případě nejde pouze o naznačení (stereotypní) podoby typického „Moskvana“ v myšlení císařských vyslanců, ale také o vykreslení obrazu konkrétních osob, s nimiž se Jan Kryštof z Fragsteinu a Kryštof Beuer z Binnen setkali během své diplomatické mise. Samotná edice z heuristického hlediska zahrnuje pestrou škálu celkem 117 písemností sesbíraných z různých středoevropských archivů a knihoven (Österreichisches Staatsarchiv Wien, Státní oblastní archiv Třeboň, oddělení Český Krumlov, Bi­bli­o­teka Uniwersytecka we Wrocławiu).

IVO CERMAN – MICHAL MORAWETZ (Hg.)

DIE BÖHMISCHE LEIBEIGENSCHAFT IN RECHTSDOKUMENTEN (1648–1742)

Po třicetileté válce byli sedláci v českých zemích podrobeni tužší verzi poddanství, známé jako „české nevolnictví“. Přítomná edice německých a českých dokumentů rekonstruuje formativní fázi vývoje tohoto právního institutu, která začíná opatřeními po třicetileté válce a končí pokusem vídeňských úřadů o definici práv a omezení nevolníka v roce 1742. Pod tlakem války uvažovali tehdy vídeňští ministři o zrušení poddanství a nevolnictví, a proto si vyžádali právní posudek s titulem Deductio ratione servitutis bohemicae et moravicae, jenž je vydán v tomto svazku. Edice obsahuje i dokumenty o odzbrojení a rekatolizaci, zakazování sňatků, určování statusu nově narozených dětí a robotní patenty. Poprvé přináší i moravské verze patentů a nařízení vydaná pro Slezsko. Komentáře tematizují roli přirozenoprávních argumentů.

ROSTISLAV SMÍŠEK (ed.)

KORESPONDENCE CÍSAŘE LEOPOLDA I. S JANEM ADOLFEM ZE SCHWARZENBERKU Z LET 1662–1683

Hlavní cíl předkládané publikace představuje ediční zpřístupnění celkem 152 autografů Leopolda I. adresovaných Janu Adolfovi ze Schwarzenberku v letech 1662–1683 a dvanácti konceptů listů šlechtice zaslaných panovníkovi. Samotné edici předchází rozsáhlá úvodní studie. V ní autor shrnuje dosavadní analytické poznatky o politické kariéře a životě Jana Adolfa ze Schwarzenberku. Na základě hlubšího pramenného výzkumu rovněž poodhaluje osobnost uvedeného jedince a zasazuje ji do širšího společenského rámce druhé poloviny 17. století. Nejvíce místa však zaujímá zevrubná analýza obsahové náplně editovaných písemností. Vypovídací hodnota korespondence je velmi zajímavá, neboť reflektuje postupnou proměnu vztahu císaře ke zprvu mimořádně neoblíbenému služebníkovi. Stranou pozornosti nelze ponechat ani myšlenkový svět samotného panovníka, který dal čas od času na stránkách vlastních listů průchod svým subjektivně zabarveným názorům, emocím a citům, například ve vztahu k vlastnímu zdraví, výběru vhodné nevěsty, rodině, příslušníkům svého dvora, členům důstojnického sboru císařské armády a dalším osobám, stejně jako ke každodennímu životu vídeňského dvora. Výrazně větší podíl si však v souboru dopisů získala reflexe činnosti poradních grémií panovníka – říšské dvorské rady, tajné rady a tajné konference, k jejichž vlivným činovníkům Jan Adolf ze Schwarzenberku od poloviny padesátých let 17. století patřil. Mnoho listů proto zrcadlí strukturu rozhodování zmiňovaných mocenských orgánů, názory Leopolda I. i Jana Adolfa ze Schwarzenberku na obsazení jednotlivých dvorských úřadů, centrálních správních úřadů habsburské monarchie a jiných institucí, ale také vztah mezi jednotlivými úřady a leckdy i osobní pohled na konkrétní (ne)urozené dvorské hodnostáře. Mnohem méně prostoru oba urození jedinci věnovali rozboru vztahu podunajské monarchie a císaře k jednotlivým evropským zemím a částem habsburského soustátí, zejména Království uherskému.