Bc. Matouš Klíma, student učitelství pro střední školy anglického a českého jazyka na Filozofické fakultě JU, reportuje ze své pracovní učitelské stáže na České škole v Dublinu.
Možností, kam vyjet na pracovní stáže, je na naší fakultě skutečně nepřeberné množství, za což patří převážně vedení veliký dík. Svou pracovní stáž jsem ale toužil podniknout v anglicky mluvící zemi, která by navíc nebyla až příliš vzdálená od ČR. Anglie v tomto ohledu nepřichází de facto v úvahu, jelikož se kvůli Brexitu studenti potýkají s přehnanou byrokracií a mnohdy prakticky znemožněním se výjezdu do této země zúčastnit. Mou volbou se tedy stalo Irsko, a to konkrétně Česká škola v Dublinu.
Komunikace se zřizovateli školy byla příjemná, efektivní a velice vstřícná. Z tohoto důvodu mohu svým kolegům tuto organizaci jedině doporučit.
Stáž spočívala ve výuce českého jazyka a dalších předmětů (dějepis, občanská nauka, zeměpis …) vždy o sobotách. Během mojí stáže se naplnily kapacity všech tříd, tedy od 1. až do 9. třídy. Jakožto češtinář jsem dostal na starosti výuku českého jazyka a literatury. Mou výsadní profilací se pak stala výuka slohu, což bylo podmínkou pro přijetí. Záleží ovšem na každém žadateli a na jeho schopnostech a preferencích organizace.
Každou sobotu se konala celodenní výuka v komunitním centru mládeže, kam rodiče přivezli své děti. Abychom porozuměli diverzifikaci žáků, je třeba si nejdříve říci, proč vlastně Česká škola v Dublinu vznikla. Rodiče dětí jsou většinou Češi žijící a pracující v Irsku, kteří chtějí, aby jejich děti uměly jejich rodný jazyk. Nemají totiž jinak šanci se mu naučit. Chodí do irských škol, mají irské kamarády. Dalo by se tedy říci, že v mnohých případech, přestože jsou rodiče Češi, bývá rodným jazykem dětí angličtina. Menší procento žáků je pak z bilingvních rodin.
Ve dvouhodinových blocích tak žáci vystřídají výuku češtiny a reálií, pod kterými si představme dějepis, zeměpis a občanskou nauku. V tomto ohledu musím ocenit volnost, jakou jsme jako lektoři dostávali. Vedení vybraným lektorům důvěřuje a vychází maximálně vstříc. Součástí výuky pak byly i přednášky s osobnostmi, které mají české kořeny, nebo jakkoli jinak sympatizují s Českou republikou.
Stáž bych hodnotil z veliké části kladně. Pro ty z nás, kteří to s učitelským povoláním myslí vážně, bych pravděpodobně nenašel lepší „školu života“. Dokázat učit děti, které sice mnohdy česky umí, o gramatice a literatuře však nemají ani ponětí, je silná zkouška. Musíme si navíc uvědomit, že Irsko je v oblasti školství mnohem dále než ČR. Od toho se také odvíjí chování žáků během hodin. Zjednodušeně řečeno, na frontální výuku rovnou zapomeňme. Jedinou nevýhodou je pak opravdu pouze fakt, že výuka probíhá pouze o sobotách. Stáž je neplacená, proto si po zbytek týdne zájemci musí najít práci. Mnoho kolegyň tuto situaci řeší formou au pair. Mohu pouze doporučit. Muži mají výběr v tomto ohledu výrazně omezený. Irsko navíc patří mezi země, které jsou pro nás, Čechy, opravdu drahé. Ze stipendia si většinou studenti nezaplatí ani nájem.
Bez potřeby jakéhokoli pochlebování naší fakultě musím zdůraznit, že za to, že se mnou byli zřizovatelé České školy v Dublinu spokojení, dávám kredit právě výuce metodických a didaktických předmětů na JU. Ověřil jsem si, že se během studia věnujeme problematice, která je v moderním vzdělávání relevantní a dokáže učiteli usnadnit práci, mnohdy dostat z žáků skutečné maximum. Jak jsem již řekl, stáž v České škole Dublin otestuje naše odhodlání stát se pedagogem. Můžu ale s klidem říci, že to stojí za to. Já mám o svém povolání jasno.
Fotogalerie
