Paní Marie Tesařová, asistentka ředitele Historického ústavu Filozofické fakulty JU, ukončila pracovní poměr na uvedené fakultě a 1. září 2025 odešla do zaslouženého důchodu. Děkan fakulty a pracovníci ústavu se zúčastnili 2. září 2025 slavnostního rozloučení, které paní Tesařová pořádala k této příležitosti.
Na svém místě pracovala úctyhodných 34 let, neboť na tehdejší katedru historie Pedagogické fakulty JU nastoupila roku 1991. Jak se proměňovalo organizační začlenění pracoviště ve struktuře fakulty a univerzity, stěhovala se z Jeronýmovy ulice na Mlýnskou stoku a odtud v roce 2009 do nové budovy Filozofické fakulty JU v kampusu. Zatímco se střídali děkani a rektoři, paní Tesařová zůstávala na svém místě. V pravém slova smyslu byla (a v myslích zůstává) dobrou duší ústavu, vždy ochotná, svědomitá, pečlivá a neobyčejně vstřícná ke kolegům, kolegyním i studentům a studentkám.
V tom nejlepším slova smyslu to byla úřednice staré školy, jež vyžadovala a dodržovala řád, pevná pravidla a akademické vystupování. Skvěle ovládala český pravopis. Vše měla na svém místě, systematicky uložené, kdykoliv dostupné. Nebránila se technologickým novinkám a mnohé z nás před léty zaučovala do počítačové gramotnosti. Byla neobyčejně loajální, ochotná vyslechnout druhého, nezištně poradit a diskrétně upozornit, když se jí něco nelíbilo. Prostě to byla naše paní Tesařová, které se vždy zdvořile vykalo a její názor se respektoval. Skromně dokázala zůstat v pozadí, neměla potřebu na sebe upozorňovat, byla ráda, když se aspoň s užším vedením ústavu vždy po víkendu sešla při ranní kávě, probrali jsme novinky, provozní záležitosti, často i děti a v posledních letech vnučky a vnuky.
Já osobně jsem s ní strávil nádherných 34 let, kdy mi s dílčími přestávkami dělala sekretářku a později asistentku. Měl jsem v ní obrovskou oporu, jíž jsem naprosto důvěřoval, která nikdy nezradila, nezklamala a vždycky pomohla. Znal jsem její rodinu, manžela, oba syny a jejich děti. Věděl jsem, jak jí na rodině záleží, na zdraví všech a jejich dobré pohodě. Těžko se s ní loučím, i když vím, že bude přicházet na naše ústavní besídky a různé oslavy, kam ji budeme srdečně zvát. Těch uvedených 34 let byla nedílnou součástí mého profesního a do jisté míry i osobního života. To trvale zůstává v paměti a vzpomínkách.
Chtěl bych Vám, milá paní Tesařová, za všechno moc poděkovat, popřát Vám pevné zdraví, radost z vnuček a dostatek času na všechny aktivity, které máte před sebou v další etapě svého života!
Václav Bůžek
