O víkendu se vrátil ze čtrnáctidenního výukového a výzkumného pobytu Jaromír Beneš z Archeologického ústavu FF JU a z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie PřF JU. V rámci výměnného a pobytového grantu Erasmus přednášel a vedl semináře na Univerzitě Ghana v Legonu, Akkra. Tato univerzita, založená v polovině minulého století britskou koloniální správou, je klíčovou vzdělávací institucí Ghany. Čítá téměř osmdesát tisíc studentů a zhruba deset tisíc zaměstnanců. Během prvního týdne pobytu Jaromír Beneš převážně cestoval po významných archeologických památkách, ale také po národních parcích a rezervacích, aby se blíže seznámil s biotopy a vegetací této krásné země západní Afriky. Druhý týden pak věnoval přednáškám, seminářům a debatám o počátcích zemědělství v Evropě a v Africe, ale přednášel i o výzkumu v Senegalu, který od roku 2018 provádí se svojí doktorandkou Terezou Majerovičovou. Při pobytu mu asistovala a v místním prostředí pomáhala jeho další jihočeská doktorandka, Ghaňanka Patricia Ayipei, které v Legonu zakončovala svůj dvouměsíční pobyt ze stejného programu.
Podle slov docenta Beneše byl pobyt velmi úspěšný. Podařilo se najít podobné téma výzkumu, který jeho tým provádí v Senegalu. Bylo vytipováno několik geografických oblastí pro navazující etnoarcheologický a etnobotanický výzkum, který se zabývá, podobně jako ten senegalský, vztahem lidí, geografického prostoru a vegetace jak v minulosti, tak v současnosti.
Zároveň dojednal s hostitelem, vedoucím Ústavu archeologie a studia historického dědictví Dr. Samuelem Nkumbaanem, zapojení dalšího ghanského studenta do dizertační práce Patricie Ayipei, který pomůže s jejím probíhajícím výzkumem lokality Likpe-Kukurantumi, ohrazeného sídla z doby železné, které se nachází ve vnitrozemí Ghany, jež bylo na Archeologickém ústavu JU již předmětem grantu GAJU a grantu National Geographic. Africký výzkum Jihočeské univerzity je pro univerzitu důležitý, jak je vidět z narůstajícího počtu mezinárodních publikací s touto tematikou. Země západoafrického regionu mají dosud nízký podíl environmentálních metod a téměř žádné specialisty. Je tedy směr, kde může naše univerzita výrazně pomoci.
