Francouzská revoluce 1793. Chaos, hlad a smrt. Slavný agitátor Jean Paul Marat bude zakrátko zavražděn ve vaně, v níž strávil kvůli nemoci poslední roky svého života. To celé zinscenované o patnáct let později v ústavu pro choromyslné za řízení nechvalně proslulého markýze de Sade. Hra, jež oslabuje dějovou linku ve prospěch dlouhých monologů. Hra velmi náročná pro herce i pro publikum. Hra, která se však podle slov diváků velmi vydařila.
Divadelní skupina Budweiser Theatergruppe Ústavu germanistiky i v letošním roce navázala na svou dlouholetou tradici a zinscenovala další drama v německém jazyce. Změnou oproti předchozím letům byl výběr žánru. Po několika sezónách komedií jako např. Der Revisor nebo Pygmalion padla volba na hru Petera Weisse, jejíž plný název zní Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade, častěji se ale používá její poněkud úspornější označení Marat/Sade.
Práce započatá již během zimního semestru vyvrcholila ve třech představeních hraných na prknech divadla U Kapličky. První dvě reprízy odehrané v dopoledních hodinách cílily na žáky budějovických středních škol. Premiéra a zároveň derniéra pro veřejnost se pak konala 23. dubna v podvečer.
Jak na letošní divadelní snažení vzpomínají sami účinkující? Adéla Poláchová v roli Vyvolávače zmiňuje, v čem bylo drama Marat/Sade obtížné: „Jednou z největších výzev bylo odehrát celé představení bez možnosti odejít do zákulisí. To bylo pro mě jako pro vypravěče poměrně náročné, protože bylo třeba si pamatovat nejen své promluvy, ale také kompletní přehled scén. Navíc je hra z velké části veršovaná, což učení nikterak neulehčovalo.“
Adam Bárta neboli Jacques Roux se pak na divadlo ohlíží jako na cennou zkušenost: „Divadlo mi dalo snad vše, co si člověk dokáže představit. Díky energickému kolektivu nelituji jediné minuty strávené hraním.“
Jako obohacující zkušenost a nevšední ozvláštnění studia vnímá hraní i studentka bohemistiky Kateřina Hrušková, která letos ztvárnila roli Charlotte Corday. Samotný výběr díla pak komentuje následovně: „Drama mě zaujalo především tím, že bylo naprosto odlišné od toho, co jsme hráli v uplynulých letech. Hra vyzařovala příslibem experimentu nejen po stránce herecké, ale především estetické – stačilo jen tento potenciál využít, což se nám, myslím, povedlo.“
Skupině Budweiser Theatergruppe patří poděkování za další kulturní zážitek, který budějovickým němčinářům i neněmčinářům přinesla. Nezbývá než se těšit, čím překvapí v příštím roce.
