Vítězství císařského vojska v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a potlačení českého stavovského povstání otevřelo vládnoucí habsburské dynastii cestu k řízené proměně urozené společnosti Království českého. Zejména majetkové tresty, panovníkova nobilitační politika a uzákonění katolické víry ovlivnily také stávající podobu nižší šlechty a všestranně poznamenaly životy jejích příslušníků. Kniha Františka Koreše se soustředila právě na dějiny této sociální skupiny a její vývoj po většinu 17. a na počátku 18. století. Prováděný výzkum prokázal, že kromě úbytku spravovaného pozemkového jmění čelili představitelé starobylých rytířských rodů po roce 1620 úpravě personální skladby a vnitřní hierarchie svého stavu, rozmanitým kariérním výzvám i nutnosti prohlubovat či bránit někdejší konfesijní hodnoty. Záměrem autora pak bylo zjistit, jak se průnik naznačených pobělohorských změn promítal do postavení, veřejného vystupování, každodenního jednání i způsobu uvažování a žebříčku hodnot rytířů. S oporou v druhově i obsahově pestré skladbě písemných pramenů a za pomoci kombinace sociologizujících a historickoantropologických metodologických přístupů zkoumal František Koreš řadu převážně neprobádaných oblastí zakládajících výsledný obraz pobělohorské nižší šlechty. Jádro výsledného pojednání tvořily tři hlavní kapitoly, které v postupném sledu vystavily podrobnějšímu pohledu sociální, politickou a náboženskou působnost rytířstva v proměnlivých podmínkách 17. a počínajícího 18. století. Protože se zmíněná problematika stala vůbec poprvé předmětem natolik cíleného výzkumu, představuje kniha především vstupní vklad k získání širšího povědomí o minulosti oslabené, avšak nikoli nečinné a anonymní pobělohorské nižší šlechty.
