O události
Beseda o lásce k rodnému kraji, k literatuře a k životu s italským spisovatelem Gian Marcem Griffim, překladatelkou Sárou Rodovou a italianistkou Alicí Flemrovou k uvedení jeho povídkové sbírky Zádrhely, vydané nakladatelstvím Meridione. Tlumočeno do češtiny. Vstup zdarma.
Gian Marco Griffi se narodil roku 1976 v Alessandrii a vyrostl v obci Montemagno v kraji Monferrato. Na turínské univerzitě studoval filozofii a nyní pracuje jako ředitel golfového klubu v Asti, kde žije. Psaní povídek se věnuje už od mládí, ale jeho literární tvorba dlouho neprávem unikala pozornosti čtenářů i odborné kritiky. Jeho povídková sbírka Inciampi (č. Zádrhely, 2024) vyšla v nakladatelství Arkadia v roce 2019. Skutečný úspěch mu přinesl až román Ferrovie del Messico (český překlad s názvem Železnice Mexika vydá Meridione v roce 2025), publikovaný roku 2022 nakladatelstvím Laurana, který se záhy stal literární senzací, byl zvolen Knihou roku rozhlasového pořadu Fahrenheit, získal mimo jiné cenu Mastercard Letteratura a cenu Maria La Cavy a dostal se do užšího výběru prestižní ceny Strega.
Co si počít s přejetým jezevcem? Dá se umřít tmou? A kam se poděly všechny světlušky?
Zádrhely jsou tvořeny tematicky a stylisticky různorodými povídkami, ty však dohromady skládají mozaiku úzce i volně propojených příběhů. V jejím centru je parta kamarádů a její půdorys je vesměs vymezen Monferratem, svérázným a lidnatým krajem s dlouhou a bohatou historií, který se spolu se sousedními Langami proslavil dobrým vínem a dobrými spisovateli, jako jsou třeba Cesare Pavese, Beppe Fenoglio, Umberto Eco, Pino Cacucci nebo právě Gian Marco Griffi. Jeho Zádrhely jsou nepatetickým vyznáním lásky Monferratu a Monferraťanům, jejichž smysl pro nadsázku a absurdní humor i dar vyprávět historky by českému čtenáři nemusely být cizí, stejně jako ho může potěšit, že protagonisty jednoho z příběhů jsou fiktivní čeští literáti. Témata povídek jsou často vážná až tragická, mají v nich místo nemoc, katastrofa, válka, smrt, ale jsou zpracována především jako literární topoi, jelikož dalším pojítkem jednotlivých textů je čtenářská a spisovatelská vášeň. Některé povídky mají přímo metaliterární charakter, a přitom z nich sálá život a empirie, nejsou to stylistická cvičení. Ve vypravěčových slovech totiž nacházíme „něco bezútěšně cizího a překvapivě univerzálního […], co dospěje do té zastrčené části mozku, kde sídlí soukolí, které umí uvést do pohybu pouze literatura.“
Powered by iCagenda
