URO/QZB19 Italský jazyk (IJEMO)

Ústní zkouška se skládá ze dvou částí:

1. zodpovězení dvou teoretických otázek (v češtině) – student si losuje jednu otázku z okruhu A a jednu otázku z okruhu B:
    A. Morfosyntax
    B. Lexikologie a sémantika

2. pohovor nad odborným textem (v italštině). Student prokáže důkladnou znalost odborné terminologie z oblasti práva a mezinárodního obchodu, prokáže schopnost přeložit úsek odborného textu z italštiny do češtiny.

A – Italská morfosyntax

  1. Třídění slov, slovní druhy; kritéria pro zařazení ke slovnímu druhu; rozdíly mezi italským a českým pojetím.
  2. Substantiva – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce, flexe substantiv.
  3. Adjektiva kvalifikační – charakteristika, typologie, morfologické kategorie a syntaktické funkce, flexe adjektiv.
  4. Člen – tvoření a použití, jeho české ekvivalenty.
  5. Determinační adjektiva – funkce a formy jednotlivých typů
  6. Zájmena – funkce a formy jednotlivých typů
  7. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání
  8. Neohebné slovní druhy
  9. Morfologické kategorie italských sloves (přehled).
  10. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.
  11. Systém slovesných časů v konjunktivu, tvoření a funkce.
  12. Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.
  13. Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá a nepřímá řeč.
  14. Konjunktiv ve vedlejších a hlavních větách.
  15. Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby – jejich funkce a použití.
  16. Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD a vidu v italštině.
  17. Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie syntagmat.
  18. Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.
  19. Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje). Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní konstrukce, faktitiva).
  20. Mimovalenční doplnění slovesa.
  21. Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění dislokace.
  22. Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální slovesa.

 

B – Lexikologie a sémantika

  1. Lexikologie a její předmět: lexikální jednotky (slova, lexémy), slova jednoduchá a konstruovaná. Lexikografie: typy a struktura slovníků, hlavní slovníky italského jazyka.
  2. Současné italské lexikum a jeho původ. Způsoby obohacování slovní zásoby.
  3. Derivace (prefixace, sufixace, parasyntéza, alterace).
  4. Kompozice (kompozice moderní, klasická, neoklasická, víceslovná pojmenování).
  5. Lexikální sémantika (lexikální vs. gramatický význam; významové vztahy synonymie, antonymie, polysémie, hyponymie, hyperonymie; homonyma; sémantické pole).
  6. Lexikální kombinatorika: volné vs. omezené kombinace, kolokace.
  7. Výpůjčky, internacionalizace lexika. Jazykové plánování v Itálii a v ČR.