URO/QZB1 Francouzská a románská lingvistika

V rámci ústní zkoušky si student losuje dvě otázky:

1) Okruh A–C

2) Okruh D

 

A - Fonetika a fonologie francouzštiny

1. Fonetika a fonologie, jejich předmět zkoumání, jednotky. Fonetická a fonologická transkripce

2. Mluvní orgány a jejich funkce, akustické charakteristiky lidské řeči

3. Hláskový systém francouzštiny

4. Francouzské samohlásky

5. Francouzské souhlásky a polosouhlásky

6. Zvuková výstavba souvislé promluvy

 

 

B - Francouzská lexikologie a sémantika

7. Předmět lexikologie a sémantiky. Lexikální jednotka a slovo.

8. Současné francouzské lexikum a jeho původ. Prostředky obohacování slovní zásoby. Výpůjčky.

9. Derivace (derivační pravidlo, prefixace, sufixace, parasyntéza, regresivní derivace). Konverze, aferéza, apokopa. Zkratky a zkratková slova.

10. Kompozice ("composition populaire" a "composition savante").

11. Slovo jako jazykový znak. Pojem, význam, reference.

12. Systém v lexiku. Onomaziologické a sémaziologické studium. Strukturalistické přístupy k popisu lexikálního významu

13. Lexikální vztahy. Synonymie a antonymie. Homonymie a polysémie. Paronymie.

14. Změny významů a jejich příčiny.

15. Lexikografie.

 

 

C – Francouzština v kontextu románských jazyků

16. Lidová latina a románské jazyky (latina klasická a lidová, proces

romanizace)

17. Diferenciace lidové latiny, vznik francouzštiny (hlavní fonetické,

morfologické a syntaktické změny)

 

 

D - Morfologie a syntax

1. Třídění slov, slovní druhy a jejich klasifikace

2. Substantiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce

3. Adjektiva – základní morfologické kategorie a syntaktické funkce

4. Slovnědruhová kategorie určovatelů, jejich funkce

5. Zájmena, jejich klasifikace a funkce

6. Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání

7. Morfologické kategorie francouzských sloves (přehled).

8. Systém slovesných časů v indikativu, tvoření a funkce.

9. Systém slovesných časů v konjunktivu (subjonctif), tvoření a funkce.

10.Jmenné tvary sloves, tvoření a funkce.

11.Časová souslednost v indikativu a v konjunktivu. Přímá, nepřímá a polopřímá řeč.

12.Použití konjunktivu v hlavních a vedlejších větách

13.Slovesa plnovýznamová a pomocná, polopomocná slovesa a opisné slovesné vazby – jejich funkce a použití.

14.Vid a povaha slovesného děje. Prostředky vyjádření PSD ve francouzštině.

15.Příslovce. Předložky. Spojky

16.Věta a výpověď, syntaktická a komunikační struktura věty, typologie syntagmat.

17.Přísudek jako syntaktické a/nebo sémantické centrum věty. Přísudek slovesný a jmenný. Shoda přísudku s podmětem a s předmětem.

18.Aktanty: podmět, předmět přímý, předmět nepřímý (vč. původce děje). Konstrukce, které mění valenční strukturu (pasivum, zvratné a neosobní konstrukce, faktitiva).

19.Mimovalenční doplnění slovesa.

20.Pořádek slov ve větě, bezpříznakový a příznakový slovosled, aktuální členění dislokace.

21.Druhy vět podle postoje mluvčího (modalita): zápor, otázka, rozkaz. Modální slovesa.

 

Studijní literatura:

DOHALSKÁ, M. – SCHULZOVÁ, O. (2003), Fonetika francouzštiny, Praha, Karolinum.

MUNOT P. – NÈVE F.-X. (2002), Une introduction à la phonétique, Céfal, Liège.

LÉON, P.-R. (2005): Phonétisme et prononciations de français, Paris, Armand Colin.

NIKLAS-SALMINEN, A. (1997), La lexicologie, Paris, A. Colin.

LEHMANN, A. - MARTIN-BERTHET, F. (2008), Introduction à la lexicologie: sémantique et morphologie. 3. éd., revue et actualisée. Paris: Colin,.

ŠABRŠULA, J. (1983), Základy francouzské lexikologie, Praha, SPN.

DUCHÁČEK, O. (1971), Francouzské významosloví, Praha, SPN.

TOURATIER, C. (2000), La sémantique, Armand Colin/HER, Paris,

OSTRÁ, R. – SPITZOVÁ, E. (1993), Úvod do studia románských jazyků, Praha, SPN.

ŠABRŠULA, J. a kol. (1980), Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Praha,

SPN.

RIEGEL, M. – PELLAT, J.-C. – RIOUL, R. (2004), Grammaire méthodique du français, Paris, Quadrige.

GREVISSE, M. (1991), Le bon usage, Paris, Duculot.

GREVISSE, M. – GOOSSE, A. (1995), Nouvelle grammaire française, Louvain-la-Neuve, DeBoeck – Duculot.

ŠABRŠULA, J. (1986), Vědecká mluvnice francouzštiny, Praha, Academia.

HENDRICH, J. – TLÁSKAL, J. – RADINA, O. (2001), Francouzská mluvnice, Plzeň, Fraus.

WILMET, M. (1998), Grammaire critique du français, Paris, Hachette.