Svazek 9 (2008)

VLADIMÍR URBÁNEK

ESCHATOLOGIE, VĚDĚNÍ A POLITIKA.
Příspěvek k dějinám myšlení pobělohorského exilu

 

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení české protestantské inteligence v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejího exilu. Eschatologie neznamenala pouze teologickou nauku o posledních věcech člověka či o posledních událostech světa a dějin, nýbrž byla určitým obecněji sdíleným výkladovým rámcem, který umožňoval lidem první poloviny 17. století vnímat, chápat a vysvětlovat dramatické proměny, s nimiž byli konfrontováni, v širší dějinné perspektivě. Ve třech případových studiích se autor věnuje dosud bádáním opomíjeným, přesto však pozoruhodným osobnostem pobělohorského exilu - Simeonu Partliciovi (kol. 1590 - po 1640), Paulu Felgenhauerovi (1593-1677) a Ondřeji Habervešlovi z Habernfeldu (před 1590-před 1655). Zejména analyzuje jejich díla a ukazuje, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu (u Partlicia), v nábožensko-politické propagandě chiliastů (u Felgenhauera) a v okultním vědění navazujícím na paracelsiánské tradice (u Habervešla). Myšlenková schémata tří autorů pak zařazuje do širšího kontextu exilové literatury, srovnává je s tak významnými autory jako byli J. A. Komenský a Pavel Skála ze Zhoře a snaží se rozkrýt jejich intelektuální zdroje. Mezi ně patřil i podstatný vliv díla herbornského profesora Johanna Heinricha Alsteda a jeho verze učeného milenarismu na české exilové autory. Poprvé jsou v knize analyzovány eschatologické rysy pojetí dějin Pavla Skály ze Zhoře. Spojení eschatologie s politickou propagandou je studováno zejména na literárním obrazu zápasu lva s orlem, jenž nabízel řadu možností politické aktualizace. Jeho nejpůvodnějším zdrojem byla apokryfní čtvrtá kniha Ezdrášova a symbolika "lva ze severu", spojená především se šířením pseudoparacelsiánského proroctví v prvních třech desetiletích 17. století. Monografie však zároveň ukázuje, že eschatologická schémata nebyla na počátku třicetileté války jen součástí zpolitizovaných konfesijních diskursů. V prostředí českého exilu se uplatňuje i jejich učenecká varianta, která se projevuje jednak ve filozoficko-dějinných spekulacích (Partlicius, Skála, Komenský), jednak v koncepcích obnovy (respektive nápravy) vědění (Habervešl, Komenský).