Jihočeská grafitová těžařstva v regionální paměti české krajiny

Obecná charakteristika:
Tématem tohoto projektu je nastínit vliv jihočeských grafitových těžařstev na regionální paměť české krajiny v interdisciplinárních vazbách a souvislostech. Na základě poznatků hospodářských a sociálních dějin zkoumaného regionu přiblížit složitou dynamiku proměn a dopadů, způsobených těžbou a zpracováním tuhy (grafitu). Dále s využitím historické geografie a demografie, environmentálních a montánních věd i krajinné ekologie zachytit proces přeměn regionu v průběhu 18.-20. století. Kromě písemných pramenů budou analyzovány mapy I. a II. vojenského mapování ze 2. pol. 18. a 1. pol. 19. století a letecké snímky od 30. let 20. století z VTÚ Dobruška. Nedílnou součástí projektu je zpracování rekonstrukčních map, studium dalších kartografických a obrazových pramenů. Práci by doprovázely rekonstrukční mapy, spojené s reprodukcemi starých map, plánů a vyobrazení zkoumaných míst. Výstupem by byla publikace, zachycující proces prospekce, dolování, zpracování a prodeje tuhy jihočeskými grafitovými společnostmi, jejich strukturu, organizaci, práci významných představitelů a proměny krajiny jihočeského regionu z předindustriální v industriální.

 

 

Nástin stavu bádání
Podchytit problematiku zájmu o jihočeská grafitová těžařstva v období 18. až 20. století a dopadů jejich činnosti v regionální paměti české krajiny patří k významným úkolům hospodářských dějin a historické geografie. Archivní materiály nejsou komplexně zpracovány, poměrně rychle mizejí pozůstatky této, svého času mimořádně významné, národohospodářské aktivity. Dosavadní přístup většinou osciluje mezi nekritickým obdivem na jedné straně a naprostým zapomenutím na straně druhé. To odráží krajní amplitudy tradičně nevyváženého vztahu a ahistorického přístupu části české společnosti k mnoha problémům.

Problémy vznikají již v přístupech k této problematice. Každý z dosavadních badatelů většinou favorizoval svůj obor. Zatím nedošlo k úspěšnému pokusu o komplexní interdisciplinární přístup, který by se pokusil o vyvážené zpracování tématu. Někteří badatelé sledovali pouze hornické aspekty těžby tuhy (J. Cícha, J. Kořan, J. Majer, A. Parma, J. B. Parma), někdy archeologické (A. Bauerová, A. Beneš, J. Břeň, P. Drda, J. Fröhlich, A. Rybová). Většinou se však sledoval geologický pohled (F. Hercog, S. Chábera, E. Kočárek, J. Kořan, V. Panoš, R. Pučálka, J. Radovský, J. Sobotka, M. Šarbach, L. Tichý), aspekt technický (N. Herrmann, W. Lex), technologický (J. Formánek, J. Křížek, K. Štěpán), někdy ve spojení s tužkárenskou výrobou (J. Svoboda, B. Schättinger, V. Vondra). Nejnovější pokus představuje J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Höhlen und historische Grubenbauten in Südböhmen und Böhmerwald. Caves and Historical Mine in South Bohemia and in the Šumava Mountains, Plzeň 1999. Zde grafitovým dolům věnuje prostor na s. 69-75 (pouze 7 s. ze 102 s. celkem).

Je nezbytné zapojit výzkum jihočeských grafitových těžařstev do širších vztahů a souvislostí nejen v Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku a neopomenout rovněž středoevropský rámec (Bavorsko, Rakousko). Metodologicky přínosné jsou práce historiků hospodářských a sociálních dějin (J. Čechura, J. Čechurová, Z. Deyl, J. Faltus, J. Hájek, R. Holec, P. Horská, I. Jakubec, D. Jančík, Z. Jindra, K. Kaplan, Z. Kárník, V. Kašík, J. Kořalka, E. Kubů, V. Lacina, J. Machačová, J. Matějček, E. Maur, M. Myška, J. Novotný, K. Novotný, R. Olšovský, J. Pátek, J. Petráň, V. Průcha, J. Purš, Z. Sládek, J. Šouša, J. Štaif). Zásadní informace z oblasti hospodářských a sociálních dějin jsou obsažené v publikaci Z. Jindra, F. Svátek, J. Štaif, Úvod do studia hospodářských a sociálních dějin. Svazek 1., O předmětu bádání, genezi a historiografii oboru, Praha 1997.

Ze zahraničních autorů mají významný podíl práce hospodářských a sociálních historiků (M. John, H. Knittler, J. Kocka, A. Komlosy, J. Kosta, H. Matis, A. Paulinyi, G. A. Stadler, A. Teichová, M. Teich).

Určující roli z rozsáhlé zahraniční literatury, ukazující problematiku v širších evropských i středoevropských souvislostech, sehrávají především práce Univerzity v Bonnu. Rheinische Friedr. Wilhelms Universität, Geographisches Institut - Seminar für Historische Geographie der Universität Bonn vydává časopis Siedlungsforschung. Archäologie - Geschichte - Geographie, Band 1.-19. (Vychází od roku 1983 - Verlag Siedlungsforschung Bonn). Jedná se zejména o práce a příspěvky K. Fehna, W. Wegenera, H.-W. Wehlinga, R. Plögera, J. Bieckera, H. Ottena, M. Hartensteina, H. Kranze, J. Wiesemanna, J. Renese, G. Römhilda, G. Heina, Ch. Willmse.

Neméně inspirující roli sehrávají i práce rakouských autorů, např. H. Knittlera a A. Komlosy (Die Lainsitz. Natur- und Kulturgeschichte einer Region. Forschungen zur Landeskunde von Niderösterreich, Band 28, St. Pölten 1997). Od A. Komlosy jako editorky pochází práce mapující oblast tzv. industriální (průmyslové) archeologie v oblasti česko-rakouského příhraničí: Industrie. Kultur. Mühlviertel - Waldviertel - Südböhmen. Reisen im Grenzland, Wien 1995. Zvláštní pozornost si zasluhuje O. Hwaletz, Die österreichische Montanindustrie im 19. und 20. Jahrhundert, Wien 2001, zkoumající průběh a povahu industrializačního procesu v 19. a 20. století (1875-1968). Podíl českých zemí (do 1918) zaujímá v monografii samostatné místo. Ústředním a výhradním tématem je železářství jako hlavní odvětví signifikantní pro rozvoj rakouské ekonomiky. Stranou jeho zájmu zůstala některá další důležitá výrobní odvětví, především hornictví neželezných (barevných) kovů, nerudných surovin i kovohutnictví..

Z interdisciplinárních oborů je zastoupena historické geografie (Z. Boháč, E. Černý, F. Roubík, E. Semotanová), environmentální vědy, archeologie a krajinná ekologie (J. Beneš, B. Blažek, V. Bruna, I. Bukačová, V. Cílek, V. Demek, M. Gojda, E. Hadač, T. Hájek, J. Hladil, L. Jeleček, J. Klápště, J. Sádlo, D. Storch).

Inspirativní metodologickou úlohu sehrává kniha Christiana Norberga-Schulze "Genius loci", Praha 1994 a sborníků (celkem osm) z konference Tvář naší země - krajina domova, Praha 2001. Stranou pozornosti nezůstávají ani práce z pracovišť ČVUT Praha, zejména: M. Pavlík a kol., Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek, Praha 1998, J. Sýkora, Venkovský prostor. Historický vývoj vesnice a krajiny, Praha 1998, I. Vorel, M. Urbancová, eds., Inženýrská díla jako součást krajiny, Praha 2000. Z dalších důležitých děl uvádím: B. Blažek, Problémy a výhledy českého venkova, Praha-Libčeves 1997, T. Hájek, I. Bukačová, Příběh drobných památek,(Krajina domova), Praha 2001, A. Křikavová, L. Obuchová, eds., Krajina v dějinách člověka, Praha 1997, Kolektiv, Téma pro 21. století. Kulturní krajina, aneb proč ji chránit?, Praha 2000, V. Ložek, V. Cílek, J. Kubíková a kol., Střední Čechy. Příroda, člověk, krajina, Praha 2003.

 

 

Předmět výzkumu
Jihočeská grafitová těžařstva se formovala v období, kdy se pod silou řady dějinných procesů měnila (transformovala) společnost z tradiční agrární v moderní industriální. V tomto období ztrácela šlechta své dosavadní výlučné postavení, i když šlechtictví samo v Rakousko-Uhersku i nadále zůstávalo symbolem sociální prestiže. Jedním z největších těžařů tuhy se stal knížecí rod Schwarzenbergů - hlubocko-krumlovská větev (primogenitura). Schwarzenberské tuhové závody (1812-1930 těžba, likvidace v letech 1941-1942) pracovaly v lokalitě v Černé v Pošumaví (Schwarzbach). Po druhé světové válce se zde grafit těžil ještě v letech 1953-1957, než došlo k napuštění vod Lipenské údolní nádrže. To znamenalo definitivní zánik veškerých výrobních objektů i pozůstatků šachet Schwarzenberských tuhových dolů. Dříve zde působily, zejména roku 1846, po vypuknutí tzv. "grafitové horečky", i jiné podnikatelské subjekty, mezi kterými probíhal ostrý konkurenční boj. Z nich nejdůležitější byla "Společnost A. Eggert et. Co." (1886 odkoupena Schwarzenberkem, který se stal jediným dominantním těžařem v revíru Černá v Pošumaví). Současně se v období 19. století podíleli na těžbě i drobní těžaři, zejména sedláci v okolí obcí Hůrka (Stuben) a Mokré (Murgau). V Hůrce působily České tuhové závody v Hůrce, produkující vločkovou tuhu. V současnosti je v provozu pouze tuhový důl u obce Bližné, kde byla v roce 1958 zahájena novodobá těžba.

V oblasti Českého Krumlova, který byl druhou nejvýznamnější oblastí historického dolování grafitu, dobývali jednoduchým způsobem grafit místní sedláci, obchodníci a později i drobní těžaři již od 20. let 19. století. Rozhodující úlohu sehrávala podnikatelská rodina Poráků, která se postupně stala nejsilnější společností (Krumlovské grafitové závody bratří Poráků - těžba 1867-1929, těžba v Českém Krumlově zahájena již 1865 a dočasně ukončena 1926). Šumavská oblast těžby grafitu byla ve znamení účasti zdejšího německého obyvatelstva. V jihočeském vnitrozemí u obcí Dolní Chrášťany a Chvalovice na Netolicku (Chvalovické těžařstvo na Netolicku zde těžilo vysoce kvalitní grafit v několika obdobích od konce 19. století do roku 1959, v Netolicích dodnes pracuje firma Grafit Netolice, a. s.), Koloděje nad Lužnicí - Hosty u Týna nad Vltavou (od začátku 19. století, nejvíce těžen v letech 1946-1967), Kněží hora u Katovic (1913-1932) na Strakonicku, Borovany u Bernartic na Písecku, převažovala účast českého obyvatelstva.

V regionální paměti krajiny jižních Čech je dosud dochována celá řada menších grafitových ložisek a výskytů. Z nich řada byla prokutávána a následně těžena a vytěžena. Dochované zbytky důlních prací jsou však většinou již velice málo patrné. Do této kategorie je možné začlenit například dolování u zaniklé osady Tatry u Hořic, u Dolan, Větřní a Spolí (Českokrumlovsko), mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi u Jamného, u Dolního Třebonína a Čertyně, na Volyňsku u Černětic, na Strakonicku u Volenic, na Písecku u Čížové a na Táborsku u Černovic.

Český Krumlov a jeho blízké okolí zůstal dodnes důležitou oblastí těžby grafitu. Po průzkumech prováděných od 50. let 20. století zde byla otevřena šachta Odolen v Domoradicích. Na ní se pracovalo do roku 1974. Později byly otevřeny doly Lazec a Český Krumlov, kde se tuha těží dodnes. V dolu Český Krumlov (Grafitový důl, a. s. Chvalšinská) je část štol v délce 1,8 km zpřístupněna pro turistickou veřejnost.

Z hlediska použitých metod projektu je kladen důraz na dílčí disciplíny hospodářských a sociálních dějin a s nimi spřízněné vědy. Zvláštní postavení zde zaujímají dějiny hornictví (montánní dějiny). K výrobním dějinám se zpravidla úzce váže studium dějin hornické techniky. Lze využít i poznatky přírodních věd, zvláště mineralogie, zeměpisu, případně historické geografie. Řešení mnoha otázek se neobejde bez součinnosti s podnikatelskými dějinami a dějinami bankovnictví. Svou nezastupitelnou úlohu sehrávají dějiny dopravy, pozemní i říční. Pro dopravu tuhy byla v 19. století, vedle dosavadní formanské, využívána, především A. Lannou doprava loděmi i voroplavba. Velký význam pro export šumavského grafitu mělo zavedení železnice (1891-1892). Nelze rovněž opomenout dějiny vědy a techniky (technologie úpravy a zpracování tuhy). K dokreslení sociálních aspektů těžby grafitu přispěje historická demografie a sociologie. Zajímavých historickým tématem je sociální prostředí a problematika mentalit sociální vrstvy horníků a jejich rodin.

 

Cíl a postup výzkumu
Cílem projektu je nastínit a doložit předpokládané dopady těžby grafitu prostřednictvím jihočeských grafitových těžařstev na regionální paměť české krajiny v interdisciplinárních vazbách a souvislostech. Přestože se jedná o poměrně izolované prostory v rámci Čech, kde se prováděl proces vlastní prospekce, dolování, zpracování a prodeje tuhy jihočeskými grafitovými společnostmi, byl dopad jejich struktur a organizace práce v regionu jižních Čech významný.

Prostřednictvím archivních materiálů a na základě poznatků hospodářských a sociálních dějin bude představen proces vytváření jihočeských grafitových těžařstev, jejich vzájemný konkurenční zápas a boj o vytvoření životaschopného podniku, který dominantním způsobem ovládal trh s grafitem nejen v Čechách, ale i v celém Rakousku-Uhersku a meziválečném Československu.

Hlavním zdrojem poznatků je archivní síť Česka, počínaje Státním ústředním archivem (SÚA) Praha, Archivem Národního muzea (A NM) Praha, Archivem Národního technického muzea (A NTM) Praha. V rámci jihočeského regionu jde o materiály, uložené ve Státním oblastním archivu (SOA) Třeboň, v jeho pobočkách v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích a ve Státních okresních archivech (SOkA) České Budějovice, Český Krumlov, Strakonice a Písek. Z fondů lze uvést: fond Schwarzenberská báňská správa Černá v Pošumaví (BS Č (1835)-1906-1945), fond Českokrumlovské závody na těžení tuhy bratří Poráků Český Krumlov, fond Obchodní a živnostenské komory České Budějovice (OŽK ČB 1850-1949, (1952), fond Národohospodářský sbor jihočeský Praha (NSJ) 1925-1941, fond Revírní báňský úřad České Budějovice 1850-1943. Využiji i materiálů muzejní sítě (Jihočeské v Českých Budějovicích, Okresní vlastivědné muzeum Český Krumlov, Muzeum středního Pootaví Strakonice, Prácheňské muzeum Písek).

To vše se projeví i v nákladech na výzkum (zejména poštovné, telefony, cestovné a ubytování, kopírování archivního materiálu a pořízení fotokopií map, plánů dolů a podniků, nákresů závodů, těžebního zařízení).

Předpokládaným výstupem je monografie v knižní podobě. Publikace (v potřebné kvalitě barevného tisku) představí proces prospekce, dolování, zpracování a prodeje tuhy jihočeskými grafitovými společnostmi, jejich strukturu, organizaci, práci významných představitelů. Nastíní proměny jihočeské krajiny od 18. století do současnosti. Nedílnou součástí práce by byly rekonstrukční mapy a reprodukce starých map a plánů, letecké snímky a vyobrazení zkoumaných míst.