Odborná stáž ve Stálé kanceláři Jihočeského kraje v Bruselu

Českobudějovický deník - rozhovor Radka Gálise s Hanou Kolářovou

Na čtvrt roku vyměnila Rudolfov za Brusel dvacetiletá studentka Hana Kolářová, která od dubna působí jako stážistka ve Stálé kanceláři Jihočeského kraje v Bruselu. Účastní se jednání v evropských institucích, po městě jezdí na vypůjčeném kole a cítí se tu bezpečněji než doma.

Radek Gális, Českobudějovický deník 2. 6. 2011

 

Brusel je multikulturním městem plným lidí různých etnik. Nemáte někdy strach jet večer metrem?

Naštěstí moc metrem jezdit nemusím, protože bydlím nedaleko odtud v klidnější čtvrti. Ale myslím si, že tady člověk mít strach nemusí. Je tady pořád tolik lidí, že si nikdy nepřipadáte sami.
Tady v Bruselu nemám strach chodit v noci sama, zatímco v Čechách ano.
Metrem sice moc nejezdím, ale ráda využívám vlaky. Železniční doprava je obrovskou výhodou Belgie. Vlaky jezdí přesně na čas, což se v České republice nestane, a jezdí jich strašně moc.

Každý víkend platí sleva, která je celých padesát procent. Takže všichni o víkendu cestují kamkoliv vlakem. Je cenově dostupné dostat se do jakéhokoliv města a je úžasné, že i jako stážistka tak poznám celou Belgii.

Znala jste předtím Brusel a jak se vám v něm žije?
Tohle město jsem neznala, nikdy předtím jsem zde totiž nebyla. Ale překvapilo mě zjištění, že všechna města jsou víceméně stejná.

Mám v Bruselu pronajatou malou garsonku, shodou okolností v domě Češky, která zde dělá v Evropské komisi a vzala si Belgičana.

Žije se tady hezky, i když je tu všechno dražší, ale s tím člověk musí počítat. Pro mladé lidi je zde spousta klubů a barů a jsou tu velké možnosti pro různé sporty.
Oblíbená je tady cyklistika, na každém rohu jsou kola ve stojanech, která si můžete vypůjčit. Platíte kartou, na které máte depozit minimálně 150 eur. Odečítá se vám euro za hodinu. Jestli ho tedy máte vypůjčené tři hodiny, z karty vám stáhnou tři eura. Půjčoven kol hodně využívám.
Tady v Bruselu si člověk také hned všimne spousty parků s jezírky, nádherně upravených na rozdíl od našich českých. V parcích jsou stezky pro běžce, takže si sem můžete jít zaběhat. Jejich úprava se mi moc líbí. Koukám na parky a závidím lidem, kteří zde žijí stále. Bojím se, že až přijedu do Čech, tak už parky v takovém podobném stavu nenajdu.

Půjčovny kol by se lidem hodily i u nás v Českých Budějovicích, že?

Samozřejmě, ale myslím si, že by měl být na kartě nižší depozit, třeba tisíc korun. Jenže u nás je vyšší kriminalita, tak je otázka, jestli by se ta kola vůbec vrátila do stojanů zpátky. Musela by být opravdu specifická svým tvarem a barvou, jako jsou zde v Bruselu.

Co říkají vaší tříměsíční stáži rodiče a známí?

Rodiče to berou normálně. Jsou rádi, že jsem někde ve světě, že se někam podívám a že něco zažiji. Když jsem to oznámila kamarádům, byli překvapeni, že je to na dlouhou dobu. Jenže to strašně rychle utíká. Přijde mi to, že jsem tady teprve chviličku, a mám už dvě třetiny za sebou. Tři měsíce v Bruselu jsou jako mrknutí oka. Ani se mi odtud nebude chtít.

Jaké má povinnosti stážistka ve stálé kanceláři kraje v Bruselu?

Na zdejším zastoupení Jihočeského kraje v Bruselu budu tři měsíce. Staráme se tu o reprezentaci kraje, na druhé straně zase informujeme Jihočechy o tom, co se děje v Bruselu a v evropských institucích.

Na internetové stránky kraje vkládáme zprávy o dění v Bruselu a o Evropské unii. Účastníme se různých zajímavých konferencí, o kterých pak informujeme, i společenských akcí, kde prezentujeme Jihočeský kraj.

Velmi nás zajímají jednání, která se primárně týkají našeho kraje.
Připravujeme akci Strategie pro odstranění důsledků železné opony. Půjde o přeshraniční spolupráci zemí regionů podél bývalé železné opony. Týká se zástupců Bavorska, Dolních a Horních Rakous a Jihočeského kraje čili všech regionů, v minulosti rozdělených železnou oponou.

Kdo využívá víc služeb vaší kanceláře – Češi, nebo Belgičané?

Myslím, že obojí. Kontaktují nás i obyčejní Belgičané, kterým pomáháme najít nejrůznější informace. Zdejším podnikatelům například pomáháme vyhledávat jihočeské firmy. Těm pak voláme my, protože čeština je v tomto případě lepším jazykem pro navázání kontaktu a my od nich získáme podrobnější informace.

Obracejí se na nás i Jihočeši a další občané z České republiky, kteří sem do Bruselu přijedou třeba jen na výlet. Po telefonické nebo písemné domluvě se v naší kanceláři sejdeme a poradíme jim se vším, co potřebují o Bruselu a zdejších institucích nebo památkách vědět.

Je těžké stát se stážistkou v Bruselu?

Krajský úřad Jihočeského kraje spolupracuje s Jihočeskou univerzitou a vypisují výběrové řízení. Student napíše motivační dopis v angličtině a v češtině. Vybraní lidé dostanou pracovní stipendium z programu Erasmus, který je zaměřen na vzdělávání v rámci Evropské unie, a jedou sem.

Studuji druhým rokem na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity Evropská teritoriální studia pro Českou republiku a německy mluvící země. Už proto je tahle stáž pro mě velmi zajímavá a přínosná. Nadchla mě ze všech nabídek stáží, které jsme měli, protože při ní využiji jak němčinu, kterou studuji, tak i angličtinu. Zdokonalím se v jazycích a získám povědomí, jak fungují konference, jak to chodí v parlamentu, a dozvím se o všech zdejších institucích.
Zkušenosti se mi hodí i při studiu. Před pár dny jsem si zadala bakalářskou práci na téma, které se týká přeshraniční spolupráce Jihočeského kraje, Bavorska a Rakouska.

Chtěla byste po studiu najít v Bruselu práci a působit tu i nadále?

Přemýšlela jsem o tom a asi by mi to nevadilo. Když jsem ale před dvěma měsíci do Bruselu jela, nedokázala jsem si představit, jak člověk v cizině vůbec žije. Po prvním měsíci ale zjistíte, že je to stejné jako v Čechách. Lidé jsou všude stejní.

Co vás na práci stážistky v Bruselu přitahuje a co je pro ni důležité kromě znalosti jazyků?

Mě tahle práce moc baví. Jsem ráda, že se kontaktuji s novými lidmi. Navíc mi přijde strašně zajímavé vidět, jak to chodí na konferencích a ve zdejších institucích.
Člověk musí být velice komunikativní a zvládat stres, protože tady se některé dny opravdu nezastavíte. Neustále někde musíte být, působit a být komunikativní. Musíte být víc průbojný, nebát se mluvit a hlavně být samostatný. Nesamostatný člověk by tady v Bruselu asi nepřežil.