Svazek 7 (2006)

VÁCLAV BŮŽEK

FERDINAND TYROLSKÝ MEZI PRAHOU A INNSBRUCKEM.
Šlechta z českých zemí na cestě ke dvorům prvních Habsburků

 

Kniha se zabývá analýzou politické, kulturní a sociální integrace šlechty z českých zemí ke dvorům habsburských císařů ve druhé polovině 16. století. Východiskem interpretace centralizačního programu Habsburků v 16. věku je dvůr arciknížete Ferdinanda Tyrolského (1529-1595) v Praze a na Ambrasu a šlechtická společnost, která na něm pobývala. Samotný výklad je rozdělen do sedmi obsáhlých tematických celků, jimž předchází kapitola, v níž je vymezeno vlastní badatelské uchopení tématu. Zde jsou také shrnuty současné výzkumy dějin císařského dvora a pohled na tuto společenskou strukturu v kontextu bádání o raně novověkých panovnických dvorech. V dalších částech se prolíná strukturální pohled s teoretickými historickoantropologickými východisky nazírání na podstatu zkoumaných integračních procesů a jejich mechanismy v období vlády Ferdinanda I., Maxmiliána II. a částečně i Rudolfa II. Je zde naznačen průběh prosazování centralizačního programu prvních Habsburků v českých zemích, které směřovalo k postupnému připoutávání šlechticů k jejich dvorům. Klíčovou roli v onom připoutávání pánů a rytířů sehrál právě Ferdinand Tyrolský a jeho místodržitelský pobyt v Království českém v letech 1547-1567. I když se arcikníže roku 1567 stal zemským vládcem v Tyrolích a Předních Rakousích a přesídlil do Innsbrucku, přesto udržoval úzké vazby s urozenci ze zemí Koruny české, jež jej pravidelně a často navštěvovali. Právě druhorozený syn Ferdinanda I. zprostředkovával mladým urozencům z Čech, Moravy a Slezska službu v Hofburgu. Z nástrojů kulturní, politické a sociální integrace k centru moci, které Ferdinand Tyrolský v hojné míře využíval, je třeba zmínit především nadnárodní sňatkové aliance pánů a rytířů z českých zemí s bavorskými a tyrolskými šlechtickými rody. Na druhém místě to byly četné nástroje symbolické komunikace - divadelní dramaturgie alegorických obrazů či triumfální vjezdy, které současně sloužily k propagandistickým účelům arciknížete a k jeho vlastní sebereprezentaci křesťanského bojovníka a statečného vládce. V neposlední řadě nelze opomenout ani "rytířské kratochvíle" - turnaje, štvanice, koňské dostihy, závody psů, kohoutí zápasy, střelbu na pevné i pohyblivé cíle, pijácké zábavy, hodokvasy s tancem a hudbou či ohňostroje, které místodržitel pořádal nejčastěji v Praze a na Ambrasu. K pravidelným účastníkům těchto slavnostních událostí patřily také urozené osoby ze zemí Koruny české.