Korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem

Dagmar BLÜMLOVÁ (ed.)

Kniha Spiritus agens Aloys Skoumal představuje dva soubory korespondence, kterou Skoumal od poloviny dvacátých let minulého století do konce let čtyřicátých vedl se svými blízkými přáteli Janem Čepem a Františkem Halasem. Přestože se oba konvoluty liší dikcí, respektive podobou vztahu pisatelů, obsahem sdělení a hlavně rozsahem, jejich spojení má důležitou výpovědní hodnotu: dává totiž odpověď na často zmiňovaný problém Skoumalovy nezařaditelnosti ve spektru české kultury daného období, nadto dovoluje poměrně detailně sledovat proměny jejího vývoje v pohledu všech zúčastněných. Ve sto třiatřiceti listech, jež si vyměnili Skoumal a Čep, se odrážejí dvě závažné etapy jejich životů. Raná univerzitní léta, kdy se oba hluboce věřící Moravané vyrovnávali s Prahou a hledali své životní poslání, a tíživá protektorátní léta. V případě prvém je Skoumal zpovědníkem bolestných tápání Jana Čepa (91 dopis!), jeho rádcem, pomocníkem, organizátorem. V případě druhém, jako redaktor Vyšehradu, usiluje o přítelovu účast v literárním dění. Zatímco vášnivě polemizuje s existencí tzv. katolické literatury, Čep s obavami hledí do budoucnosti nikoliv literární, ale obecně lidské. Čtyřiapadesát dopisů, jež si Aloys Skoumal vyměnil s Františkem Halasem v nelehkých třicátých a čtyřicátých letech, na první pohled vyznívá odlehčeněji díky Halasovým stručným, někdy hravým, ale vždycky chápavým a laskavým textům. Tentokrát je to Skoumal, kdo potřebuje příteli vypovědět své bolesti, zároveň však Halase svými nápady a postřehy inspiruje. Přesnost formulací Skoumalových dopisů a nezaměnitelná emoční vzplanutí nad okolními ději jsou klíčem k pochopení jeho kritického a satirického díla. To v reprezentativním průřezu představí druhý svazek s názvem Spiritu iratus Aloys Skoumal.